VIVE DIEU, SAINT AMOUR

MYŠLENKY FILOSOFA EPIKTETA

9. května 2008 v 12:57 | Mike |  Inspirátor
MYŠLENKY FILOSOFA EPIKTETA
Ustanov si již nějakou povahu a způsob života, podle kterého se budeš řídit v soukromí i mezi lidmi.
Jak dlouho ještě budeš odkládat,a bys pokládal sebe za hodného nejlepšího života? Slyšel jsi zásady, kterým by ses měl podvolit. Na jakého učitele tedy ještě čekáš? Nejsi už chlapec, ale dospělý muž. Budeš-li pořád tak lehkomyslný a nedbalý, stále všechno jen odkládat, budeš stále nevzdělaný, v životě i smrti.
Přestaň už vykládat o tom, jaký má být asi dobrý člověk:raději už jím bud. Všeho. Co tělu slouží, nad prostou potřebu neužívej, jako jídla, pití, oděvu, příbytku, služebnictva; co k nádheře nebo přepychu náleží, to všechno vyluč. Zpravidla zachovávej mlčení, nebo mluv jenom to, co je nutné, a málo slovy. Když k tomu máš příležitost, mluv jen někdy, ale vyhni se každodenním věcem. Nemluv o zápasu ani o dostizích ani o atletech, nemluv o jídle a pití, o tom se mluví všude.ů nejméně ze všeho však mluv o jiných lidech, nehaň je, nechval ani nesrovnávej.
Nežádej, aby se věci děly tak, jak chceš, ale chtěj věci, jak se dějí, a budeš spokojen.Nemoc vadí tělu, ale ne tvé vůli, pokud tvá vůle Sama nechce. Kulhavost vadí noze, vůli však nevadí.Na to mysli při všech zlých příhodách a zjistíš, že něčemu překážejí, ale tobě nevadí.
Nikdy o ničem neříkej:,,Ztratil jsem", ale ,,Vrátil jsem".Ditě zemřelo? Bylo vráceno.Žena zemřela? Byla vrácena. Statek mi byl zabrán? I ten byl vrácen.
,,Ale ten, kdo mi ho vzal, je špatný člověk." -Co je ti však po tom, skrze koho jej dárce požádal nazpět?Dokud ti jej ponechává, starej se o něj jako o cizí věc, jako se starají pocestní o hospodu.
Jestliže jsi navykl své tělo prostotě, nechlub se tím.A když piješ jen vodu, neříkej při každé příležitosti, že piješ jen vodu! A chceš-li se otužit ve snášení tělesných útrap, cvič se sám pro sebe, ne pro své okolí.
Nikde o sobě neříkej, že jsi filosof, a nemluv mnoho před obyčejnými lidmi o svých filosofických zásadách, ale podle svých zásad jednej!
Ujmeš-li se nějaké úlohy, která jen nad tvé síly, budeš se v ní trapně vyjímat a zároveň zanedbáš i tu, kterou jsi mohl zdárně splnit.
Konáš-li něco, o čem jsi přesvědčen, že to máš konat, nikdy se neboj být viděn při tom, že to děláš, i kdyby to mnoho lidí nepříznivě posuzovalo.Neboť je-li je to správné,proč by ses bál těch,kteří tě budou kárat neprávem?
EPIKTETŮV ŽIVOT
František Drtina, první překladatel Epiktetovy Rukojeti mravních naučení, napsal před sto lety:
..Mezi římskými moralisty doby císařské místo zvláště vynikající zaujímají Markus Aurelius, císař, a Epitet, otrok, oba přívrženci soustavy stoické.Epiktet zvláště objevuje se nám v celém životě a působení svým pravým vzorem ctnosti stoické.Jsa otrokem původem svým a po celý život chudý, dovedl se povznést k té výši sebezapření a odříkání, kterou soustava stoická požadovala, a vzbuditi obdiv světa současného, jehož heslem povětšinou bylo plnou měrou požívati rozkoší smyslných.Epiktet zasahuje ve zkažené poměry tyto heslem Snášej a zdrž se způsobem vítězným a významným.
O životě Epiktetově málo máme zpráv zajištěných a spolehlivých.Narodil se v letech 46-50 po Kristu.Jeho rodiče byli chudí a nemohli pečovat o vzdělání svého syna.Když mu bylo 14 - 16 let, stal se otrokem a dostal se tak do Říma. Tam poznal učení filosofa stoického Musonia Rufa a stal se jeho upřímným a nadšeným ctitelem po celý život. Mysl stoickou, statečnou a neohroženou záhy prý již osvědčoval.
Nejisto, zdali pán jeho dobrovolně z otroctví jej propustil, či zdali smrtí jeho svobody nabyl. Žil pak v Římě v chudobě největší.Příbytkem byla mu skrovná chatrč,jež ani dveří neměla, poněvadž zloději nebyli by měli tam co ukradnouti.Nábytkem a nářadím byl mu jednoduchý stůl, prosté lože a hliněná lampička. Míval prý dříve železnou, ale když mu byla ukradena, spokojil se s hliněnou.
Když nastalo pronásledování filosofů za Domitiána/r.94/, odebral se do Epiru a tam v Nikopoli nalezl druhý domov. Tam otevřel školu filosofickou a silou svých výkladů shromáždil záhy kolem sebe řadu nadšených žáků a ctitelů.V životě svém byl velice střídmý. Pro moudrost, hlavně však ryzost a bezúhonnost povahy požíval všeobecné úcty.Zemřel asi r.130, stár jsa kolem 80 let. Náhrobek jeho byl opatřen významným nápisem :Byl jsem Epitet, otrok, kulhavý,ale bohům milý."
SLOVA, JEŽ PRÁZDNÁ JSOU, TAKÉ JSOU BEZ CENY, TŘEBAS JICH TISÍC JE, JEDIONÉ ROZUMNÉ SLOVO JE LEPŠÍ, KDO SLYŠÍ JE, ZÍSKÁ KLID.
Epiktétos (řecky Επίκτητος, latinky Epictetus) byl starověký řecký stoický a eklektický filosof. Pravděpodobně se narodil kolem roku 55 v Hierapoli v Frýgii. Většinu svého života strávil v Římě. Odtud odešel do exilu do Níkopole v severozápadním Řecku, kde roku 135 zemřel. Jméno, které dostal od svých rodičů není známo. Slovo epiktétos v řečtině znamená "získal."
Epiktétos strávil své mládí jako otrok v Římě u bohatého propuštěnce císaře Nerona - Epafrodita. Již v této době se věnoval studiu stoické filosofie. Po svém propuštění žil těžký život v Římě plný nemocí. Mezi lety 89 a 95 byl, stejně jako mnoho dalších filosofů, vyhnán císařem Domitianem do exilu. Ve svém vyhnanství v řecké Níkopoli založil vlastní filosofickou školu. Tato škola byla tak významná, že ji navštívil i císař Hadrianus. Celý život žil v prostotě a jednoduchosti, kterým se také věnoval ve svém učení.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1103)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama