VIVE DIEU, SAINT AMOUR

TAJEMNÁ ŘÍŠE JMÉNEM AGHARTI

15. září 2007 v 12:52 | Stegi |  Záhady

Tajemná říše jménem Agharti

Pomalu, ale jistě podléhám obrovské panice. Chodba se čím dál víc zužuje a já nevím jestli vůbec existuje konec, a když ne, kde se potom otočím abych se mohl případně vrátit. Vždyť už teď chodba stačí sotva na to, abych jí prolezl. Svíčka mi dohořela a já se plazím dál černou tmou do neznáma, do prázdnoty provázen tou zelenkavou září, kterou můžete najít ve všech zdejších chodbách. Je způsobena jakousi hmotou - někdo tvrdí že je to nějaký druh nerostu, někdo zase, že to jsou splašky z kanálů. Tak bych mohl pokračovat bezmezně dlouho, ale na to čas. Oni ji umí ovládat stejně jako my vypínač a žárovku. Musím spěchat než na to přijdou. Zrychlil jsem při tom děsivém pomyšlení a přece vím, že jim nemohu uniknout. Spěch mi ani nedovolil, abych si všimnul závanu ztuchlého vzduchu - fuj, to je smrad, to se sem dostalo asi shora. Abych to upřesnil, nade mnou jsou jen ulice a domy města - snad. Chodba se začala opět rozšiřovat a já si poprvé začínám myslet, že se odtud nějakým způsobem dostanu. Pokračuji místností.
- Má sotva 5 metrů na šířku, můžu se v ní postavit a jak po chvíli prohledávání zjišťuji jsou tu dokonce dveře či jakýsi otvor, který vede do další místnosti. Stěny jsou z hlazených kamenů a snad ani ostří nože by neprolezlo škvírou, jak jsou ty kameny zručně a pečlivě opracované.Další a další místnosti probíhám, než se dostávám sem. Je tu příšerné horko, jak v sauně. Myslím, že už o mě vědí. Dostal jsem se právě doprostřed místnosti, když na mě posvítilo světlo - silné a obrovské světlo jako z reflektorů na fotbalovém stadionu - tak rychle jako když lusknete prsty. Krásně zdobená místnost, nevím čím nevím jak ale krásně. Vypadá to tu jak v kostele,jak v nějakém chrámu, ale naprosto jiných náboženství které znám a které jsou běžné. Hala čítá i druhé patro, k němuž vyjdete pomoci vysokých masivních schodů. Vše podpírají masivní sloupy. Tohle museli postavit nějací středověcí stavitelé. Světlo sílí - Objevili se tu náhle jako stíny toho světla. Je to děs na ně pohledět. - Nepopsatelné - kam jsem se to jen dostal - Proč - Věděl jsem, že jim nemůžu uniknout, ale zkusit jsem to musel za každou cenu. Cosi mi svírá hrdlo. Nemůžu už psát. Nejde to. Děsí mě. Strach. A ten zvuk. Duní mi hlava, bolí mě oči…nevidím, co..POMOC!
Tento papír jsem kdysi nalezl u jedné z odboček vedoucích do hloubi Jihlavského podzemí. Je to výmysl a nějaký snílek se mi teď někde za rohem směje? Ale zanedlouho se ptám, co když ne! Co když to není výmysl. Kamarádi mě už pohánějí - prohlídka pokračuje.
…Tak tohle je naše svítivka, pokračuje průvodce ve svém výkladu a já už pomalu tuším zradu. Říkáme ji tak proto že vyzařuje fosforeskující světlo - jak vám z a chvíli ukážu. Je to další záhada k rozluštění - neví se totiž co světlo způsobuje.
A tak průvodce několikrát nasvěcuje stěny kamenné chodby bleskem z fotoaparátu a zhasíná světla, která nás celou cestu doprovázela. A opravdu stěny fosforeskují. Je to super. A nedávno se tu objevil i svítivec pokračuje a ukazuje nám skvrnu na zdi, ve které by snad každý s trochou fantazie poznal postavu mnicha. Existují domněnky, že zde se nachází vchod do tajemné říše AGHARTI, říká a tváří se přitom docela vážně, až tajemně. Žijí v něm prý bytosti nám dosud neznámé..Kamarádi se smějí, ale já vím své…ale přece tomu neuvěřím jen pro nějaký cár papíru napsaný jakýmsi vtipálkem.
Myslím, že ano. A s těmi slovy se loučím s Jihlavským podzemím a doufám, že ne navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Už jste navštívili Jihlavské podzemí?

Ano, několikrát 12% (3)
Jen jednou 24% (6)
Ne, nikdy 48% (12)
Nezajímá mně to 16% (4)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama