VIVE DIEU, SAINT AMOUR

REMEMBRANCE

30. prosince 2007 v 13:44 | Mike |  Próza
REMEMBRANCE
Tou cestou tajemnou a divokou, kde mluví každý strom i každý kámen,
Tou cestou paměti a vzpomínání;
Na vysoké skále vysněný dům a ze starých domů, lesů a rozeklaných strání
Zaznívají hlasy vzdálených trubadúrů; to každý rok, každý den, snad i každou minutu, který jsem tady prožil, na mě volá a zpívá
A já slyším ty hlasy,slyším ta slova, slyším ty nezapomenutelné melodie, nic není ztraceno, nic není zapomenuto, všechno jen kdesi v jiném světě žije.
Tak kráčím tou prapodivnou, klikatící se cestou mezi nebem a zemí
A rozmlouvám se starými domy, stromy i skalami i se všemi těmi, kdož tady žili a nikdy nezmizeli, jsou navěky zapsáni v paměti a v srdci mém a tak stačí když jen potichu zavolám,
A oni se vracejí a já s nimi rozmlouvám.
Tak kráčím si horkou letní nocí a nejsem ani na chvíli sám
A na každém mém kroku potkávám tu okouzlenou křehkou duši, jak naslouchá zvonům času z nedaleké kostelní věži,
A všechny verše, které my kdy život pošeptal, tou nocí znovu znějí, nocí vyzvánějí - klubko příběhů mých život opět odmotal
A jezy přitom šumí a voda teče jako už milióny roků podle těch zasmušelých skal a ztracené roky se vracejí z hlubiny času a přinášejí, co mi dal tento kraj.
Tak tedy pějte, vy vzdálení pěvci, a moje hudbo hraj všechny mé písně, které jsem tady kdy slyšel a třeba i zpíval, a hrajte a zpívejte flétny mých lesů, mých kořenů života;
Neseme batohy plných vzpomínek posbíraných cestou a znovu ty naše lesy procházíme a nejenom štěstí, ale i smutky a trápení na starých cestách nacházíme.
Tak zpívejte, vy vzdálení pěvci, a hrajte a zpívejte, flétny mých lesů, jak já ty lesy miloval a kolik v nich prožil času, stromy káceli, které za mého dětství zrály, vichřice zničily porosty oslavských strání a tolik míst zarostlo plevelem a pláním
A já si vyčítám a já lituji, že jsem zradil nejen tebe ale i náš kraj, opustili jsme Rokliště a nechali je zpustošit ten náš nejkrásnější kraj.
Nechali jsme se vyhnat rachotem pekelných strojů, kolikrát ses mně ptala, proč ty dábelské stroje ničí náš milovaný kraj, ale to jsme tenkrát ještě netušili že pekelné stroje jsou i v nás.
Ted se zase vrátilo ticho do toho kraje nad Oslavou, jak rád bych se tam zase s tebou vrátil, jak rád bych vrátil čas náš a na starém srubu opět společně vítat západ slunce.
Tak tedy zpívejte, vy vzdálení pěvci,a moje hudbo hraj,
Ve vlahé letní noci svou lásku vyznávám:
Nikdy jsem nenašel nikoho lepšího, nikdy jsem tě nezradil, navždy miluji a navždy mám rád náš vysněný kraj, náš ráj,
Tak ve vlahé letní noci svou lásku tobě vyznávám.
Kolikrát jsem opustil já tebe a náš kraj, tolikrát jsem se vrátil,
Místo každého stromu, místo každé bolesti mnou na tobě způsobené, desítky jiných jsem vsadil, desítky naděje jsem v nás vsadil. Aby i po nás byly dobré lesy a zůstala láska.
Víc už jsem nestačil, každý, kdo tu dnes žiješ,ochraňuj a udržuj ten kousek světa,kousek ráje, nikdy nám žádný jiný nepatřil a nikdy žádný jiný už nedostaneme,
Svým narozením jsme se stali dětmi i pány našeho kraje, našeho ráje na zemi a pro nás tu hraje a zpívá čas, všechny ty chvíle a okamžiky, které jsme spolu prožili, které byly, i ty, které teprve přicházejí, a jezy tu šumí mezi stromy a nikomu jako nám nezpívají
A zvony ročních dob rok za rokem slavnostně vyzvánějí, už vory po řece neplují a selské povozy se v ulicích neukáží,
A jestli hloupost a hrabivost ten kousek světa nepokazí,
Zůstane navždy tak pohádkově krásný, jak ho příroda učinila, stejně jako naše láska nezemře nikdy i když cesty naše už se ubírají jiným směrem.
Tak jdu opět tou cestou, kde mluví každý strom i každý kámen, tou cestou paměti a vzpomínání.
Na vysoké skále pohádkový dům a ze starých domů, z lesů a rozeklaných strání zaznívají hlasy vzdálených trubadúrů;
To každý rok, každý den, snad každou minutu, který jsem tu společně s tebou prožil, na mě volá a zpívá
A já slyším ty hlasy, slyším ta slova, slyším ty nezapomenutelné melodie, nic není ztraceno, nic není zapomenuto, všechno jen kdesi v jiném světě žije.
Tak jdu tou cestou tajemnou mezi nebem a zemí
A rozmlouvám se starými domy, stromy i skalami i se všemi těmi, kdož tady žili a nikdy nezmizeli, jsou navždy zapsáni v paměti a stačí, když zavolám, a oni se vracejí a já s nimi rozmlouvám,
A tak jdu tou horkou letní nocí a nejsem ani chvíli sám,
Opět jsem s tebou
A jdeme tou horkou letní nocí společně, držíme se za ruce a vzpomínáme……
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1103)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama