VIVE DIEU, SAINT AMOUR

FILMOVÁ HUDBA

24. září 2007 v 15:14 |  Filmy
FILMOVÁ HUDBA
Film nebyl nikdy němý, jen na začátku nestálo slovo, ale hudba: filmová hudba je stejně stará jako film samotný. Dokonce již kinematograf byl doprovázen hrou na klavír, i když nejprve jen proto, aby byly přehlušeny zvuky projektoru.
Doprovodná hudba k prvním programům, složených z krátkých čísel, byla provozována na piano nebo malým salonním orchestrem a neměla zpravidla žádný vztah k ukazovaným obrazům. To se náhle změnilo, když se kino stalo z plebejského jarmarečního povyražení měšťanskou zábavou. Ke spolupráci na prototypu francouzského filmu dart Zavraždění vévody de Guise nebyl povolán nikdo menší než Chille Saint-saens.Ildebrando Pizett zatím komponoval svou Symfonii del Fuoco pro požár Kartága v prvním italském celovečerním hraném filmu Cabiria/1914/.
Samozřejmě se přizpůsobili i Američané. D. W. Griffith, hollywoodský pionýr, sice pro své v mnoha ohledech historicky průlomové dílo Zrození národa /1915/ nenechal žádnou hudbu zkomponovat, dokázal však působení emocionálně nabitého eposu značně zvyšovat kreativním výběrem a precizním nasazením úryvků z operních předeher Richarda Wagnera. Carla Marii von Webera a Vincenza Belliniho.
Přednosti obsahového souladu obrazu a hudby byly nesnadě, původní hudba však zůstávala zpočátku výjimkou. Kvalita doprovodné hudby k němému filmu namísto toho závisela na repertoáru a improvizačním talentu doprovázejících muzikantů: pianisty, k němuž se brzy přidal hráč na bicí, zodpovědný i za různé ruchy, hráče na Wurlitzerovy varhany, rozšiřující se od roku 1911, a konečně, s rostoucím leskem kin, celých orchestrů.
Doprovodná hudba nebyla hudebníkům povinně předepisována. Obsluhovali se sami v tzv. kinotékách - archívech, které s využitím celého repertoáru epochy romantismu nabízely vhodná hudební čísla ke každému typu filmové scény.
Zavedení zvukového filmu roku 1927 zapůsobilo na filmovou hudbu rozdílně. Samozřejmě se nejprve zhoršila kvalita provedení. Optickým záznamem kopírovaným na filmové pásy, které brzy nahradil původní záznam jehlový - spojení gramofonu a projektoru-, se sice odstranily problémy se synchronizací, kvalita zvuku však dlouho nedosahovala bývalé kvality živé produkce. Jelikož řeč, ruchy a hudba v prvních zvukových filmech ještě nebyly oddělené, ale musely být natáčeny současně na jednu stopu, nebylo možné je následně mixovat. Většina filmových producentů se proto obvykle rozhodla ozvučit nový zvukový film řečí nebo hudbou.
Hollywood si opatřil na Brodway osvědčené náměty a umělce, v Německu, kde slavila úspěchy filmová opereta, přišli ke slovu skladatelé šlágrů.
Zároveň filmoví režiséři, kteří v dobách němého filmu měli jen malý vliv na výběr doprovodné hudby, objevili možnosti správné zvolené hudby, Hitchcockova Její zpověď/1929/, Pod střechami Paříže Reného Claira /1930/ a Vrah mezi námi Fritze Langa/1931/ patří k prvním zvukovým filmům, v nichž hudba neslouží jen k podmalování, ale nabývá významu samotného estetického prostředku tvorby.
V průběhu dějin filmu docházelo především v Evropě stále znovu k plodné spolupráci mezi režiséry a skladateli:Sergej Ejzenštejn a Sergej Prokofjev /Alexander Něvský ,1938/, Bertold Brecht a Hanns Euler /Studené panděro, 1932/ ….
V Hollywoodu vedla mezitím filmová hudba stínovou existenci; degradování na pouhé dotvářeče nálady nebyli skladatelé většinou ani zmiňováni v titulcích. To se změnilo teprve v 50. letech, kdy byl v prodeji šlágrů z filmu a titulní hudby objeven dodatečný zdroj příjmů.
Obchod s licencemi k deskám vzkvétá především od 60. let, kdy kino v soutěži s televizí ztratilo své měšťanské publikum a namísto toho lákala do svých sálů moderními hudebními filmy s hvězdami jako Elvis Presley nebo Beatles mládež. Od té doby je pro téměř všechny filmy s námětem ze současnosti komponována populární hudba, která odpovídá změnám módy.
Ke slovu přijde příležitostně i klasická hudba, v amerických filmech především tehdy, když pojednávají o životních osudech skladatele, jako Amadeovi Miloše Formana /1984/. Evropané sahají do historie hudby i bez jakéhokoli vztahu k tématu: tak podmaloval Luchino Visconti svou Smrt v Benátkách /1970/ Mahlerem, zatímco filmu Křestní jméno carmen /1983/ Jeana-Luca Godarda dominují Beethovenovy smyčcové kvartety.
Významní skladatelé současnosti píší pro film zřídkakdy.Experimentální film Koyaanisgatsi /1976-82/, který okouzluje neobvyklou montáží obrazů a hudby zakladatele minimální hudby Philipa Glasse, je jednou z mála výjimek. Řeč zvuku 20. století je přesto přítomná ve filmové hudbě již od 50. let. Co v koncertním sále zasáhne jen malou skupinu fanoušků, je v masovém kině standartem. Populární žánr, horor, a jeho epizody štvaní a paniky si nelze bez vymoženosti zvukových instrukcí avantgardních skladeb představit. Muzikálně nejzvrůšivější hororová a avantgardní sci-fi hudba vychází dnes z dílny hollywoodského skladatele Jerryho Goldsmitha, který skládal pro slavné zástupce žánru, např. Přichází Satan! /1975/, Vetřelec/1979/ a Total Recall/1990/. Úspěšnější je snad jen dvorní skladatel Stevena Spielberga John Williams, jehož hymnické melodie pro téměř všechny Spielbergovy trháky rychle pronikly do žebříčků a staly se milionovými hity.
Použitá literatura:Malá encyklopedie - Film;Andrea Gronemeyer; Computer Press, 2004
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama