VIVE DIEU, SAINT AMOUR

ŽIDOVSKÁ PRAHA

5. srpna 2007 v 3:51 | Mike |  Historie
ŽIDOVSKÁ PRAHA
HISTORIE A SOUČASNOST
Židovský prvek uprostřed obyvatelstva raně středověké Prahy byl výrazný o d samých začátků městského osídlení. V židovské tradici zaujímala Praha vedle Jeruzaléma zcela mimořádné místo. Pověsti praví, že Židé sem přišli ihned po zboření jeruzalémského Chrámu. Prameny však uvádějí, že se ˇ6idé usazovali pod Pražským hradem či v jeho předpolí již od konce 10. století, jiná židovská osada snad vznikla o něco později při cestě od vltavského brodu k Vyšehradu.
Židé přicházející z východu /Byzanc/ se usazovali v okolí dnešní Dušní ulice, o něco mladší osídlení, které budovali Židé ze západu, se utvářelo v prostoru, kde byla později založena i Staronová synagoga. Tak se již od konce 11. až do počátku 13. století vytvářelo souvislé osídlení na místě pozdějšího Židovského Města, zhruba od dnešní Pařížské a Široké ulice a dále k vltavským břehům. Když se na počátku druhé třetiny 13. století konstituovalo Staré Město, bylo upraveno rovněž postavení židovské pospolitosti. Ta byla také od křesťanské části města oddělena zídkou a brankami na noc zavíranými.
Tím se stalo židovské ghetto uzavřenou enklávou, která těsně sousedila se Starým Městem a vrůstala do něj v hranicích, které se měnily ve prospěch jedné či druhé strany. Vždy však zůstaly zachovány hlavní osy židovského osídlení na pravém vltavském břehu - ze západu k východu Široká ulice a příčně ji přetínaly severojižní linie ulic Rabínské, Belelesovy a Zlaté. Zástavba těchto tří ulic byly podle plánů v 19. století zlikvidovány a ulice nahrazeny jedinou - Maiselovou. V průběhu staletí se kolem hlavních ulic vytvořila sít kratších a užších komunikací, které na okraji ghetta končily brankami. Branek bylo šest a poslední byla zrušena až roku 1822, kdy ghetto sestávalo z jednatřiceti ulic a uliček, dvanácti průchodů a dvou plácků.
V průběhu staletí rostl nejen počet domů, ulic a synagog, ale i věhlas pražské židovské obce.Panovnická moc zde totiž zaručovala relativní bezpečnost a prosperitu, a proto se sem soustřeďovala tradiční vzdělanost. Už v 11. století zde vznikla proslulá židovská akademie - talmudistická škola , zde na počátku 16. století začala působit hebrejská tiskárna, první na sever od Alp, sem přicházeli jako rabíni a učitelé uznávaní učenci. Stoupal počet obyvatel a z původního židovského osídlení se stávalo město s vlastní samosprávou, úřednictvem a primasem.
Po požáru první známé synagogy v pražském podhradí /1142 za vpádu Konráda Znojemského/ a po zániku židovské osady na levém břehu Vltavy byla v dnešní Dušní ulici vystavěna Stará škola jako centrum malé židovské osady oddělené od hlavního židovského sídliště. V poslední čtvrtině 13. století byla vystavěna Staronová synagoga, v 16. a 17. století vzniklo hned několik modliteben, které vybudovali soukromí stavebníci: roku 1535 byla dokončena Pinkasova synagoga, roku 1568 Vysoká a 1592 Maiselova, na konci 16. století Nová, známá jako Wechslerova synagoga, roku 1613 Cikánova, roku 1627 Velkodvorská, roku 1694 barokní Klausová synagoga.
Pražští Židé měli sice vnitřní samosprávu, ale jako jinde v Evropě bylo jejich právní postavení upravováno nejrůznějšími nařízeními a privilegii podle toho, jak se těšili, nebo netěšili ochraně panovníka. Byli považováni za přímé poddané, tj. majetek králův. A král s nimi mohl volně nakládat, třeba i poskytnout svým věřitelům příslib odškodnění při nejbližším židovském pogromu.
Pogromy sice stíhaly pražské ghetto méně často než v jiných zemích, ovšem stejně krutě. Záminkou k nim byly nejrůznější okolnosti-průchod křižáckého vojska/1096/, hlad v zemi, epidemie či štvaní fanatických kazatelů.
Jeden z největších pogromů se udál 18. dubna 1389, kdy o život přišlo přes 3 000 osob a celé ghetto bylo vydrancováno y vypáleno. Záchranu nenalezli ani ti, kteří útočiště hledali ve Staronové synagoze. Krev na jejich zdech pak ještě dlouho vydávala svědectví o řádění krvežíznivého davu. Tato tragédie se udála za panování Václava IV. Mezi zachráněnými byl i Avigdor Kara, který hrůzy tohoto pogromu zaznamenal v žalozpěvu nad zabitými.
Ani následující dějinné období - husitská revoluce - nezaznamenalo pro židovskou pospolitost výraznější úlevu ve vztazích a soužití s křesťanskými sousedy. I přes jisté sympatie k husitskému reformnímu učení,, zvláště k starozákonním momentům a podobenstvím objevujícím se v článcích a kázáních radikálních husitských kněží, i přes praktickou pomoc penězi nebo při obléhacích pracích - jako tomu bylo na podzim 1420 pod Vyšehradem - neušli Židé obvyklým excesům ze strany pražské lůzy. Kronikáři doby husitské nás o tom zpravují k roku 1422 a 1448.
Relativní klid i přes ztrátu monopolu v peněžnictví a přes různá omezení získala židovská obec v druhé polovině 16. století. Habsburští panovníci potřebovali neustále další peníze na vedení válek s Turky, na reprezentaci, stavební podniky dvora i na realizaci politických cílů v rámci Svaté říše římské národa německého, a tak si otevírali stále větší úvěry u židovských bankéřů.
Nejvýznamnějším z nich byl pohádkově bohatý Morchedaj Maisel, který často půjčoval nemalé sumy Rudolfovi II. Maisel dokázal využít situace, aby alespoň zčásti ulehčil život svých souvěrců, a tak vymohl u panovníka upevnění starých a vydání nových privilegií, která by zvyšovala právní jistotu pražských Židů. Maisel byl primasem židovské obce a svou rozsáhlou stavební činností poznamenal nadlouho urbanistickou tvářnost pražského ghetta. Postavil židovský obecní radniční dům, jehož dnešní podoba pochází z rokokové přestavby architekta Josefa Schlesingera, kdy také byla nad severním průčelím vztyčena věžička. Její hodiny s hebrejským číselníkem a pozpátku jdoucími ručičkami se staly symbolem současného Josefova.Tento známý muž se svým přítelem, učeným rabínem Jehudou Lowem ben Bezallel, založil i talmudistickou školu a pečoval o rozvoj renesanční vědy.
Low se stal legendární postavou rudolfínské Prahy, neboť podle pověsti je tvůrcem obrovité hliněně figury - jakéhosi starodávného robota zvaného Golem, vynikajícího fantastickou silou.
Tu mohl oživit šém, destička s magickou formulí, která si gigantu vkládala do otvoru v čele.,,Zázračný" rabi Low je však osobností známou po celém světě především pro svou moudrost a učenost. V pražském ghettu představoval neotřesitelnou všestranou autoritu. Od roku 1597 byl také vrchním zemským rabínem v Království českém.
Lidé putují k jeho náhrobku,aby vzdali úctu velké moudrosti a ,,zázračné" moci Bharala /tj. v hebrejštině náš učitel, náš pán/ a alespoň v duchu vyjádřili víru ve splnění svých soukromých tužeb a naději. Ještě jednoho zvyku si všimněte na tomto náhrobku - příchozí sem totiž kladou drobné kaménky, aniž často znají smysl svého počínání. Tento zvyk pochází z doby, kdy Židé byli ještě kočovníky a své mrtvé pohřbívali tak, že je zakryli kameny, aby je ochránili před dravou zvěří. Každý příslušník kmene položil n mrtvého kámen, až byla navršena mohyla. Dnes návštěvníci dodržují symbolicky tento zvyk, většinou z piety, jako by jinde položili na hrob květiny.
Dvakrát - roku 1541 a 1744 - byla celá židovská populace ze země vypovězena. V prvním případě byl podnětem k vypovězení veliký požár, který zasáhl levobřežní část Prahy včetně Hradu a jenž dle přiznání vynuceného na mučidlech měli organizovat Židé. Skutečné příčiny však měly správní, ekonomické a náboženské pozadí. V roce 1744 byla podnětem k vypovězení údajná spolupráce českých židů s pruským nepřítelem. Příčiny byly opět samozřejmě jiné a měly zdroje ekonomické, obchodní a náboženské povahy. Neuvážená rozhodnutí o vypovězení se nakonec vždy projevila nepříznivě na stavu obchodu a peněžnictví, a proto byla na nátlak samotných židů, ale i pražských měšťanů,a dokonce šlechty odvolána. Židé se vždy zase do ekonomiky Prahy a země zapojili, ale jejich postavení se nezjednodušilo.. Židovské Město se vyvíjelo v podstatě obdobně jako ostatní pražská města. Je však jisté, že se tu víc jen opravovalo, přistavovalo a přestavovalo a rozhodně zde nemohlo vzhledem k omezenému území docházet k větším stavbám ,,na zeleném drnu". Jak tedy vzrůstal počet obyvatel, rostlo i přelidnění židovského ghetta, takže i morové epidemie ho zdecimovaly daleko tragičtěji než obyvatelstvo ostatních pražských měst. Za morové epidemie v roce 1680 muselo být založeno nové pohřebiště v místech dnešní Fibichovy ulice na Žižkově, které se později, od roku 1787, stalo hlavním pražským židovským pohřebištěm. Těsně nakupené domy a dřevěné stavby v ghettu byly i snadnou kořistí požárů a navíc toto nejníže položené místo v Praze bývalo téměř pravidelně postiženo záplavami.
Teprve reformy v duchu osvícenského absolutismu Josefa II., kterými vytvořil podmínky pro hospodářskou prosperitu, začaly zásadně ovlivňovat život a správu ghetta a uvolňovaly krunýř ilozace, v níž byli Židé nuceni žít. Postupující liberalizační reformy v podstatě odstranily izolaci teprve v polovině 19. století. Uvnitř židovské pospolitosti se začínala projevovat znatelná diferenciace a mnozí z Židů sňatky i prostým soužitím asimilovali s okolím. Vesměs ovládali oba jazyky v zemi užívané- češtinu a němčinu - a tak se jazykově přichylovali tu k českému, tu k německému měšťanskému prostředí.
Koncem 19. století dospělo území židovského Města ke skutečnému kolapsu po stránce sociální, zdravotní a hygienické. Roku 1851 bylo připojeno k Praze jako její pátá čtvrt, nazývaná Josefovem na paměť císaře Josefa II. Nyní již šlo o další, pronikavější změny ve struktuře obyvatel. Zámožnější Židé si mohli po roce 1861 dovolit přestěhování do zdravějších a prostornějších bytů v jiné pražské čtvrti a místo nich do Josefova přicházela chudina - nyní bez ohledu na náboženské vyznání. Židé ani už nebyli závislí na historických synagogách, protože si v rozvíjejících se nových částech Prahy a na předměstích stavěly místní židovské obce vlastní synagogy. Bývalé ghetto měnilo obyvatele, ale neměnilo tvář; stejně stísněné ulice, temné průchody, špíně na dlažbě a neuvěřitelné množství lidí v malých místnostech chátrajících domů. Přesto na počátku 20. století přikročilo město k rozsáhlé asanaci středověké zástavby na ploše židovské čtvrti a přilehlých částí Starého Města. Byl tak zcela setřen ráz starých uliček pražského ghetta. S nuznými příbytky padlo za oběť asanaci i mnoho budov, které měly být zachovány příštím generacím.
Zůstala zachována jen hrstka budov a částečně byla respektována uliční sít. Naštěstí se zásahem pražské kulturní veřejnosti podařilo zachránit ty synagogy, které představují jakýsi vzorek ze staveb duchovního určení. Staronová, Pinkasova, Vysoká a Klausová synagoga reprezentují vývoj a osudy pražského ghetta v gotice, renesanci a baroku, ovšem synagogy Wechslerova, Cikánova a Velkodvorská zmizely z povrchu země. Proces integrace Židů do českého prostředí i do pražské německé menšiny, který probíhal od poloviny 19. století, ještě urychlila asanace bývalého ghetta na počátku 20. století. Jejich přínos v ekonomice, kulturním, vědeckém a veřejném životě, zdaleka přesahující jejich početnost i rámec Prahy, se projevoval výrazně až do zániku první republiky. Symbolizují ho jména rodáků i těch, kteří zde část svého plodného života strávili - jako Franz Kafka, Richard Weiner, Otokar Fischer, Otto Pick, Karel Poláček, Jiří Orten, Adolf Stránský a mnohá další.
Tuto plodnou činnost, vzájemnou spolupráci a porozumění přerušil nástup nacismu. Pouze části židovské populace se podařilo emigrovat. Ty, kteří neměli možnost nebo prostředky opustit domov či se prostě zdráhali odejít, decimovaly deportace a holocaust. Jen malý počet jednotlivců, hlavně těch, kteří byli v kontaktu s nežidovskými rodinami, našlo úkryt a nakonec se připojilo k místnímu odboji. Ačkoli nacisté vyvraždili většinu židovského obyvatelstva v koncentračních táborech, není nepodstatné aktivní zapojení mnoha uprchlíků do boje proti nacismu ať už na východní frontě v československé jednotce, kde zpočátku v Buzuluku bylo 70 % židů, nebo v československém vojsku na Západě. Posledním aktem vzdoru židovské obce na okupovaném území byl plán, jak zachránit před zkázou židovské kulturní dědictví v českých zemích, neboť venkovským synagogám, kongregačním síním, knihovnám a sbírkám hrozilo, že budou vyrabovány.
Proto byl nacistům podsunut plán na zřízení Ústředního židovského muzea, přičemž byla zdůrazněna nutnost katalogizace památek. Nacisté svolili, aby do Prahy byly svezeny z Čech a Moravy umělecké památky a dokumenty nezměrné ceny. Tímto složitým manévrem se podařilo zachránit množství umělecky cenných exponátů pro poválečné Židovské muzeum. Sbírkové fondy se po roce 1945 obohatily mimo jiné o památky z koncentračního tábora - ghetta v Terezíně, mezi nimiž je hluboce působivý a dojemný soubor několika tisíc dětských kreseb a dále četná díla vězňů - umělců.
Sbírky Židovského muzea jsou po kolekcích umístěny v jednotlivých synagogách a vypovídají do hloubky o osudu Židovstva a humanismu židovské kultury v Čechách.
V současné době žije v Čechách a na Moravě přibližně 3 500 Židů, z toho okolo 1000 v Praze, kde také sídlí Federace židovských obcí v České republice, Pražská náboženská obec a další židovské společenské a zájmové organizace.
S pomocí publikace ,, Židovská Praha"/V Ráji 2004, Praha/ upravil, zkrátil a sestavil M.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1101)

Komentáře

1 Jindra Jeppesen Jindra Jeppesen | E-mail | Web | 6. února 2008 v 13:16 | Reagovat

Děkuji za možnost přečíst si tento velice zajímavý článek o historii Pražského židovského města.  Žiji v Dánsku a moc ráda navštěvuji Josefov se svou rodinou a známými. Vaše historie je velkým obohacením mých znalostí a už se těším, až se o ni budu moci podělit s dalšími návštěvníky Prahy.

PS. Zajímalo by mě, jestli existuje nějaký popis historie malého židovského hřbitova v Chodové Plané u Mariánských Lázní.

Hezký pozdrav

Jindra Jeppesen, Kodaň

2 Ivo Svoboda-Ostrava Ivo Svoboda-Ostrava | E-mail | 21. února 2008 v 12:32 | Reagovat

TY jo,drsna stranka,tak trochu inspirace pro mou seminarku .-)

3 Pavlína Veselá Pavlína Veselá | E-mail | 10. června 2015 v 11:52 | Reagovat

Dobrý den, na Vašich stránkách jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás
kontaktovat ohledně nabídky spolupráce s jedním z největších českých internetových knihkupectví. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte adresu Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama