VIVE DIEU, SAINT AMOUR

ZÁPASY FRANTIŠKA VLÁČILA

9. května 2008 v 23:55 | Mike |  Filmy
ZÁPASY FRANTIŠKA VLÁČILA
….Z poctivého zoufalství volím podobenství.Stejnětak, jako nelze namalovatči popsat lásku, pravdu, spravedlnost,čest, dobro, stejnětak nelze popsat pravdivěčlověka Františka Vláčila.
Podívejte na něj.Chodil si tu, drobný muž v cigaretovém dýmu, od své třinácté komnaty labyrintem těch ještěukrytějších.Stavitel katedrál, přistižen na obchůzce tajných komnat.
A když už už se zdá, že byl načapán, ostrou chůzi se středu opět vzdálí, aby se držel přísněsměru, který ho od kýženého bodu vzdaluje, neboťjen to je správná cesta všech stavitelůkatedrál, kteří před lod vetknou labyrint.A on byl bezpochyby správným stavitelem katedrál.Správněsestavil kvádry obrazůa vystavěl z nich chrám.V užívaných podobenstvích lze jen takto sestavit chrám duše tak, aby do ní vstoupil duch.Z hlediska linie pohybu jeho drobného těla světem popocházel, posedával, zvedal ruku před tvář, zavíral oči, hleděl, procházel krajinou i lidmi, jak se mu zdálo potřebné a ohleduplné, prosvištěl jimičas odčasu tak, jak se mu zdálo potřebné, bez ohledu…nosil, posunoval, vláčel…
Z hlediska dramatické linie světa kolem něj hledíme na veliké drama,ale:ona 50.léta, 60.léta, 70. léta, 80.léta i léta 90. byla prostěléta, která na něj dopadala svojí sprostotou i prostotou.Dovnitřale nedopadl ani rok. Stejnětak mohl žít v jiném století na jiné planetě, a vnější kvas by ho do varu nepřivedl. Buďby dostal prostor k tvorbě, nebo by ho nedostal. Léta, která by mu prostor dala, byla by léty moudrými, ale víme, že ta výše jmenovaná většinou moudrá nebyla, a přesto…Stačilo pár dnů.Týdnů. Úhrnem - párek let.Pro jeho příběh, který se odehrál pod povrchem, stačila možnost jediného nadechnutí, aby se vesmír zastavil a hromadněodešel do kina.
Dalo by se s přehledem tvrdit, že byl dítětem, jinochem, mladým mužem, m,užem, starcem i podivínským starcem. Byl vším, kým ho kdo chtěl mít. Byl zábavný a vzdělaný stejnětak, jako byl nemluvný a nespolečenský, byl to sobec, stejnějakočlověk, který se sám položil jako první obět, byl soustředěný stejnětak, jako byl roztěkaný. Byl to alkoholik a byl tím nejstřízlivějším ze všech se schopností ohlodat kost na morek, onen vysát a zničit tak jakoukoliv nepravdivou chiméru…
Snad podepsal nějakou velmi osobní smlouvu před vstupem na tento svět, že proti světu jako takovému bude rezistentní a sílu jeho náporu na jeho drobnou tělesnou konstituci nebude brát úkorně. Měl povolené patrněvšechny prostředky k přežití a neměl povoleno otáčet se, ani když právěv jeho zádech vzplanulo město a křik umírajících pozastavil chod světa. Jediné, co měl povoleno, bylo choulit se do sebe a ze svých komnat vynášet na světlo podobenství o životě. A kdo by ho chtěl zjednodušit načeského filmového génia nebo načeského alkoholika, nemohl by se stát vlkem v jeho jediné scéně
Smráká se a podzimem se stíny dlouží.Mrzne a slunce se roztříštilo do mnohabarevného kaleidoskopu.Zeměvláční a stromy pukají do květů.Slunce žhne a vypaluje do kůže podivná znamení.To všechno jsou dny, kdy lze vejít před pevné uzavřené dveře třináctých ačtrnáctých komnat Františka Vláčila.Vždycky, když budete mít čas, posedte. V MarkétěLazarové se zastavte jakoukoliv scénu a pověste si ji nad postel.K ránu se v ní probudte, a než zapnete telefon a uděláte první krok, promrzněte na kost a žádejte od života víc, než může dát.Mnohem víc. A on vám to dá, nebo ne….A ta možnost je důvod k životu. To je moje inspirace Vláčilem.
Úryvek z knihy Šárky Horákové - ,,Podobenství o Františku Vláčilovi;Nakladatelství Xyz 2008
Výstava Františka Vláčila: ZÁPASY je první z částí připravovaného cyklu o významných českých filmových režisérech. Cílem výstavy je návštěvníkům přiblížit dílo a osobnost Františka Vláčila, jednoho z nejznámějších a nejosobitějších českých filmových tvůrců.
Základním médiem přibližujícím divákovi tohoto autora je fotografie. Zastavené záběry z filmů, pracovní snímky z natáčení a fotografie z Vláčilova soukromého života jsou komponovány se sekvencemi z jeho dvou historických dramat: z Markéty Lazarové a Údolí včel, které jsou promítány na zavěšená průchozí plátna v prostoru Konírny. Návštěvník výstavy tak nabývá dojmu, že opouští prostor výstavní síně a stává se součástí samotného filmu.
Výstavu věnovanou Františkovi Vláčilovi, režisérovi nadčasových a výtvarně dokonalých filmů byla zahájena 15. února v Císařské konírně Pražského hradu společností Barrandov Studio a.s. ve spolupráci se Správou Pražského hradu. Multimediální expozice nazvaná "František Vláčil: Zápasy" navozuje tajemnou a dramatickou atmosféru, inspirovanou náladou Vláčilových filmů Marketa Lazarová a Údolí včel.
Kurátor Pavel Jiras představuje v naprosté většině dosud nezveřejněné fotografie z Vláčilových filmů, pracovní snímky z natáčení a fotografie z režisérova soukromého života. "Vláčilovy filmy jsou doslova studnicí lidství. Hodnoty, které zobrazují, jsou trvalé dodnes," říká Pavel Jiras. "František Vláčil byl jeden z největších režisérů, se kterým jsem měl tu čest pracovat," konstatuje jeden z kmotrů výstavy, herec a režisér Jan Kačer. A kameraman František Uldrich, dlouhodobý spolupracovník Vláčila, vzpomíná: "Výstavu o Františku Vláčilovi beru jako uznání jeho výjimečné filmové práce, estetického cítění a vnímání života."
VIZ: FOTOGALERIE FRANTIŠKA VLÁČILA
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 bohuslav bohuslav | E-mail | 11. října 2009 v 13:54 | Reagovat

Kdoví, třeba touto formou se dostanu na mailové kontakty znalých, nebo přímo k materiálům souvisejícím s prvními 4 roky života Františka Vláčila v Českém Těšíně.
Pokud, děkuji.
B.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama