VIVE DIEU, SAINT AMOUR

Prosinec 2007

REMEMBRANCE

30. prosince 2007 v 13:44 | Mike |  Próza
REMEMBRANCE
Tou cestou tajemnou a divokou, kde mluví každý strom i každý kámen,
Tou cestou paměti a vzpomínání;
Na vysoké skále vysněný dům a ze starých domů, lesů a rozeklaných strání
Zaznívají hlasy vzdálených trubadúrů; to každý rok, každý den, snad i každou minutu, který jsem tady prožil, na mě volá a zpívá
A já slyším ty hlasy,slyším ta slova, slyším ty nezapomenutelné melodie, nic není ztraceno, nic není zapomenuto, všechno jen kdesi v jiném světě žije.
Tak kráčím tou prapodivnou, klikatící se cestou mezi nebem a zemí
A rozmlouvám se starými domy, stromy i skalami i se všemi těmi, kdož tady žili a nikdy nezmizeli, jsou navěky zapsáni v paměti a v srdci mém a tak stačí když jen potichu zavolám,
A oni se vracejí a já s nimi rozmlouvám.
Tak kráčím si horkou letní nocí a nejsem ani na chvíli sám
A na každém mém kroku potkávám tu okouzlenou křehkou duši, jak naslouchá zvonům času z nedaleké kostelní věži,
A všechny verše, které my kdy život pošeptal, tou nocí znovu znějí, nocí vyzvánějí - klubko příběhů mých život opět odmotal
A jezy přitom šumí a voda teče jako už milióny roků podle těch zasmušelých skal a ztracené roky se vracejí z hlubiny času a přinášejí, co mi dal tento kraj.
Tak tedy pějte, vy vzdálení pěvci, a moje hudbo hraj všechny mé písně, které jsem tady kdy slyšel a třeba i zpíval, a hrajte a zpívejte flétny mých lesů, mých kořenů života;
Neseme batohy plných vzpomínek posbíraných cestou a znovu ty naše lesy procházíme a nejenom štěstí, ale i smutky a trápení na starých cestách nacházíme.
Tak zpívejte, vy vzdálení pěvci, a hrajte a zpívejte, flétny mých lesů, jak já ty lesy miloval a kolik v nich prožil času, stromy káceli, které za mého dětství zrály, vichřice zničily porosty oslavských strání a tolik míst zarostlo plevelem a pláním
A já si vyčítám a já lituji, že jsem zradil nejen tebe ale i náš kraj, opustili jsme Rokliště a nechali je zpustošit ten náš nejkrásnější kraj.
Nechali jsme se vyhnat rachotem pekelných strojů, kolikrát ses mně ptala, proč ty dábelské stroje ničí náš milovaný kraj, ale to jsme tenkrát ještě netušili že pekelné stroje jsou i v nás.
Ted se zase vrátilo ticho do toho kraje nad Oslavou, jak rád bych se tam zase s tebou vrátil, jak rád bych vrátil čas náš a na starém srubu opět společně vítat západ slunce.
Tak tedy zpívejte, vy vzdálení pěvci,a moje hudbo hraj,
Ve vlahé letní noci svou lásku vyznávám:
Nikdy jsem nenašel nikoho lepšího, nikdy jsem tě nezradil, navždy miluji a navždy mám rád náš vysněný kraj, náš ráj,
Tak ve vlahé letní noci svou lásku tobě vyznávám.
Kolikrát jsem opustil já tebe a náš kraj, tolikrát jsem se vrátil,
Místo každého stromu, místo každé bolesti mnou na tobě způsobené, desítky jiných jsem vsadil, desítky naděje jsem v nás vsadil. Aby i po nás byly dobré lesy a zůstala láska.
Víc už jsem nestačil, každý, kdo tu dnes žiješ,ochraňuj a udržuj ten kousek světa,kousek ráje, nikdy nám žádný jiný nepatřil a nikdy žádný jiný už nedostaneme,
Svým narozením jsme se stali dětmi i pány našeho kraje, našeho ráje na zemi a pro nás tu hraje a zpívá čas, všechny ty chvíle a okamžiky, které jsme spolu prožili, které byly, i ty, které teprve přicházejí, a jezy tu šumí mezi stromy a nikomu jako nám nezpívají
A zvony ročních dob rok za rokem slavnostně vyzvánějí, už vory po řece neplují a selské povozy se v ulicích neukáží,
A jestli hloupost a hrabivost ten kousek světa nepokazí,
Zůstane navždy tak pohádkově krásný, jak ho příroda učinila, stejně jako naše láska nezemře nikdy i když cesty naše už se ubírají jiným směrem.
Tak jdu opět tou cestou, kde mluví každý strom i každý kámen, tou cestou paměti a vzpomínání.
Na vysoké skále pohádkový dům a ze starých domů, z lesů a rozeklaných strání zaznívají hlasy vzdálených trubadúrů;
To každý rok, každý den, snad každou minutu, který jsem tu společně s tebou prožil, na mě volá a zpívá
A já slyším ty hlasy, slyším ta slova, slyším ty nezapomenutelné melodie, nic není ztraceno, nic není zapomenuto, všechno jen kdesi v jiném světě žije.
Tak jdu tou cestou tajemnou mezi nebem a zemí
A rozmlouvám se starými domy, stromy i skalami i se všemi těmi, kdož tady žili a nikdy nezmizeli, jsou navždy zapsáni v paměti a stačí, když zavolám, a oni se vracejí a já s nimi rozmlouvám,
A tak jdu tou horkou letní nocí a nejsem ani chvíli sám,
Opět jsem s tebou
A jdeme tou horkou letní nocí společně, držíme se za ruce a vzpomínáme……

DANIEL BOONE

26. prosince 2007 v 14:10 | Pavel Mizera |  Indiáni Severní Ameriky
JAK TO BYLO S DANIELEM BOONEM
PŘÍBĚH MUŽE, KTERÝ SE STAL AMERICKOU LEGENDOU I VZOREM WESTERNOVÝCH HRDINŮ
Daniel Boone, známý též pod přezdívkou Kožená punčocha, se ještě za svého života stal národním hrdinou bílých Američanů.Indiáni, původní obyvatelé Severní Ameriky, však nemají důvod mít Koženou punčochu v oblibě.Zvláště kmeny čerokijů a Šavanů možná dodnes s trpkostí vzpomínají na to, jak je bledé tváře připravily o jejich loviště v Zemi zeleného rákosí - Kentucky.Tím, kdo zahájil osídlování indiánské půdy a později propůjčil své jméno k popularizaci Kentucky mezi bílými osadníky, byl
právě Daniel Boone.
Proslulý průkopník dokonale ztělesnil typ neohroženého muže s dlouhou puškou, toulajícího se v druhé polovině 18. století po nedozírných lesích východní části dnešních Spojených států. Longhunteři, woodrunneři, kentuckymani nebo, jak jsme si zvykli označovat je u nás, prostě Zálešáci bojovali s divokou přírodou a ,,zákeřnými" rudokožci a připravovali tak podmínky pro příchod a vítězství civilizace.
Legenda americké divočiny spatřila světlo světa roku 1734 v Oley, malé osadě ve východní Pensylvánii. Daniel byl v pořadí již šestým dítětem anglického přistěhovalce Squirea Boona. Od útlého dětství se jevil jako tiché, přemýšlivé, do sebe uzavřené dítě.Ve dvanácti letech dostal od otce pušku a od té doby trávil většinu svého volného času na loveckých toulkách. Zamiloval si zálesácký život a brzy zásoboval celou početnou rodinu svými úlovky.
Když mu bylo patnáct let, odstěhovali se Boonovi a jejich příbuzní do Severní Karolíny.Museli odejít, protože se neshodli se svými sousedy.Příčinou sváru bylo, jako už mnohokrát předtím a mnohokrát potom, náboženství.
V údolí řeky Yadkin, kde se Boonův klan usadil, nalezl dospívající chlapec ráj na zemi. Okolní lesy a hory byly totiž plné zvěře-jelenů, medvědů, ba i bizonů, kteří z východnějších oblastí Ameriky již vymizeli. Zvířata se nebála lidí a Daniel dokázal ulovit až pět bizonů během jediného dne. Medvědů skolil nepočítaně,mnoho stromů na pomezí tennessee, severní Karolíny a obou Virginii nese, pokud ještě nebyly poraženy, tento nápis:,,D. Boone zastřelil u tohoto stromu medvěda v roce 17.."
Roku 1755 se mladý Daniel jako dobrovolník v řadách anglické armády účastnil neblaze proslulého tažení k pevnosti Duquesne.Měl štěstí a bitvu s Francouzi a divokými syny lesů přežil. Po návratu domů se oženil. Do svých pětatřiceti let pak žil v údolí Yadkinu, spokojený s rolí živitele rozrůstající se rodiny.
V roce 1769 dorazily do severozápadní Karoliny anglické zákony.Spekulanti skoupili pozemky v nových okresech a původní osadníci přišli o půdu, kterou léta obdělávali. Mezi postižené patřili i Boonovi.
Dlouho předtím slyšel Boone o kráse a bohatství krajiny rozkládající se za západními břehy Apalačských hor. Touto zaslíbenou zemi bylo Kentucky/výraz z jazyka Iokézů, znamená ,,pole",louky"/, mezi indiány známé též jako Země zeleného rákosí či naše milovaná země. ˇÚzemí, toho času neobývané, považovali za svůj majetek dva bojovné indiánské národy. Šavani na severu a Čerokijové na jihu chránili svá loviště v Kentucky a se vší rozhodností a zle naložili s každým vetřelcem.Boone a pět jeho druhů nedbalo nebezpečí a koncem dubna 1769 se do Kentucky vdali. Pobyli zde dva roky, potýkali se se Šavany, získali spoustu kožešin a přesvědčily se, že pověsti v žádném směru nelhaly. Daniel si uvědomil, že Kentucky je pravým místem pro příští domov jeho nejbližších. Zdálo se mu, že je vyvolen, aby zemi získal pro bílé. Prohlásil.,,Jsem nástrojem v rukou Boha… jsem určen dobýt divočinu pro své bílé bratry."
První vystěhovaleckou karavanu, kterou vedl do Země zeleného rákosí, napadli divoši. Boone přišel o nejstaršího syna, ale i přes tuto bolestnou ztrátu chtěl pokračovat v cestě.Ostatní ho však přehlasovali. A tak první osadu, spíše pevnost, V Kentucky - Harrodsburg-nezaložil Boone, ale James Harrod. Stalo se to na počátku roku 1774.
1.října 1774 se u Point Pleasant odehrála velká bitva se Šavany. Indiáni prohráli a vzdali se Kentucky.Nároky Čerokijů se podařilo odkoupit v březnu následujícího roku.Na úspěšném výsledku obou akcí měl svůj podíl i Daniel Boone. Při podrobném pohledu na ranou historii bílého osídlení Kentucky zjistíme, že Kožená punčocha byl přítomen vždy tam, kde se dělo něco důležitého. Tan např. v rušném roce 1782 nacházíme Boona v bitvě u Blue Licks, v indiánském zajetí, odkud uprchl až po delší době, a při obraně vlastní osady Boonesborough.
V roce 1784 vyšla kniha pensylvánského učitele Johna Wilsona Objevení, osídlování a dnešní stav Kentucky.Kniha z Boona udělala legendu, ale zároveň mu poskytla medvědí službu.Spisek je vlastně propagačním materiálem, lákajícím do Kentucky nové osadníky.A ti se, k Boonově nelibosti, do země doslova valili.
Kožená punčocha nikdy nezbohatl, byl skvělým lovcem a stopařem, ale nevyznal se v právnických kličkách.Přišel opět o svou půdu a roku 1799 opustil Kentucky skoro stejně chudý jako před třiceti lety. Odešel za Mississippi, kam puška a pluh bílého muže ještě nepronikly.Své dny dožil mezi indiány kmene Pawnee na pozemcích, které si od nich pronajal-jaká ironie osudu! Zemřel roku 1820.
O tři roky později ožil idealizovaný duch Kožené punčochy v díle amerického romanopisce J.F. Coopera. V knize Průkopníci vystupuje starý zálesák, jehož příhody jsou velmi podobné příhodám, které prožil nebo mohl prožít jeho živý vzor-D.Boonne. Autor ostatně inspiraci nezakrývá. Aby nikdo nebyl na pochybách, dal svému hrdinovi přezdívku Kožená punčocha.Román měl obrovský úspěch a dočkal se čtyř pokračování /Poslední Mohykán, Prérie, Stopař, Lovec jelenů, mimo to se Poslední mohykán dočkal i velmi úspěšného a kvalitního filmového zpracování s výborným hereckým obsazením a nádhernou hudbou/.

OBĚŽNÍK

25. prosince 2007 v 21:53 | Mike |  Inspirátor
Vážení,
již několikrát jsme byli upozorněni na skutečnost, že řada z Vás používá neslušné výrazy při komunikaci s kolegy. Proto vás žádáme, aby jste si dávali pozor, jak se vyjadřujete a nabízíme několik frází, které nahradí ty Vámi používané:
zkuste říci: " k tomu bychom si asi měli sednout"
místo: " zase zasraná porada!"
zkuste říci: " kolegyně se pravděpodobně dopustila drobné chybičky "
místo: " ta kráva pitomá to už zase zkurvila"
zkuste říci: "tak já tu dnes zůstanu déle, a dodělám to"
místo: " a jak to mám do prdele asi stihnout ?"
zkuste říci: " nejsem si jist(a), zda je to vůbec možné"
místo: " nezájem, seru na to"
zkuste říci: " opravdu ?"
místo: " no ty si snad ze mě děláš prdel !"
zkuste říci: " domnívám se, že to takhle asi nepůjde"
místo: " to je na hovno"
zkuste říci: " promiň, chtěl(a) jsi se na něco zeptat ?"
místo: "polib mi prdel a nevotravuj !"
zkuste říci: " kolega bohužel není z nejbystřejších …"
místo: " většího debila jsem fakt neviděl"
zkuste říci: " zdá se, že jsi výjimka z přísloví " ve zdravém těle zdravý duch"
místo: " ty to máš v tý palici úplně vypatlaný"
zkuste říci: " snad by bylo lepší, kdyby ses tak zbytečně nerozčiloval"
místo: " … aby si se z toho neposral, blbečku"
zkuste říci: " domnívám se, že to není zrovna nejlepší řešení"
místo: " kterej blbec to zase vymyslel"
zkuste říci: " asi bych potřeboval(a) pár minut nerušeného soukromí"
místo: " táhněte všichni do prdele !"
zkuste říci: " dnes zřejmě nemám svůj nejlepší den"
místo: " dneska se mi všechno sere pod rukama!
zkuste říci: " domnívám se, že můj plat neodpovídá mému pracovnímu nasazení"
místo: " za to hovno, co tady beru se na to můžu akorát zvysoka vysrat"
Uvidíte, že se to nakonec bude líbit nejen Vám, ale i Vašim kolegům.

AMERICAN GANGSTER

23. prosince 2007 v 14:37 | Mike |  Filmové Trailery


ZLATÝ KOMPAS

23. prosince 2007 v 14:33 | Mike |  Filmové Trailery

PATA MAT - PARODIE

23. prosince 2007 v 14:21 Pat a Mat



VTIPNÁ VIDEA

23. prosince 2007 v 0:34 | Mike |  You Tube - Videa

POČÍTAČE A JINÉ

18. prosince 2007 v 9:30 | Mike |  You Tube - Videa

SCHINDLERŮV SEZNAM

13. prosince 2007 v 15:44 Filmy
RETRO - SCHINDLERŮV SEZNAM
,,POJDME," PRAVÍ, .. VYHLADME JE, AT NÁRODEM NEJSOU, AT SE NIKDY JMÉNA IZRAELE ANI NEVZPOMENE!"
STARÝ ZÁKON:TŘETÍ KNIHA ŽALMŮ, ŽALM 83
Nad Olivetskou horou opět vychází slunce, jež ozařuje siluety Davidových věží.Jeruzalém se probouzí do dalšího horečnatého dne, ve kterém budou stopy poutníků s,kovat na posvátná místa dotyků s vírou a věčností.Možná, že někteří zamíří na horu Sidón, k náhrobním kamenům zarostlým do vyprahlé země, s nápisy vyhlazenými větrem, deštěm a vděčnými dotyky těch, kteří nechtějí zapomenout.
Jeden z nich vypráví o osudech muže a lidí, kteří s ním jsou spojeni. Je to vyprávění o neuvěřitelném utrpení i naději, příběh nenávisti, lásky, probuzené odpovědnosti a odvahy zůstat člověkem. Ten neuvěřitelný příběh nemohl být ,,pouze" napsán - musel se stát. Jak jinak by mohl jeruzalémský hřbitov být místem posledního odpočinku bývalého nacisty, důvěrného přítele německé generality, vojenského průmyslníka a prověřeného árijce - českého Němce/rodáka ze Svitav/ Oskara Schindlera?
Prvního zářijového dne roku 1939 se v kalném rozbřesku z noční tmy východního Pruska vřítilo přes polskou hranici šedesát dobře vyzbrojených německých divizí.Ozvěna jejich výstřelů toho dne zřejmě ještě nedolehla až do vzdáleného Krakova, kde začíná Spielbergovo autentické drama o temném oxodu pronásledovaného lidského rodu. Ve chvílích, kdy první seznamy přesunují židovské obyvatelstvo do ostře střežených hranic ghetta, objevuje se v tehdejší elitní krakovské společnosti poněkud tajuplná elegantní postava německého podnikatele Oskara Schindlera.Nepřijel pouze za zábavou/ i když si ji v hojné míře dopřával/-přijel výhodně podnikat a investovat.K dispozici měl základní kapitál/umožňující pořádat exkluzivní kontaktní večírky pro eminentní vojenské hodnostáře/, solidní společenské postavení/pramenící z členství v nacistické straně/ a město s řadou volných komfortních bytů, jejichž obyvatele mohl lacino získat z ghetta jako nejlevnější pracovní sílu do své první továrny na smaltované nádobí.
Kdo je to vlastně Oskar Schindler, ptali se zpočátku rozpačití nacističtí pohlaváři a pokládali tak otázku, která není zcela zodpovězena ani v závěru filmu. Chtěl vydělat na válce, ale nechtěl prodat vlastní život!Byla jeho póza charismatického podnikatele, který výhodně vykupuje židovské dělníky z předsálí plynových komor, pravdivá/a do jaké míry?/ nebo to byl vědomý postoj člověka, jenž na hranicích svých možností koná dobro? Člověka, který se pohybuje se stejnou samozřejmostí ve vile masového vraha Amona Goetha jako v zelinářském zákulisí černého trhu? Kolik je v této protikladné postavě německého podnikatele a spasitele hrdinství, patosu, přetvářky a pravdivého lidství? A Spielberg/naštěstí/ neusnadňuje a nezjednodušuje hledání těchto odpovědí-naopak! Tlumí ilustrativní nápovědu hereckých kreací a nebuduje schematický mýtus,,válečného hrdiny".
Ghetto znamená odloučení.Kolik významů a podob může mít toto slovo, když do něj Amon Teth osobně vede své likvidační komando.A v jeho stopách se Spielbergh vydává se svou dokumentární černobílou kamerou, točí tu reportážní záběry z ruky, v důvěrné blízkosti vrahů, obětí, nářku a smrti, v zápachu krve, zvířecí zběsilosti a strachu. A pak nastala noc, kdy ti, kteří přežili, vylézali ze svých těsných úkrytů do nastražené pasti - tmu rozťaly světla, výstřely a další hromadné umírání.Možná, že právě ten den začal Oskar Schindler/který z bezpečného odstupu sledoval toto,,peklo"/ pociťoval rozdíl mezi cenou levné pracovní síly a cenou lidského života.Možná, že právě tehdy pocítil váhu své odpovědnosti….
Byla to doba, kdy klíčem k životu či smrti byly seznamy. To slovo obsahovalo všechnu hrůzu, kterou člověk dokázal vymyslet a unést. Kancelářské stroje neosobně vyťukávaly ta osudová poselství, hrubé hlasy neúnavně vykřikovaly stále nová jména. Seznamy prvních obyvatel ghetta, seznamy pro transporty, seznamy vězňů v koncentračních táborech, seznamy odsouzených, seznamy těch, kteří v zoufalé nahotě svého ponížení čekali na rozsudek pod hrozivými deštníky sprch, napojených na plynové lampy.Až jednoho dne usedl za stůl muž s židovskou hvězdou, kterému Oskar Schindler začal diktovat seznam těch, kteří měli být vykoupeni/pro jeho továrnu v českém Brněnci/.Tak v těžkém dýmu spalovacích pecí, ve vzduchu rozpáleném hrůzou a šustivým deštěm horkého lidského popela, probleskl i příslib naděje pro více než 1 100 lidských životů.
Podle stejnojmenné knihy Thomase keneallyho a scénáře Stevena Zailliana natočil Steven Spielbergh v polských exteriérech více než tříhodinovou černobílou autentickou výpověď s naléhavostí, zaujetím a výrazovou poetikou, které u autora Jurského parku do jisté míry překvapí.
Skvěle napsaný scénář nepřináší nové pohledy na známá fakta, ani se neodvíjí od jednotlivých osudů.Jakoby,,pouze" zachycoval sled mnohokrát publikovaných černobílých fotografií, které náhle ožijí fragmentem individuálního příběhu, osobním prožitkem, jenž nečekaně vystoupí z anomynity, tak jako červenorůžový kabátek děvčátka, který sotva upoutá pozornost, ztratí se ve standardních odstínech černobílých záběrů. Spielberg nechal promlouvat především realitu-drtivě, přesvědčivě, pravdivě. Její výmluvnost nebylo třeba kolorovat barvitými efekty ani oslabovat vymyšlenými zápletkami a fiktivními příběhy. Černobílá kamera Janusze Kaminského/kterou režisér často osobně vedl v nečekaně dokumentárním a reportážním stylu/ je dostatečně sdělná i sugestivní - když zachycuje prázdné ulice ghetta, kudy se přehnala smrt a zanechala jen mrtvá těla a poházené kufry těch, kteří již ukončili svoji cestu.
Tlumené herectví Liama Neesona dodává postavě Oskara Schindlera reálný lidský rozměr i hodnověrnou důstojnost/s výjimkou závěrečné scény rozloučení v Brněnci, která sklouzla do poněkud stylizovaného melodramatického sentimentu-vzápětí ovšem vyváženého nadsazeným aranžmá popravy Amona Goetha/.Irský,,internacionál"Ralph Fiennes se na svoji roli nacistického velitele důkladně připravil/kromě jiného profesionálně přibral 12 kilogramů/a jeho šokující, přímočaré zabijáctví/v balkonové scéně dalších sekvencích/ je přesvědčivě propojeno s patologií absolutní moci i křečovitým zápasem s vlastní slabostí ve vztahu k židovské služebné.Největší hereckou hvězdou snímku je Ben Kingsley, jehož Izák Stern si uchovává neokázalou důstojnost oběti, která je svědomím své doby a ztělesněným vědomím svého rodu. Montáž respektuje tempo, styl, rytmus a gradaci - a spolu s hudbou, kde v sólovém partu zní i slavné housle Izaka Perlmana - přispívá k pocitu, že celková stopáž snímku o mnoho nepřekračuje míru, únosnou pro udržení pozornosti a souznění diváků.
Nad Sidónem opět září slunce.K osamělému hrobu pomalu sestupuje mlčenlivá řada lidí, kteří navzdory své bolesti nechtějí zapomenout.Kamínky lásky a vděku na náhrobní desce rámují jméno, jehož kontury pomalu vyhlazuje vítr, déšť a jejich laskavé dotyky - OSKAR SCHINDLER….

VRÁNA - TEMNÁ LEGENDA MEZI COMICSY A FILMEM

7. prosince 2007 v 19:04 | Mike |  Filmy
VRÁNA - POSLEDNÍ SOUBOJ BRANDONA LEE
Detroit budoucnosti je městem strachu. Bandy násilnických psychopatů křižují hrůzně osiřelé ulice a bezmocná policie jen pasivně registruje stoupající počet brutálních zločinů.
Silný déšť se marně snaží očistit město od hříchu a nekonečné přívaly vod jsou možná začátkem nové, definitivní potopy zkaženého světa.
Namodralé světlo blesku ozářilo rozeklanou hradbu těžkých mraků. Země se pohnula.Eric Draven vstává z mrtvých, aby se pomstil. Jeho srdcervoucí výkřik se ztrácí v ohlušujícím burácení hromu. Ďáblova noc, krvavá noc nelítostné pomsty začíná…
James OBarr, autor comicsu, který se stal předlohou pro film Vrána, napsal první příběh temného mstitele začátkem osmdesátých let, který se sám psychicky vyrovnával s násilnou smrtí své snoubenky v Detroitu. To ovšem byla pouze první z celého řetězu záhadných a často tragických událostí které provázely vznik filmu.Sedmadvacetiletý tesař utrpěl těžké popáleniny, když se obnažený kabel pod proudem dotkl kovového jeřábu, na kterém nešťastný muž právě pracoval. Ve stejný den měl tiskový mluvčí filmu těžkou dopravní nehodu a nákladní auto naložené drahou filmařskou technikou začalo bez zjevného důvodu hořet.O pár dní později dostal jeden ze členů technického štábu nevysvětlitelný záchvat šílenství a s rozjetým autem naprosto zdemoloval maskérnu. Zdánlivým vyvrcholením nepřízně osudu byla zuřivá sněhová bouře, která se přehnala nad studiem společnosti Carovo a zcela zlikvidovala dvě nové nákladné dekorace. Největší tragédie ovšem měla teprve přijít.
Je 30. březen 1993, do konce natáčení zbývá pouze osm dní.
Série tragických událostí, které provázely natáčení filmu, vrcholí. Brandon Lee a Michael Massee jsou připraveni k natáčení velmi dramatického záběru s použitím střelné zbraně. Kamera a zvuk běží- režisér zavelí:,,Akce"!. Vzápětí Michael Massee v roli jednoho z padouchů vystřelí z pětimetrové vzdálenosti na Leeho. Ten se s výkřikem sesouvá k zemi-jeho výkon je absolutně věrohodný. Zásobník zbraně /pistole ráže 44/, která byla den před tím použita v jiné scéně, nikdo nezkontroloval. Zůstávají v něm patrony, jež jsou ve své podstatě atrapy, ale i jejich slabá prachová náplň dokáže dát kulkám na tak krátkou vzdálenost potřebnou razanci. Osmadvacetiletý Brandon Lee, těžce poraněn v oblasti dutiny břišní, je okamžitě převezen do nemocnice. Třináct hodin bojují lékaři o jeho život.Marně. V časných ranních hodinách 31. března 1993 Brandon Lee umírá.
I když Vrána nebyla v momentě tragické smrti hlavního představitele ani zdaleka hotova, rozhodli se producenti po krátkém váhání vynaložit veškeré úsilí na to, aby film mohl být uveden do kin. Vedle obrovské vynalézavosti režiséra a střihače bylo zapotřebí angažovat i odborníky na počítačové triky. Jejich úkolem bylo v záběrech, bez kterých by film nemohl existovat, přikouzlit k tělu dubléra Leoovu tvář. Vyčerpávající úsilí a nemalé finanční prostředky, vynaložené na dokončení filmu, se bohatě vyplatily.
Vrána je totiž ukázkový comicsový film, ponurou atmosféru vzdáleně připomínající Burtonův druhý díl Batmana.Mimořádně sugestivní dekorace kruté megapole budoucnosti vytvářejí zcela autentický a svébytný filmový svět, bez kterého by se jednoduchý příběh o lásce, smrti a pomstě nutně ocitl kdesi na pokraji vyloženého braku. Neodvratná osudovost zápletky a do nejmenších detailů propracovaný fantaskní svět, ve kterém se odehrává, nabízí přirovnání filmu k děsivé noční můře nebo chorobné halucinaci.Po skončení většiny amerických filmů se divák jen nerad a s lítostí vpravuje zpět do normálního světa. V případě Vrány se každý alespoň trochu normální člověk s ulehčením vrátí do své šedivé životní reality.
Vedle Brandona Lee, který mohl díky Vráně dostat mezi skutečné filmové hvězdy, si zaslouží obdiv především hypnotický Michael Wincott v roli šéfa zločinecké bandy Top Dollara. Jeho živoucí ztělesnění ďábla zaujal už ve Scottově 1492:Dobytí ráje, kde hrál démonického Moxicu, hrdého šlechtice, který se raději vrhl ze skály,než aby pohanil svůj meč soubojem s plebejským Kolumbem.Wincott dokáže jediným pohledem či zastřeným unaveným šepotem proniknout do nejtemnějších koutů lidské duše, do míst, kde čeká ďábel, aby probudil nekonečné zlo skryté v každém z nás. Zlo, které je v jeho podání neodolatelně přitažlivé, přirozeně autorativní a zdánlivě nepřemožitelné.
Režisérem,,prokletého" filmu byl Australan Alex Propas, který patří mezi nejvyhledávanější a tudíž i nejlépe placené tvůrce videoklipů a reklamních spotů.Zpomalené záběry, obří detaily, nezvyklé pohledy kamery, krátké flashbacky složené z desítek rychlých střihů-dokonale zlomkovitá vizuálnost věku televize namísto klasického filmového vyprávění. Je pravda, že to, co neodmyslitelně patří k několikaminutovému videoklipu nebo krátkému reklamnímu spotu, není ideální pro téměř dvouhodinový film. Ovšem diváci Vrány jsou často velmi mladí lidé, jejichž vizuální vkus formovaly právě tyto krátké a nesmírně dynamické televizní žánry.Pokud si specifičnost a ve své podstatě náhražkovitou nedokonalost vůbec uvědomili, hodnotí Vránu kladně.
Vrána je temná, místy fascinující podívaná, jejíž shlédnutí by mělo být ze studijních důvodů povinná pro všechny nezdolné optimisty a jiná nechutně pozitivní individua milující slunce a vyznávající kladné životní hodnoty. Pro vás ostatní, milí depresivní maniaci a lehce úchylní zvrhlíci, kteří se nejlépe vyspíte v posteli s tmavým povlečením a mrtvou černou slepicí pod polštářem - pro vás ostatní je tento hypnotický film s horečnatou obrazností vyloženou lahůdkou.