VIVE DIEU, SAINT AMOUR

STOPY V BLÁTĚ

15. září 2007 v 12:20 |  Záhady

STOPY V BLÁTĚ

/fiktivní úvaha nebo ve skutečnosti Yeti/

ANEB TAJEMSTVÍ OTESÁNKA

Touha poznávat, jedna z nejzákladnějších potřeb druhu zvaného homo sapiens, postavila člověka dvacátého století na práh vesmíru - a totéž cílevědomé úsilí píď po pídi odkrývá tajemství planety země, kde stále ještě existují velké neznámé. K těm romantickým patří podivuhodný lesní muž, hrdina Erbenových pohádek. Po jeho stopě se vydal jak samotný pan Erben, tak prostí venkované i významní vědci či filmaři. Rozřešit tajemství se pokusila i přemožitelka Otesánka "babička". Dnes s odstupem času sama říká."Dokud nepochopíte svět duchů, nadpřirozených bytostí, nezačnete věřit v pohádkový svět nikdy nevyřešíte hádanku okolo tajemství Otesánka."
Není pravda že první otesánek vznikl pod řezbáckými ručičkami chudého starého muže, kterého posléze oživila jeho stařičká žena.
Otesánek tu byl už dávno před tím, než na svět přišli první stařečkové. Už první zmínka o tajemné lidožravé bytosti žijící v hlubokých černých lesích pochází někdy z 12. Století. Jistý nejmenovaný pisatel napsal po návštěvě v černém lese ve svitku Světové anomálie, že slyšel od domorodců ,, o divokých lidech nazývaných Harrum" Obývající prý holé pustiny v horách. Harrum lze volně přeložit jako "chlupatý otesánek". Z toho vyplývá že před dávnými lety, bylo těchto prapodivných bytostí mnohem více, a jejich vzhled dočista odlišný, než jaký ho popsal o pár desetiletí náš pan k.K. Erben. Pisatel dále popisuje podle očitého vyprávění: podivné zvíře,, kun-churesu (tj.člověk-zvíře) takto: ,,má prý plochý úplně lidský dětský obličej a chodí většinou po dvou.. Tělo kryje slabá zelená srst. Tvor má tak strašnou sílu, že se mu prý sedláci zdaleka vyhýbají a horalé se raději stěhují z míst, kde se usadí." Koncem minulého století narazil na otisky gigantických stop brémský plukovník, ale veřejnost těmto zprávám nevěnovala přílišnou pozornost. Ani pozdější zmínky o tajemných stopách nebral nikdo vážně, kromě tamních horalů a sedláků. I příhoda ovčáka zůstala bez povšimnutí (,,…když stopy spatřili Horalové, všichni jednomyslně a bez váhání prohlašovali, že jsou to otisky nohou tvora harrum. Nosiči byli očividně vzrušeni a v tvářích se jim zračil strach.") Ale přesto tato příhoda měla jeden význam,a to že se této výpravy zúčastnil známý překladatel, který si domorodý název pro otesánka, přeložil jako ,,ošklivý lesní muž". Tento podivný název neznámého tvora se rychle ujal a rozšířil se do všech jazyků světa. Jak léta pomalu ubíhala a ošklivý lesní muž stále více řádil svými povedenými kousky, lidé mu zase začali říkat otesánek,ale už většinou bez první užívané části - chlupatý.
A přicházeli další výpravy mluvící o podivuhodných stopách a zrůdných kouscích našeho malého Otesánka. Záhada lesního tvora z černého lesa se dostala do světla veřejného zájmu a vyvolala mnoho polemik. ,,Jsou to báchorky starých bab" říkali odpůrci ,,máme-li uvěřit, chytte ho nebo doneste fotografie……"
A pasáci je skutečně po pár dnech donesli - roku 1970. Přivezli snímky stop do velkého města za velkou louži, šlépěje měli délku 31,25 cm a šířku 16,8 cm. Od lidských se podstatně lišily. Pasákův obrázek stopy Otesánka otiskly Times 7. Ledna 1975. Byl to historický den vzkříšení Otesánkova problému. Pasáci tedy fotografie přinesli. Neukazovali sice přímo Otesánka, ale jenom jeho dokonalé "otisky prstů". To by však k usvědčení mohlo stačit. A přicházeli další výpravy vyprávějící o setkání, pokud ho teda vůbec přežili a neskončili v jeho útrobách. Vycházely různé studie, jako že stopy patří ploskochodci s šesti prsty, Otesánek že je čtvernožec (místo dvounožec), který nežije ve skupině, ale sám a pojídá vše živé, na co narazí. Objevili se prý i takové verze, které tvrdili že je býložravec a maso nikdy nepozřel. U některých ojedinělých jedinců, patrně už u dospělých kusů, jsou za otisky nohou patrné ještě dvojité trojhranné prohlubně po chomáčích srsti. Takové zprávy se obtížně vyvracejí, ale ještě hůře dokazují. Jen těžko lze rozeznat pravdu od pohádek od skutečnosti až po Erbenovu verzi.
Reportéři londýnských deníků vyzvali k čekání na den, kdy se badatelé vrátí s fotografiemi Otesánka a nebo s jeho mrtvým tělem.
Málem se tak stalo. Další expedici se podařilo ukořistit část dlaně s článkem palce. To byla dosud největší trofej pětileté intenzivní honby za tajemstvím lesního muže.
Až za několik měsíců se přihodila další podivná událost, skupina zbylých odvážných horalů se přihnala do tábora se zprávou, že narazila na Otesánkovi stopy. A skutečně. Byly 28 cm dlouhé a 11,3 cm široké. Otisky byly staré několik dnů. Mínění o původu stop se značně rozcházela, až při podrobnějším zkoumání vyšla najevo významná věc. Ukázalo se, jak snadno je možné se v černolesních poměrech ve stopách pomýlit. Intenzivní sluneční svit doslova před očima rozpouštěl těsně vedle sebe ležící stopy malých tlap lišky v jeden mohutný otisk.
Byly to závažné závěry - ale dají se tím vysvětlit všechny stopy dosud považované za otisky Otesánka?
¨ Zájem expedice se nyní soustředil na Otesánkovi ukořistěné dlaně a po Dlouhém přemlouvání se podařilo vypůjčit třísku nalezenou u nedaleké horské vesnice. Ta byla poté zkoumána v Paříži, Londýně, Chicagu a závěry byly jednoznačné -* tříska z vesnice u černého lesa je falzifikát, napodobenina, zhotovená místním dřevorubcem který ji zhotovil z dřevěné stříbrné okované formy, kterou používal na výrobu malých dřevěných lachtánků pro místní děti.
Závěrem shrňme všechna námi dostupná fakta o Otesánkovi - tříska, dlaň nám velmi známé jsou falzifikáty. Stále sporné jsou i stopy i popisy setkání s otesánkem. Dále tu máme pro jeho existenci důkazy, které se nepodařilo přesvědčivě vyvrátit - legendy a tradiční znalost živočicha, samce,obojživelníka, výpovědi očitých svědků (nežije už ani jeden), stopy,charakteristický křik a zpěv, nálezy části těl které zřejmě Otesánek vyplivnul, potoky obarvené zarudlou krví ale také víra horských vesničanů v bytost zvanou Otesánek. Je obdivuhodné, že přes desetiletí pátrání stojíme stále na začátku. Jsme ale bohatší o pár nových zkušeností, známe několik příběhů a výjevů z jeho života a to dokonce i v českém pohádkovém pojetí od ctihodného pana Mistra K.J.Erbena,ale chudší zase o několik iluzí. Je ale dobře. Že se máme stále na co těšit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1101)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama