VIVE DIEU, SAINT AMOUR

Duben 2008

ZAČÍNÁME 1.DÍL

3. dubna 2008 v 0:41 Jak na digitální fotografie
ZAČÍNÁME S FOTOGRAFOVÁNÍM
SVĚTLO A EXPOZICE
Množství světla dopadající na objekt se mění v závislosti na denní době, na počasí a na dalších okolnostech.Při správném osvětlení pořídíte zcela jasný snímek se všemi odstíny barev - od černé po bílou, který bude maximálně odpovídat skutečnosti. Expozice je závislá na jasu scény, tj. na tom kolik světla a po jakou dobu prochází objektivem. Pro upřesnění:vliv na ni mají i následující faktory:
CITLIVOST FILMU
Hodnota ISO určuje citlivost filmu na světlo. Čím vyšší je hodnota, tím citlivější je film. Například film s hodnotou ISO 1600 vyžaduje velmi málo světla pro dosažení správné expozice, zatímco film s hodnotou ISO 25 vyžaduje světla 64x více.
CLONA/APERTURA/
Průměr otvoru objektivu se mění otáčením clonového kroužku. Čím menší clonové číslo zvolíte/vy sami nebo váš automatický fotoaparát/, tím více světla osvítí film během expozice v daném čase.Velikost clony se dá nastavit na všech typech fotoaparátů. Stupnice clonových čísel se používá k vyjádření velikosti vstupního otvoru.Tato čísla jsou uvedena na clonovém kroužku objektivu.
Clonová čísla jsou seřazena od nejnižšího k nejvyššímu, nejběžnější jsou hodnoty 1,4;2;2,8;4;5,6;8;11;16 a 22.Pootočení clonového kroužku o jedno clonové číslo níže/např. z 8 na 5,6/ zvětší plochu vstupního otvoru na dvojnásobek a propustí tak dvojnásobné množství světla.Při posunu opačným směrem o jedno clonové číslo výše-např. z 16 na 22 - se plocha vstupního otvoru o polovinu zmenší, čímž se i zmenší množství světla, které dopadne n film při jinak stejných světelných podmínkách, na polovinu.
EXPOZIČNÍ ČAS
Expoziční čas udává dobu, po kterou je závěrka fotoaparátu otevřená.Čas závěrky si můžete zvolit, u automatických fotoaparátů se tento údaj nastaví sám. Čím delší bude doba expozice, tím více světla pronikne k filmu při dané cloně. Čas závěrky se udává v sekundách či zlomcích sekund na číselníku fotoaparátu.Mnoho fotoaparátu dnes již možnost popsaného mechanického nastavení nemá. Čas závěrky je nastavován elektronicky a jeho hodnota se zobrazuje na LCD displeji.
Běžné časy závěrky lze nastavit zpravidla na následující hodnoty od dlouhé až po krátkou:1 sekunda,1/2,1/4,1/8,1/15,1/30,1/60,1/125,1/250,1/500 a 1/1000 sekundy.Stejně jako u clonových čísel odpovídá každá změna na následující hodnotu na stupnici dvojnásobné či poloviční osvitové době filmu.
KOMBINACE CLONY A ČASU
Čím menší je nastavená hodnota clony, tím méně času je potřeba pro správnou expozici filmu.A naopak - čím delší je čas závěrky, tím méně potřebujme světla. Asi vás již napadá, že existuje mnoho různých kombinací clony a času, které nakonec vytvoří stejnou expozici.
Objektivy s malými clonovými čísly se nazývají,,světelné", protože fotografovi umožňují nastavení kratších expozičních časů.
Příklad: Clona 16 s dlouhým časem závěrky, např.1/2 s, vytvoří stejnou expozici jako menší clona 11 s kratším časem závěrky - v tomto případě ¼ s./Zde jste zdvojnásobili množství světla procházející objektivem. Čímž jste následně mohli zkrátit čas na polovinu/.
EXPOZIMETR
Množství světla potřebného v té které situaci zjišťuje expozimetr, který je součástí všech moderních fotoaparátů.Představte si expozimetr jako počítač.Zařízení změří jas scény a určí, zda nastavení vašeho fotoaparátu umožní správnou expozici. Automatické fotoaparáty nastaví bud všechny, nebo jen část údajů za vás, o čemž si povíme zase příště

BIGGLES

2. dubna 2008 v 17:39 | M.Moravec,Radek B.Novák;Zdroje:www.abc.cz;www.biggles.wz.cz,www.biggles.nl |  Časopisy a knihy
JMENUJI SE BIGGLES, JAMES BIGGLES !!
BIGGLES A JEHO ČEŠTÍ ČTENÁŘI
Knihy s dnes již legendárním leteckým hrdinou Jamesem Bigglesworthem řečeným Biggles se k českému čtenáři dostaly poprvé ve třicátých letech, kdy v nakladatelství Toužimský a Moravec vyšla kniha Biggles od velbloudích stíhaček/1937/.Do roku 1948 tak vyšlo celkem šestnáct titulů a sešitový soubor již dříve vydaných povídek. Následující období britskému pilotovi příliš nepřálo:až v sedmdesátých letech vyšlo pod hlavičkou časopisu Věda a technika mládeži sešitové vydání Bigglese od velbloudích stíhaček, dále vkládané povídky a příběh Biggles a modré nebezpečí.Což bylo zase na dlouhou dobu vše. Teprve rok 1990 přivedl ,,bigglesovky" natrvalo zpátky ke čtenářům - nejprve to byl komiksový seriál v časopise ABC. V prosinci pak nakladatelství TM vydalo knihu Biggles a zlaté dublony, o pár měsíců později následoval v nakladelství Gennex černý kondor. Od roku 1992 již Bigglese pravidelně vydávají nakladatelství TM a Riopress.Počet vydaných titulů se blíží čtyřiceti a další budou následovat.Přestože asi určité řadě malých i velkých čtenářů,není třeba Bigglesa představovat, málo se toho ví o jeho otci - spisovateli Williamu Earlu Johnovi.Jeho životní příhody byly mnohdy stejně dramatické.
SESTŘELEN A ZAJAT
W.E.Johns se narodil 5. února 1893 v Hertfordu, kde je nyní jeho muzeum.Po studiích na gymnáziu pracoval jako zeměměřič. Začátkem I. Světové války narukoval a sloužil v britské armádě v Turecku-nejprve v zákopech v Gallipoli, později u dělostřelecké baterie v Řecku.Zažádal o přeložení k letectvu,ale cestoval místo toho do nemocnice se záchvatem malárie.
Po uzdravení se konečně dostal do školy Královského letectva. V září 1917 se stal poručíkem letectva a pro své vynikající schopnosti byl brzy povýšen na leteckého instruktora.
V červnu 1918 byl převelen k 55. bojové letce, která měla základnu na západní frontě v severní Francii. Létal na dvousedadlovém DH 4 a mezi jeho běžné úkoly patřil fotografický průzkum nepřátelského území i bombardovací nálety na Německo. Při jednom takovém náletu v září 1918 byl jeho letoun hluboko v týlu nepřítele zasažen šrapnelem z protiletadlové baterie.Jeho osamělý a poškozený stroj se vzápětí ocitl mezi nepřátelskými letadly, která na něj zaútočila. Při přestřelce zahynul střelec, poručík Amey. Johns se s letounem zřítil z výšky téměř šest tisíc metrů,ale pád zázračně přežil.Byl zajat a vzápětí obviněn německým důstojníkem, který si Johnovo letadlo spletl s jiným, že shodil bombu na německou školu.Odsoudili ho k smrti,ale rozsudek pak změnili na zajetí.Dvakrát se Johns pokusil o útěk.Poprvé němcům trvalo týden, než ho chytili.Po druhém útěku definitivně poslali do trestaneckého tábora, kde zůstal až do konce války.
PRVNÍ ,,BIGGLESOVKY"
Po válce získal W.E. Johns hodnost nadporučíka v nově vznikajícím Královském vojenském letectvu/RAF/.Působil tu v oddělení pro nábor nových vojáků. V roce 1932 dostal jako zkušený pilot nabídku na místo redaktora v novém měsíčníku Popular Flying, který se věnoval letectví. V prvním čísle mu vyšla povídka Bílý Fokker, kde se poprvé objevuje postava pilota Bigglese. Přestože měl Johns zpočátku v úmyslu psát spíš pro dospělé, po dohodě s nakladatelem se zaměřil na mladé čtenáře. Před vánoci 1932 vydal první knihu povídek a tehdy také začal podepisovat své příběhy jako kapitán, přestože od letectva odešel v hodnosti nadporučíka.Povídky měly úspěch - v rychlém sledu pak začaly vycházet romány a povídkové knihy o dobrodružstvích pilota Bigglese, v průměru tři tituly ročně.Do roku 1970 jich vyšlo kolem stovky.
ALGY, GINGER A OSTATNÍ
Zpočátku Biggles se svým přítelem Algy Lacetek bojovali v první světové válce proti německým stíhačkám, později pak ještě s Gingerem Hebblethwaitem a lordem Bertie Lissiem pronásledovali špiony a jiné zločince. Za druhé světové války sloužili v Anglii na různých frontách a ani pak nezaháleli.Pracovali v letecké policii,řešili složité případy,pomáhali přátelům a podívali se dokonce i do Čech.Johns si jako námět obvykle vybíral skutečnou událost, kterou dál rozvíjel a upravoval pro potřeby románu. Například román Biggles a ponorka U-517 je založen na skutečnosti, že nedlouho po válce byla v různých koutech oceánů prokázána činnost několika fašistických ponorek. Biggles - vzdušný komodor se zase inspiroval v událostech z čínsko-japonské války,kdy Japonci potopili několik britských lodí, které si spletli s čínskými.
Kromě románů a povídek o bigglesovi napsal Johns na žádost britské vlády jedenáct příběhů o velitelce praporu Joan Worralsonové, ženské obdobě Bigglese, a deset ,,náborových" příběhů pro chlapce Gimlet King a Commando. Tyto knihy mají ale hodnotu spíše sběratelskou, stejně jako deset sci-fi knih z padesátých let.
W.E. Johns zemřel v roce 1968. Jeho románů a povídkových knih s legendárním hrdinou - pilotem Bigglesem-se už za autorova života vydalo mnoho milionů svazků po celém světě a vydávají se stále.

PEVNOST BOYARD

2. dubna 2008 v 16:17 | Mike |  Historie
PEVNOST BOYARD
Možná si ještě vzpomenete že jsme mohli před pár roky sledovat zajímavou soutěž "pevnost Boyard". Nechci se jen zaobírat samotnou soutěží, ale spíše si něco povědět o této francouzské stavbě.
Bizardní pevnost Boyard se nachází poměrně blízko známého francouzského přístavu La Rochelle, přímo na ostrov se ovšem vyjíždí z přístavu Fouras a cesta motorovou lodí trvá asi 15 minut. Normálně se jen těžko do pevnosti dostanete, musí se použít jeřábu a klece z lan. Pevnost je vidět i z pevniny a zdálky vypadá jako velká fantastická zaoceánská loď s komínem. Je to impozantní dílo francouzského generála a stavěla se od r. 1667 asi 30 let. Celá stavba přišla na devět miliónů franků. I když je na tomto místě moře hodně bouřlivé, povedlo se ukotvení dokonale a boyard dokonce vydržel na pobřeží jako jeduný, díky němuž jsme mohli klání jednotlivých družstev v soutěži sledovat.
Původně se ovšem užívalo pevnosti jako opevnění a sloužila také jako vězení, zejména v dobách francouzské komuny. Byla tak skvěle vybavena, že koncem 17. Století (po dostavění) mohla bez problémů ukrýt 230 vojáků i s personálem, pradleny, dva ševci, krejčí, ošetřovatel, dva kuchaři. Byl tu vymyšlen systém skladů a cisteren na pitnou vodu, problémy nedělala ani kanalizace.
Zajímavé je, že pevnost byla také několikrát nabídnuta k prodeji a roku 1962 ji vydražil v aukci jistý belgičan za neuvěřitelnou cenu pouhých 28 000 nových franků. A vyvolávací cena byla sedm a půl tisíce franků.
A na závěr přece jenom něco k soutěži, kterou asi všichni dobře znáte. Přestože to byla velmi náročná soutěž, je až k neuvěření, že se na Boyardu nikdy nic nestalo. Přihlásit se do ní ovšem také nebylo jednoduché. Soutěž se natáčela po šesti nedělích příprav asi dva měsíce. Všechny potřebné věci se navezly do pevnosti a točil se rychle jeden díl za druhým.
A to je již k pevnosti Boyard všechno, nic víc se mi nepodařilo zjistit. Smůla.

PSILOCYBINOVÉ HOUBY

2. dubna 2008 v 15:23 Causa
PSILOCYBINOVÉ HOUBY
Psilocybinové houby užívali po mnoho tisíciletí domorodí Američané, žijící převážně ve Střední Americe, ale také v oblastech, které sahají daleko na jih, až k Chile. Tito prvotní konzumenti, přestože nezanechali téměř žádné záznamy, byli nicméně těmi skutečnými zakladateli tradice užívání psychedelických hub, která se vyšplhala v šedesátých letech až na akademickou půdu Harvardu, kde probíhaly pod vedením legendárního Learyho psychologické experimenty nejen s psilocybinovými houbičkami. I přes tento vzestup oblíbenosti se časem, po neúspěšných pokusech armády s psychedeliky ohledně vojenského využití jako detektoru pravdy a v oblasti špionáže, tyto trendy dostaly do křížku se zákonem a tím pádem se stáhly do ústraní a v některých zemích až na pokraj společnosti.
Dnes s nástupem nové a otevřenější generace se oblíbenost konzumace psychedelických hub dostává do oblíbenosti mladé generace.
Každý kdo chce nějakým způsobem vyzkoušet to, co psychedelické houby přinášejí, by mněl nejdříve absolvovat hluboké seznámení nejen s fyzickým a psychickým účinkem, ale hlavně se sebou samým.Také pochopení a vyřešení svých vlastních problémů je základem ke zdárnému prožití pozitivního tripu. Protože v opačném případě je výletník postaven tváří v tvář svému Já, ve kterém nenalezne dostatek pokory, nebojácnosti, vnitřní čistoty a klidu, může dostat do těžkých zacyklených problémů vlastního života, které někdy končí v psychiatrické léčebně na ne zrovna krátkou dobu. Proto je dobré si každý krok v tomto směru rozmyslet ne dvakrát, ale dvacetkrát. Protože byste se mohli, vážení čtenáři, místo kýženého duševního prožitku a poznání, dostat nemalý kus nazpátek.
Tato čtvrtá kategorie psychedelických látek dnes zahrnuje hodně přes tucet druhů psychoaktivních hub. U těchto dosud objevených druhů působí jako hlavní psychoaktivní složky psylocybinové a psylocinové molekuly. Psychedelické účinky nemají jen houby obsahující psylocybin, ale také muchomůrka tygrovaná, obsahující izoxazolické molekuly, které jsou ale nepoměrně méně psychoaktivní.Psilocybinové houby rostou v pozdních letních a hlavně podzimních měsících (některé až do března) na vlhkých lokalitách, na kouscích zetlelých větviček, listí či trusu. Lysohlávka modrající (česká), která je v našich podmínkách nejrozšířenější a také nejsilnější lysohlávkou, rostoucí ve smíšených lesích.
Co na to medicína?
Psilocybin, jakožto nejčastěji uváděná látka zodpovědná za halucinogenní a depersonalizační účinky houbiček, je řazen mezi drogy s neakceptovatelným rizikem.
Určit správnou dávku houbiček je velice obtížné nejen proto, že málokterý člověk s sebou do lesa nosí příruční chemickou laboratoř s vybavením na určení momentálního obsahu psilocybinu v houbičce, kterou často těsně po nalezení radostně rozžvýkává u nejbližší studánky. Jednotlivé houbičky byt nalezené ve stejné lokalitě se od sebe mohou lišit na první i několikátý pohled nerozpoznatelnou koncentrací psilocybinu v sušině. Mezi uživateli magických houbiček se pro exempláře s nezvykle vysokou koncentraci psilocybinu používá označení "zlatý klobouk" nebo "zlatá houba". Je-li "zlatá houba" požita ve směsi s několika desítky dalších, může takto zahájený trip být tím posledním co "houbař" v dosud normálním životě udělá. Přežije-li různá nutkání létat jako pták, či po vzoru Dona Chuana překonávat propasti, eventuelně se nerozhodne skoncovat s přemírou deprese ze sebe sama sebevraždou., je zde ještě vysoké riziko, že jeho psychika se ani po odeznění účinku zlatého klobouku nevrátí do původně normálního stavu.
Podařené tripy na houbičkách bývají přirovnávány k oknům do jiných světů či ke splynutí s vesmírnou energii. Často se však tyto výlety neuskuteční, protože je dávka nedostatečná. Nebo nás zavedou na taková místa, kam bychom se za normálních okolností asi podívat raději nechtěli. Úzkost, deprese, vztahovačnost, paranoidita, rozšíření zornic, bušení srdce, pocení, třes, poruchy vidění a panické reakce nejsou příjemné ani na cestě do obchodu za rohem. Vydá-li se však člověk v takovémto stavu na cestu do sebe sama, je nutné, aby nebyl sám, dalších pár hodin může být jeho další osud závislý n aujištování, že to přežije, a podpoře, kterou by mu,je-li to možné, měl poskytovat člověk s částečnou představou o tom, co se v jeho mysli odehrává. Nedoporučuje se žádná další medikace. Je třeba ho hlídat, aby při možných psychotických záchvatech neublížil sobě ani svému okolí. V současné době dovedeme totiž létat pouze podle fyzikálních zákonů s využitím padáků, rogal a dalších létajících strojů. Nebo znáte někoho, kdo umí matrix měnit silou ducha
?