VIVE DIEU, SAINT AMOUR

TY BRNO-MĚSTO TAJEMNÉ

8. února 2008 v 0:51 | Mike |  Brno - procházka městem
TY BRNO - MĚSTO TAJEMNÉ
Pro mě jsou největším kouzlem Brna terasy na Petrově. Když se smráká, kavky křičí a poletují nad námi a vy sedíte na červené zdi terasy a vidíte všechny ty šalinky, jak dole křižují sem a tam a zvoní. A kousek dál nádraží, kam každou chvilku přijíždí vlak a ozve se hlášení. A vy sedíte, a dole pozorujete ruch a zde nahoře je tak nebeský klid. Chce se vám zpívat, tančit po zídkách, tak by se vám chtělo létat, létat…
Rozsvěcují se lampy. Šalinky rozevírají oči a vy stále sledujete ten roj dole. Usmíváte se aje vám opravdu hezky. Cítíte chlad,ale nechce se vám vůbec domů. Je přece Sobota, svobodný to den a vy se cítíte též svobodní, čistí, plní energie a plánů. Sníte o kouzlu dávné doby, kdy bylo plno napětí a dobrodružství a pohled kolem vás, vám to plně nabízí. Otočíte se, a vidíte ten tajuplný černý chrám sv. Petra a Pavla. Tiše vydechnete. Vábí vás a vy vykročíte jako omámeni do šera. Úzká ulička, strašidelné stíny, neznámí chodci a vy si připadáte jak v románu z minulého století. Tolik vás to ohromuje, máte královský pocit. Tolik se vám chce tančit, a pořád, pořád dokola a nechcete přestat.Je to jako droga, které se nechcete ani zbavit.Vítr za vámi duje a za zády cítíte tu svobodu, volnost a vzduch. A chce se vám zařvat.Znenadání se rozběhnete a běžíte po kamenné dlažbě, jen dusot vašich bot je slyšet a vy stále běžíte jako vítr o závod.A jste rychlejší než on. A náhle vás něco doslova přiková k zemi, ztuhnete, úplně bez dechu, sotva dýcháte, neschopni jediného slova náhle uslyšíte mohutné dunění zvonu! Bum! BUm! A druhý! Bije kdesi pod vámi tak silně, že to s vámi otřásá a další se ozývá z jiné čtvrti. Je to jak píseň beze slov, silná a tajemná. Burácející a drzá.Píseň Brna, tajuplná a neznámá, nahánějící strach.Válečná píseň, píseň beze slov, nápěv nahánějící hrůzu. Cítíte a vnímáte to chvění a dunění zároveň, které domy ještě znásobují. A náhle zničehonic, ani nevíte proč zvedáte ruce.Nechcete je zvedat, ale tělo to samo přikazuje a vy nakonec jako beránek poslechnete bez jediného hlesu.Pozorujete věže, ty majestátné čnící se vrcholky strážných věží.Tam někde nahoře zvoník vší silou tahá za provaz. A vy stojíte, na prahu, bez jediného slůvka či dechu, očarováni jen touhle silou a s rukama vzhůru.Jste tak najednou maličcí proti chrámu, začínáte si uvědomovat tu jeho velikost, tu jeho převahu, sílu a mohutnou energii a vznešenost, která v tu chvíli po douškách proudí jako voda do vás.
A nad mořem střech a stříšek se zelená večerní nebe, v oknech se rozsvěcují světla, vzduch voní, ulicemi spěchají neznámí lidé, všude je plno tajemných stínů a lampy mění soumrak ve večerní tmu! A staré domy, věže, hradby vyprávějí svůj příběh o velké, slavné minulosti.
A večerní zvony se tu rozhlaholují do tmy, někdy jakoby výhružně, až prorocky.A snad jen ta mlha zkresluje jejich zvuk……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1101)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama