VIVE DIEU, SAINT AMOUR

POČÁTKY ŘÁDU TEMPLÁŘŮ

29. září 2007 v 15:51 |  Templáři
TEMPLÁŘI
POČÁTKY ŘÁDU
Templářský řád byl založen na koncilu v Troyes, byla mu uložena řehole a hábit; bílý šat i plášť pro rytíře, černý pro štolby a mužstvo. Červený kříž na levé rameno jim přidělil až papež Evžen III. po roce 1145. Nabírání členů začalo okamžitě.
Hugo z Paynsu spřízněný zřejmě přes rod ze Champagne s vévodou normandským, tj. s anglickou královskou dynastii, zajel do Normandie a za kanál La Manche. O jeho cestě se zachoval záznam v análech kláštera ve Wawerlii: ,,Toho roku /1128/ přijel do Anglie Hugo z Paynsu, velitel vojska jeruzalémského templu, s dvěma vojáky a dvěma duchovními/vzhledem k tomu, že templ v té době neměl vlastní duchovní ani kaplany, lze si snadno domyslet, že to byli cisterciáci/, projel celou zemi až do Skotska a verboval pro Jeruzalém. Mnozí vzali kříž a vydali se v tom roce i v letech dalších na cestu do Jeruzaléma" Flandry takto navštívil Geoffroy ze Saint-Omeru, který, jak víme, byl přímým dědicem Eustacha z Boulogne. V roce 1129 jel Hugo z Paynsu do Anjou, zřejmě aby nahradil škodu Hugovi z Aloise a navštívil statek, který řád získal roku 1127, tedy rok před svým založením. Všeobecně se má zato, že byl i ve Španělsku, ale je pravděpodobnější, že tímto úkolem byl pověřen některý z jeho druhů. Dne 29. ledna 1130 byl na dvoře avignonského biskupa, který řádu věnoval kostel svatého Jana Křtitele v Avignonu. Roku 1130 se vrátil do Jeruzaléma s úplným vojskem, které na Západě naverboval.
Templářské vojsko je založeno a Bernard se za ně postavil celou vahou svého slova a své autority: ,,V zemi Božího vtělení jsou noví rytíři. Jsou noví, pravím, dosud neosvědčení ve světě a vedou dvojí boj - jednak s protivníky z masa a kostí, a jednak proti zlému duchu. Bojují-li rytíři tělesnou silou proti tělesným nepřátelům, nepovažuji to za nic zázračného, neboť to není žádnou vzácností. Když se však bijí silou svého ducha proti neřestem a démonům, nazvu to nejen zázračným, ale přímo hodným té největší chvály, jíž se může řeholníkům dostat."
Když Bernard podával obraz o životě templářů, nemaloval ho nijak narůžovo: Pohybují se na povel svého velitele, nosí oděv, který od něho dostanou, nevyhledávají žádný jiný oděv ani pokrm. Varují se jakékoliv výstřednosti v jídle i v oblečení. Žijí společně bez žen a bez dětí. Přebývají pod jednou střechou a nic jim nepatří, dokonce ani jejich vůle ne." A dále něco zvláště důležitého: ,, Nikdo mezi nimi není podřadný. Ctí toho nejlepšího, nikoli nejvyššího rodem."
Bernard pokračuje: ,,Stříhají si vlasy nakrátko. Nikdy se nečešou, zřídkakdy myjí, mají drsný vous, páchnou prachem, jsou špinaví od brnění a od horka." Obraz není právě přitažlivý, a přesto byl úspěch obrovský. Bůh dal Bernardovi talent pro mnohé věci a také umění přesvědčovat. Je ovšem pravda, že ke svému kázání přidal i velmi krásné pojednání o spáse a že dal řádu právo najímat se svolením jejich biskupa i muže z církve vyloučené. Nečinil si přitom žádné iluze o mužstvu takto naverbovaném: ,,Jsou mezi nimi zločinci, bezbožníci, lupiči, zatracenci, vrahové, křivopřísežníci, cizoložníci, a to má dvě výhody: naši zemi se uleví, když odejdou a Východ se z jejich příchodu zaraduje, neboť mu mohou prokázat četné služby." Je to vyjádřeno poněkud cynicky, ale křižácké výpravy byly skutečně pro Západ úlevou.
Myslel Bernard doopravdy, že z těchto lidí udělá mnichy? Určitě ně, jen vojáky. V templu bylo možné získat status mnicha teprve po zkušební době, leckdy velmi dlouhé.
Ať je tomu jakkoli, vojáci se jen hrnuli a dary rovněž. Vzniklo velké nadšení pro mnišský rytířský řád. Těžil z něho i řád johanitů, neboť komu se znelíbily tvrdé poměry u templářů, mohl přejít k johanitům, kde byly mírnější a přitom neméně rytířské.
Tyto dva řády celkem dvacetkrát bojovaly o Svatou zemi a v bojích zahynulo šest templářských velmistrů.
Řád téměř obratem ruky velmi zbohatl - na Východě zásluhou vojska /Drancování je normální.Ženevské dohody jenom změnily jeho formu./ a na Západě zásluhou neutuchajícího přílivu darů. Dávalo se, tak jako dříve, opatstvím na důkaz pokání, boží bázně, za spásu duše. Darovaly se peníze, kus půdy, dokonce i lidé. Templu se odkazovala dědictví, bohatí šlechtici darovali pozemky ležící ladem a lesy. Přijímalo se vše. Aragonský král dokonce zamýšlel věnovat templářům a johanitům celé své království.Postavili se proti tomu vazalové a lid, vedený sekulárním duchovenstvem. Můžeme jen litovat, že z experimentu sešlo: celá země vedená mnišským rytířským řádem!
Zpočátku dary přicházely především ze Champagne a z Anjou, to je logické. Potom z Poitou, z Akvitánie a z celého středomořského pobřeží, kde vzali do ruky obranu proti barbarským nájezdům. Bylo spočteno, že kolem roku 1270 vlastnili templáři ve Francii asi tisíc komend a nespočetně hospodářských stavení/ponechali pro ně název, který cisterciáci označovali statky patřící k opatství, ale přitom prostorově vzdálené:grange/. V roce 1307 jich měli dvojnásobek.
Přes svou jednotu se řád rozdělil na dva odlišné systémy s odlišnou organizací: vojsko a komendy neboli Východ a Západ. Na Východě jsou templáři bojujícím vojskem, na Západě organizací mnichů, kteří jsou ozbrojeni jen pro svou ochranu a neúčastní se žádných bojů, s výjimkou války proti muslimům ve Španělsku a v Portugalsku. Nicméně mezi Východem a Západem vznikl proud mužů a proviantu, údajně naprosto plynulý.
Naskýtá se otázka? Jak bylo možné na Západě řád zorganizovat, když podle obvyklého tvrzení historiků jej vytvořili první rytíři sami? Je zřejmé, že organizace nevznikala postupně, nýbrž podle předem stanoveného plánu. Agitací po troyeském koncilu získal Hugo z Paynsu vojáky, ale nikoli správce. Jelikož roku 1130 odjel znovu do Svaté země organizovat vojsko, nemohl mít fyzicky čas ani prostředky organizovat devět provincií na Západě.
Zanechal tu sice po svém odjezdu ,,magistra Francie" Payena z Montdidieru a v Languedoku v podobné funkci Geoffroye Bisota, ale co ostatní provincie? Máme si snad myslet, že předem určení lidé byli připraveni převzít nad nimi vládu? Top bychom ovšem museli připustit, že řád ve Francii existoval už dříve a že jeho cíle i prostředky byly stanoveny dávno předtím. Šlo by to dokázat třeba tím, že templáři dostávali dary ještě před založením řádu, před návratem devíti rytířů z Jeruzaléma.
Již 19. března 1128 darovala královna Marie Portugalská hrad a statek u řeky Mondem. Nešlo o žádnou ,,prebendu", jejímž cílem by bylo nakrmit ,,chudé" obránce poutní cesty ve Svaté zemi, ale území, kde se mohli usadit a jež mohli zabydlit. Podobně už v roce 1127 dostali darem od Foulguese z Anjou pozemek u Azay-sur-Cher.
Ostatně i celkové množství darů je tak značné, že nutně musela existovat nějaká kampaň, jenže v té neagitovali sami rytíři, vždyť zde vůbec nebyli! Kdosi agitoval a získával pozemky pro ně.
Evidentně vše probíhalo podle předem připraveného plánu. I řád věděl, čeho se držet. Roku 1128 vyměnil s cisterciáckým opatstvím Vauluisant pozemek v Cédilly za jiný v Coulours, ,,protože jim lépe vyhovoval"!
Takže rytíři, kteří celých devět let strážili poutní cesty, ihned po svém návratu věděli, který pozemek jim bude vyhovovat! Některá místa ve Francii jim vyhovovala více než jiná. V komturství v Colours pak pravděpodobně sídlili receptoři Francie, na jejichž pečeti stálo napsáno: secretum templi/nejspíš ústraní templu/ a uprostřed byl gnostický symbol.
Lze tedy předpokládat, že templ existoval už před svým oficiálním založením a že byl předem koncepčně připraven. Je jisté, že jedním z tvůrců, a možná tvůrcem hlavním byl svatý Bernard.
Nic však nedokazuje, že jím byl z pozice člena řádu cisterciáků. Nezdá se totiž, že by templ byl nějak podroben klášteru v Citeaux. V přísaze portugalského magistra jsou sice cisterciáci nazýváni ,,naši druzi", ale to znamená jen tolik, že sledují stejný cíl. Při výpravě proti albigenským se dokonce rozešli s Arnautem Amaurym ze Citeaux, ačkoli na druhé straně se proti němu ani vyloženě nepostavili.
Máme se tedy domnívat, že existovalo nějaké ,,vyšší vedení", které po celá staletí připravovalo a vedlo celou záležitost, které řídilo kroky nejlepších mozků mezi benediktiny, cisterciáky a templáři?
To zůstává záhadou.
Použitá literatura:
Mysterium Templářů, Louis Charpentier,Argo 2006
Řád templářů - historické souvislosti a mystické vazby, Marylin Hopkins,Svojtka a Co., s.r.o. 2007
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pepe pepe | E-mail | 3. ledna 2008 v 16:59 | Reagovat

vlastnim minci z doby temlaru zlatou  jaka je jeji hodnita kdo vi - sdelte mito na meil diky

2 filip filip | 8. března 2008 v 17:34 | Reagovat

dobrej blog   a zajimavy

3 čača čača | E-mail | 9. března 2008 v 18:33 | Reagovat

dobry

4 hugi hugi | 27. ledna 2010 v 19:34 | Reagovat

pokud budete potřebovat nake informace tak napiste na email - hugodepains@seznam.cz

5 mike mike | 13. března 2012 v 13:30 | Reagovat

Templářský řád neměl zaniknout,je to ztráta pro civilizaci v dobrém slova smyslu.Společnost ztratila MORÁLKU,kterou by Řád Templářů udržoval ve všech oblastech.Dějiny by se ubíraly JINUDY.

6 Wolf Wolf | 22. ledna 2013 v 18:29 | Reagovat

Templáři nezanikli úplně

7 cialis_online cialis_online | E-mail | Web | 19. května 2014 v 16:51 | Reagovat

Hello!

8 heavenly heavenly | Web | 20. června 2015 v 8:27 | Reagovat

pujcka bez 1koruny na ucet :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama