VIVE DIEU, SAINT AMOUR

JÍZDA NÁSLEDUJÍCÍM VLAKEM

16. září 2007 v 0:15 |  Próza

JÍZDA NÁSLEDUJÍCÍM VLAKEM

Možná ti ujel vlak, když probouzí se den. A nebo ses jenom zadíval
do nebe a nechal ho ujet schválně. Bezpochyby pojede další - sluneční vlak s kouřem duhy, když prší.
Všichni jsme nějakým způsobem zestárli a máme v kapsách podivné pocity,jako bychom marně hledali už jednou nalezené. Jsme bílé mraky s oslnivým okrajem - ale je za námi slunce?
A pak se konečně dostáváš do dalšího vlaku.
Krajina střídá své obrazce za oknem, známé, a přece trochu ztemnělé, trochu zanedbanější. A ty už vlastně ani nevíš, jestli to teď není také trochu tvá vina.
Sedíš dám, ale okolo přejde spousta lidiček - někteří si tě zvědavě prohlížejí a kroutí hlavou. Ne pohoršeně (jako kdysi), spíš s náznakem údivu. A to tě strašně štve.
Kdo může za to, že jsi zmeškal vlak? Proč si tě nevšimli ti mladí pánové, kteří tak s oblibou nosí gaťata s rozkrokem až kdesi dole, ve vedlejším kupé? Kdo jsi? Ach, svíravá úzkosti z příštích dní - jak dlouho ještě?
Blíží se zastávka, tvůj cíl..Slézáš schůdky z vagónu. Zděsíš se - jako by podobenství pokračovalo - místo dřevěné boudy je zděný dům, přibylo nové bílé nástupiště, zmizely ty staré zelené lípy… Jak dlouho jsi tu nebyl? A kde jsi byl? Všechno je najednou tak jiné, zvláštní - není to už takové jako před lety.
A lesy na obzoru, jsou tam vůbec ještě? Pamatuješ jak jsme tam spolu chodily? A kde jsi vůbec dneska ty? Také jsi najednou zmizela z mého života…
Ale ano, zdánlivě stejná pokrývka protějších údolí na tebe kývá a zve. Odcházíš, ale nikdy už ze sebe nezaplašíš vědomí obav ze skutků a činů budoucnosti.
Možná ti ujel vlak, když vstává den…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama