VIVE DIEU, SAINT AMOUR

BLACK

9. února 2008 v 7:08 |  Vlci
BLACK
Tak už to ve světě chodí, že člověk potkává kamarády. A co víc..potkává kamarády nové, ale i ty, které třeba už léta neviděl.
Náhoda tomu chtěla, že jsem s partou putoval po Jizerských horách a jednou tak jsme potkali po mnoha letech našeho dlouholetého kamaráda matta. Poprvé ale nebyl sám.ten velký samotář měl s sebou někoho, kdo mu byl přítelem nejvěrnějším a koho by za nic na světě nevyměnil.
Noc byla tenkrát pronikavě černá a temná, a hvězdy velmi intenzivně a silně svítily. Jen nedaleko bylo vidět zář ohně u campu. Ta živá bytost ve stínu Mantova těla ležela zcela bez pochybu.jako neživá hmota. Ani naše stisky rukou ten tichý, tmavý a huňatý stín neuvedly do pohybu. Rolf se samozřejmě neudržel poznámky, jakože Matt s sebou vozí na hory sochy, ale Matt to jak obvykle přešel s mlčením, nalil si horkou kávu a započal hovor na úplně jiné téma. Tak se vzpomínalo na staré časy….
,,Tak samotář matt, si najednou pořídil psa," říkal jsem si tak v duchu, přitom jsem se díval na nehybné tělo za jeho zády. ,,To je Blafl" říká mi najednou Matt, který zpozoroval můj zájem o jeho zvířecího společníka.
,,Tak Blafl.." Hledím mu do očí.Já do těch jeho úzkých štěrbin, on do těch mých lidských. Ale čím déle hledím do těch jeho pronikavých očí, tím více mi běhá mráz po zádech. Bože, ty oči! Od kdy má pes takové oči, nikdy jsem takové u psů neviděl. A jak to že se dokáže dívat do těch mých tak dlouho. Přitahují mně jako velký magnet.
A zatím co ostatní spřádali pavučiny vzpomínek, opustil jsem tento lidský svět a hleděl jsem na uhrančující bytost a usmiřoval se myšlenkou, že ONO za Mattem není totiž žádný pes, ale že je to vlk! Krásný, vznešený a s přísným a inteligentním výrazem ve zvířecí tváři.
Z přemítání mne na krátký okamžik vyrušilo neurvalé zacloumání mým tělem a otázka: Co ty na to?" Nevěděl jsem sice na co,ale zřejmě jsem asi opověděl k uspokojení kamarádů, neboť pak už se mnou nikdo necloumal.
Se smíšenými a zmatenými pocity jsem uléhal k spánku. Oheň pomalu dohoříval a vše utichlo. Poslouchal jsem zvuky lesa a nemohl jsem za boha usnout. A ty mně velmi známé zvuky divočiny najednou přerušilo tiché našlapování. Zatajil jsem dech a honem jsem mžoural očima, abych si přivykl na tmu.a potom. Potom jsem ho uviděl!
Blafl obcházel camp a kontroloval spící těla. On hlídal! To on teď byl pánem noci.Král vlků. Asi vycítil, že nepsím. Najednou se postavil proti mně a dlouhou chvíli se na mně díval. I na těch pár vlčích kroků jsem velmi dobře slyšel bušení jeho vlčího srdce a cítil jsem jeho horký dech.pak ale lehce ulehl vedle mne a začal mně hřát svým tělem. Asi mi přišel rozumně vysvětlit, že moje obavy jsou zbytečné a že on je tu právě proto, aby nás všechny ochránil.Cítil jsem na vlastní kůži proudění jeho divoké krve a k ránu jsem s únavou usnul.
Probuzení prvními paprsky slunce, všichni jsme žasli nad tím nádherným výtvorem přírody - nad Blackem.A když se vzbudil matt, neodpustili jsme si otázku:Že je to vlk?!
Něco mezi tím, asi..odpověděl nám na to Matt a začal laskat stříbřitou srst Blacka.
Uklidili jsme camp a vydali jsme se na cestu. Po několika kilometrech se naše cesty rozcházely.Matt mířil k přetržené přehradě a my do města. Blafl stál na skále nad křižovatkou cest a loučil se pohledem. Teprve až teď jsme si uvědomili, že jsme ho skoro celou cestu nezahlédli. Šel nám ve stopách a přesto ještě dokázal oběhnout velký kruh místa, kde jsme se právě nacházeli, aby se ubezpečil, že nám nehrozí žádné nebezpečí. To jsme ještě netušili, že naposled v životě vidíme ty jeho zvláštní a studené oči a pak už jen se vzdalující se Mantova záda a na jeho cestě k cíli a temný stín v jeho bezprostřední blízkosti.
Uběhlo několik let a Matta jsme velmi dlouho neviděli.Až jednou…A byl Sám!!" Blacka mi zastřelili jako potulného psa!"A to byla vlastně jediná věta kterou za celý večer promluvil.
Potom přišli těžké doby pro zemi.A Matt odešel do daleké země za velikou louži. Nikdy nedokázal odpustit těm, kteří ho připravili o nejlepšího přítele.Matt kdysi toužil, po kanadských lesích.Věříme, že se jimi pořád dnes toulá.Stejně jako chci věřit, že už má nového Blacka, a že ho snad v těch kanadských lesích nepotkal rozzuřený grizzly, který by mu ukrátil to jeho velké toulání….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1101)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama