VIVE DIEU, SAINT AMOUR

ERNEST THOMPSON SETON A DVA DIVOŠI OPĚT NA TRHU!!!!ZA CENU 65,- KČ

19. ledna 2008 v 18:09 | Mike |  Časopisy a knihy
E.T. SETON - OTEC
WOODCRAFTU
Ernest Thomson Seton, který naplnil pojem woodcraft novým programovým a výchovným obsahem, je v této věci zakladatelskou osobností, která nemá obdoby. Jedni se k němu přibližovali se zbožňováním a bez výhrad, jiní s jistým odstupem, který jim ponechával prostor pro vlastní ideové příměsi, ale není nikoho, kdo by mohl seriozně zpochybnit promyšlené, procítěné a praxí ověřené bohatství výchovného systému, které představuje jeho zakladatelský vklad.
Jeho plné jméno bylo Ernest Thomson Seton, užíval jména Seton-Thompson jako pseudonymu, děd jeho otce byl totiž Cameron, který jako skrývající se vzbouřenec přijal jméno Thomson, a další praděd, také skotský povstalec, byl lord Seton, hrabě z Wintonu.
Ernest Seton jako spisovatel, čerpající celý život z hloubi zážitků svého mládí a osamělých cest divočinou, má ve svém díle plno autobiografických výpovědí,ale nejvíce nám slouží jeho vlastní životopis cesta životem a přírodou v němž se opírá o své deníky s přesnými daty všech významných událostí a nejvíce ze všeho olíčí se zaujetím povídkáře svá dobrodružství při poznávání přírody v kanadských lesích.
Rodištěm E. T. Setona byl přístav South Shields nedaleko skotských hranic a téměř všichni jeho příbuzní byli Skotové, kteří pozbyli své jmění při potlačení vzpoury Stuartovců roku 1745 a začínali pak znovu pod změněnými jmény; takže jeho otec se jmenoval Josef Logan.
Ernest se narodil jako jedenáctý 14. srpna 1860 a po něm přišli ještě dva synové. V jeho necelých šesti letech, v létě 1866 se celá rodina, zchudlá sérií ztrát v obchodním loďstvu, vystěhovala do státu Ontario v kanadě. Tam se jeho otec pokoušel podnikat jako farmář na pozemku o 40 hektarech. Pro Ernesta Evana bylo toto prostředí panenských lesů školou zálesáctví, v níž se naučil zacházet se sekerou a později i s puškou a také rozumět zvířecím obyvatelům divočiny, z nichž ho nejvíce okouzlovali ptáci.
Po čtyřech letech pobytu Setonových uprostřed hlubokých lesů došlo ke změně dané tím, že se jim při farmaření nevedlo a Ernestovi starší bratři odcházeli jeden po druhém do světa. 12. dubna 1870 přesídlila rodina do Toronta, kde otec, již před padesátkou, hodlal uplatnit své odborné znalosti jako účetní. V nové škole v chudé čtvrti města se žáky neurvalých mravů Ernest poznal cenu nože při rvačkách a naučil se s ním zacházet. Po někdejším úrazu ve čtyřech letech šilhal a teď byla jeho šilhavost příčinou bitek, jež musel podstoupit. V necelých dvanácti se ve snaze o výdělek pustil do dřevorytů a dařilo se mu to, takže tiskl i svůj časopis, než mu oheň v dílně zničil tiskárenské náčiní. I nadále se zajímal o přírodu, kterou nacházel na torontské periferii v místním močálu, a založil si sbírku vycpaných ptáků.
ale Setonovo dětství a mládí, naplněné poznáváním kanadské přírody, mělo i svoji odvrácenou, v domácnosti Setonových ukrytou tvář, ovšem vedle dlouhodobého hmotného nedostatku početné rodiny, zvyklé na každodenní zápas s nouzí. Byla to náboženská bigotnost, jejíž nositelkou byla Ernestova matka, tedy z rodičů jemu nejbližší, opatrovnice a obětavá utěšitelka, která mladému Setonovi několikrát zachránila život svým plným nasazením, když vypjatým studijním úsilím přečerpal fyzické síly svého podvyživeného organismu. To, o čem pomlčel ve své autobiografii, vyjevil v intimnější podobě ve svém Duchu lesů.
Seton si v Duchu lesů postěžoval na výchovnou torturu, již byli n a jeho bratři podrobeni o nedělích, kdy by byl rád zasvětil všechen svůj volný čas výpravám do přírody. Únavně monotónní program začínal četbou Bible, pokračoval odříkáváním modliteb ještě v posteli, dlouhým modlením před snídaní a rodinnou bohoslužbou po ní, s opětným předčítáním kapitol z Bible a dlouhou modlitbou, po čemž následovala návštěva nedělní školy v misii a po návratu z ní cesta do kostela na kázání pana Blanka, plná zuřivého zanícení při líčení hrůz pekelných a úkladů dábla.Domů a před obědem opět dlouhá modlitba, odpoledne příprava do nedělní školy - a stále úmorně každý den dokola. Prostě chudák Ernest to neměl zrovna jednoduché. SEton učinil tento závěr:, Já jsem nevěřil, že každá prostá, přirozená věc, kterou potřebujeme dělati, byla špatná; já jsem neměl rád den Sabbathu, jenž byl učiněn strašným pekelným ohněm citátů a kázání. Neviděl jsem nic nesprávného v tom, když jsem se šel dívati na ptáčky a květiny o sabatu o nic více než jiný den. Cítil jsem potřebu býti mezi divokými věcmi lesa; měl jsem raději ptáky a květiny než kostely a katechismu!!"
Motto, jež nadepsal Dvěma divochům: ,, Poznav trýzeň žízně, vykopal jsem studnu, aby i jiní mohli z ní pít", je jistě založeno i na této jeho nemilé zkušenosti se skotským kalvinismem. Mohli bychom si dokonce myslet, že to bylo právě toto duchovní násilí na něm vykonané, které ho přivedlo do lesů, k vyhledávání přirozenosti ve zvířatech a v indiánech, nebýt toho, že žádný z jeho devíti bratrů, vystavených stejným metodám náboženské výchovy, se nedal jeho cestou studia a zbožňování přírody. V jeho citlivé duchovnosti muselo být něco specifického, vnímavého a vzdorného, co reagovalo na pokořující náboženskou výchovu umrtvováním přirozenosti.
Roku 1875 matka Ernestovi vyjednala pobyt v jejich někdejším domě u Blackwellových, kteří od nich farmu koupili a při svém praktickém přístupu k hospodářství se dopracovali úspěchu tam, kde Setonovi neuspěli. Blackwellovi byli bodří a laskaví, měli syny a dcery zhruba Setonova věku, a on u nich prožil šťastné dny, během nichž zesílil a okřál. Tam prožíval s ostatními chlapci drobná dobrodružství při hrách na indiány, postavil své první týpí, vybudoval hráz rybníka, vyrobil luky a šípy a naučil se ,mnohému z toho, co potom popsal ve Dvou divoších.
Ernestův patriarchální, autoritativní a skoupý otec rozhodl, že povolání přírodopisce je bez vyhlídek, a určil mu dráhu malíře: ,,Máš umělecké nadání a staneš se umělcem." Tak se stalo, že Ernest vstoupil na dva roky do bezplatných služeb jako do učení k místnímu úspěšnému a dobře placenému mazalovi, který vyráběl na objednávku portréty podle fotografií.Protože však nestál o pokleslou rutinu, navštěvoval večerní hodiny ontarijské školy umění, kde měl vynikající učitele.Při zkouškách byl první ve všech předmětech, do nichž se přihlásil, a získal tak zlatou medaili. Tento úspěch ho osmělil, aby otce požádal o souhlas se studijní cestou do Londýna a dosáhl ho, spolu s příslibem jisté minimální podpory kolem dvaceti pěti dolarů měsíčně, jako rodinné půjčky. S tím vyplul 12. června 1879 přes Montreal do Anglie.
Kde složil přísné zkoušky a uspěl v malířské soutěži Královské akademie, která byla nejvyšší uměleckou školou a na níž se neplatilo školné.
Otec projevil mínění, že by syn mohl vystačit se šedesáti librami na rok,ale, vždy až po mnoha urgencích, poslal během dvou a půl roku celkem jen osmdesát liber. Ernest si přivydělával příležitostnými ilustracemi knih, ale i tak se musel zcela vzdát masa jako nejdražší položky ve stravě, byl hladový a chodil nuzně oděn.
Tato štastná londýnská léta, plná poznávání a dlouhých pěších cest, odříkání a tvrdé studijní řehole, dovedla Ernesta do stavu takového vyčerpání, až začínal trpět viděními, v nichž k němu promlouvaly hlasy, někdy v matčině intonaci. V létě 1881 naléhavý hlas zrušil jeho rozhodnutí zůstat v Londýně a živit se jako ilustrátor a posílal ho zpět na pláně Kanady. Když k tomu ještě přišel dopis od jeho matky, znepokojené zprávami o Ernestově chorobném vzezření, vyzývající ho k neprodlenému návratu domů, bylo rozhodnuto.
I když se vrátil s podlomeným zdravím a fakticky jako poražený, matčina povzbudivá slova způsobila, že se cítil jako hrdina, který přišel domů se slávou.
Po pár týdnech si ho zavolal otec a vyložil mu, že je v jedenadvaceti letech již dospělý, měl by se starat sám o sebe a není již možné, aby žil v otcovském domě jako bezplatný spolubydlící. Ukázal mu svou pokladní kniha, v níž měl precizně zaneseny výdaje, které na syna vynaložil od jeho narození. Činilo to 538 dolarů 50 centů, které má Ernest splatit co nejdříve. Ernest byl hluboce otřesen, ale dlouhá procházka vnesla do jeho mysli vyrovnání. Namaloval pro jistou firmu dvanáct vánočních pohlednic, ale sumu šedesáti dolarů honoráře si po chvíli váhání ponechal do základu další životní cesty. Dluh otci splatil později.
Odjel z Toronta na Západ ale Seton po nějaké době toulání s kamarády po lesích usoudil že mu není souzeno farmařit v lesích, kde si vykolíkoval pozemek pro usedlost a odjel na Východ - do New Yorku, kde si našel práci ve vydavatelství litografií, pro které začal kreslit reklamní obrázky. Bylo to jediné zaměstnání za psacím stolem v jeho životě. Začal psát po večerech povídky o zvířatech a zjistil, že je může uplatnit v časopisech tak rychle, jak jen postačí psát.
Rok 1884 pociťoval Ernest jako vrchol svého zlatého věku, v němž se těšil plnému zdraví a síle, měl zajištěnou budoucnost žádaného ilustrátora a tvůrce povídek.
Ernest Thomson Seton nebyl jenom pozorovatel přírody, lovec a neúnavný cestovatel pustinou a rozhodně ne do sebe uzavřený samotářský podivín. Stranil se sice hlučné společnosti a tísnících se městských shromáždit, hospod a tržišť a kostelů, jak mu velela citlivost, plachost, snivost i touha po volnosti, ale již od svých chlapeckých let shromaždoval kolem sebe vybrané kamarády, z nichž se snažil sestavit družné bratrstvo, řídící se společnými pravidly a úmluvami. Roku 1902 byl v časopise Ladies Home Journal uveřejněn článek Woodcrafterští indiáni, v němž byly pro hodnostáře a družiny použity indiánské názvy. V témže roce Seton založil v Cos Cob ve státě Connectlcut svůj první woodcraftersdký tábor pro místní chlapce.
Roku 1903 byl založen v New Yorku kmen Modré volavky a vyšlo první vydání Dvou Divochů v nichž je do praktických detailů instruktivně rozveden woodcarfterský program s jednoduchým dějem jednoho léta v pozadí. Když dva divochy přečetl R. Kipling, zdálo se mu to příliš poučné. A tak napsal E. T. Seton dějově dramatičtější příběh, bez vysvětlujících tabulí, o přátelství bílého chlapce Rolfa a indiána Quonaba - Rolf zálesák.Náměty k činnosti, sestavené podle poct, které je možné získat v podobě orlích per a mistrovství, uvedl v propracovaném systému pod názvem Svitek březové kůry.
...PRVNÍ NOC A RÁNO

Když chlapci uviděli pana Raftena odcházet, zmocnil se jich podivný a zcela nový pocit, a když konečně utichly na zásekové stezce jeho kroky, pocítili, že jsou doopravdy sami v lese, že skutečně táboří venku. Pro Yana to znamenalo splnění mnoha snů a vzpomínka na vysokého starce, kterého spatřil, jak je za stromy pozoruje, zesilovala tajuplné kouzlo. Na něco se vymluvil, aby tam mohl zajít, ale Caleb byl ovšem už pryč.
"Zapal oheň," zavolal náhle Sam. V používání třecích dřívek byl Yan hlavním odborníkem a za minutu nebo dvě mu uprostřed týpí plápolal oheň a Sam se pustil do přípravy večeře. Mělo to být bizoní maso a prérijní kořínky (hovězí s brambory). Snědli večeři téměř mlčky a pak se chlapci posadili proti sobě po obou stranách ohně. Hovor se vlekl, pak zašel přirozenou smrtí; každý se zaměstnával vlastními myšlenkami a mimoto bylo všude kolem nich cosi mocného a tísnivého. Nebylo to ticho, neboť tu bylo mnoho zvuků, ale za nimi se rozprostíralo jakési bezhlasé pozadí, které naznačovalo celou myriádu hlasů. Některé hlasy byly zřejmě ptačí, jiné hmyzí a v některých poznali rosničku. V blízkém potoce se ozývalo šplouchání nebo jako by se něco malého ponořilo. ...
Klasika po 15 letech opět na našem trhu! Legendární kniha E. T. Setona se vrací v novém překladu. Velké množství původních ilustrací, které jste v předchozích vydáních nenašli.Legendární kniha E. T. Setona, s níž vyrůstali současní otcové, se vrací v novém překladu, aby si i dnešní děti mohly prožít naplno svůj klukovský sen.
Snad každý kluk chtěl někdy strávit alespoň dva týdny mezi indiány v pláních Divokého západu, toužil se naučit rozdělávat oheň třecími dřívky, ušít si indiánský oděv, postavit si týpí nebo podniknout lov na jelena. Všechno, o čem sní kluci od okamžiku, kdy se poprvé dozví o životě indiánů, sepsal Seton v příběhu Yana a Sama, "dvou chlapců, kteří se učili žít jako indiáni," jenž od roku 1903 stále znovu a znovu uchvacuje nové generace čtenářů. Věřím, že stejně tak zaujme i vás. Pevná bez přebalu lesklá , 175 x 276 mm, 260 stran.
Vydalo nakladatelství Computer Press
AKCE AKCE AKCE AKCE AKCE
Od února do března za cenu 62,- Kč
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1103)

Komentáře

1 Pa-či Pa-či | 28. října 2008 v 15:24 | Reagovat

Moc hezké. Já myslím, že celý blog je ten nejhezčí, lejlepší a nejkrásnější a kdo by měl něco proti tomu, ten/ta bude mít co dělat se mnou!!!.......... A to byla jenom VýSTRAHA!!! OKi???

2 ondra ondra | 21. března 2009 v 17:55 | Reagovat

supr!!!!!!!!! myslim ze je to suuuuuuprrrrrrrrrr!!!!!!!!!!!

3 Sora Sora | 20. dubna 2009 v 14:56 | Reagovat

To muselo dat riadnu námahu písat tak vela no a rozhodne je to zaujmaví človek rada bi som si prečítala jeho denník ja totiž milujem čítanie cudzích denníkov he he

4 skautík skautík | E-mail | 12. února 2011 v 16:34 | Reagovat

Ersed Thomson Seton je dobrý já chodím do skatu a do života mi jeho knihy dali hromady skušeností se skautem pořádáme výpravy jako správní indiáni a se staršíma skautama si také hrajem na indiány . Táboříme spolu v tee-pee vaříme si a snažíme se být dobrýmy skauty a kluky z knihy Dva divoši .

5 cloaking cloaking | Web | 19. června 2015 v 6:23 | Reagovat

sms půjčka do 1000 :-D

6 BRUT.me BRUT.me | E-mail | Web | 8. února 2016 v 19:51 | Reagovat

Podla mna najlepšia knižka na svete :) ktko ju nemá a chcel by si ju stiahnut, u nás na fóre nájde vždy aktuálny link: http://brut.me/viewtopic.php?f=14&t=1799

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama