VIVE DIEU, SAINT AMOUR

HARUKI MURAKAMI

9. srpna 2007 v 11:02 | Mike |  Časopisy a knihy
HARUKI MURAKAMI - HVĚZDA ZE ZEMĚ VYCHÁZEJÍCÍHO SLUNCE
Bez nadsázky lze říct, že co se kulturní sféry týče, je Japonsko v poslední době docela ,,in".Sushi restaurace, japonský design, filmy, rafinované vůně či módní výstřelky v Evropě etablovaných Japonců Kenza a Issey Miayke, to vše v nás vyvolává opojné pocity a navozuje atmosféru kultury, která má nezaměnitelně svůj styl a která je pro nás, Evropany, stejně povznášející jako kdysi kultura francouzská. Přesto nám Japonsko stále přijde velice bizarní;nerozumíme mu a víme, že je velice obtížné mu porozumět. Nejlépe je to vidět na umění - zatímco design a jídelníček jsme přijali rychle, k japonským manga komiksům pronikáme jen postupně, japonský film přijímáme prostřednictvím nezávislých filmových klubů /a Quentina Tarantina- viz Kill Bill/. Nejhůře na tom ovšem je literatura. Přestože japonská literatura má dlouholetou tradici a patří mezi nejstarší literatury světa, na západ od japonských ostrovů se pak většího ohlasu dostalo jen Kenzaburovi Oé, který získal v roce 1994 Nobelovu cenu - ale to by bylo tak všechno. Žádný jiný japonský spisovatel do Evropy nepronikl - stylově uvědomělí Evropané nadále chodili do sushi barů, skláněli se před japonským designem, s nádechem intelektualismu chodili do klubů na japonské filmy, ale dál četli Welshe,, Ellise či nějakou z dalších evropských či amerických celebrit. Jenže pak přišel Harci Murakami.
Nástup tohoto japonského autora a způsob, jakým si dokázal během krátkého časového období /hlavně posledních deset let/ získat kultovní postavení téměř po celém světě, jsou naprosto úchvatné, až zarážející. Dokonce by šlo říct, že Murakami je jedním z mála současných spisovatelů, jimž se podařilo dosáhnout statutu srovnatelného s tím, jemuž se těší popové hvězdy. Samozřejmě - jak jinak - tahle horečka se zrodila v zemi kultů, Japonsku;Murakami byl běžným, celkem slušně se prodávajícím autorem, který měl za sebou tři romány a svou finanční situaci si vylepšoval překlady z angličtiny.
Po relativním úspěchu prvních knih odjel se ženou na nějaký čas do Evropy, kde napsal svou dosud nejúspěšnější knihu Norské dřevo a právě zde jej zastihla neočekávána sláva:Murakami najednou začal dostávat dopisy od desítek tisíc svých nových příznivců, kteří byli doslova očarováni uhrančivým a temným příběhem z knihy, davy poznáníchtivých čtenářů proudily do nočního klubu, který v knize figuruje, v Japonsku se prodávaly hudební kompilace skladeb, které vyprávěč v průběhu románu zmiňuje, znovu vyšlo album Beatles, z něhož inkriminovaná skladba pochází, začaly se prodávat čokolády, které měly obaly s motivem norského lesa a dokonce i průvodci po místech, na které román čtenáře zavede. Zaskočený autor dostával jednu nabídku za druhou na zfilmování svých knih/všechny zatím odmítl/,na natáčení reklamních spotů/ty odmítl rovněž tak/ a - jak to pregnantně vyjádřil lidský list Guardian -,,hezky si seděl v Římě a z povzdálí sledoval, jak se z něj stává hvězda popové kultury".
Stala, a nejenom v Japonsku. Šílenství japonských čtenářů mohlo jen sotva zůstat bez odezvy - už jen proto, že Západ literární hvězdy potřebuje jako sůl - a tak Murakami záhy začal vycházet nejprve v anglických,a pak dalších překladech. Díky nakladatelství Odeon se objevil i nejslavnější autorův román Norské dřevo i v českém překladu, poté je následoval autorův nejlepší román Na jih od hranic, na západ od Slunce. Samozřejmě Murakami evropské čtenáře a nakladatele nezaujal jen úspěchem, jemuž se dostalo v rodné zemi - když se v roce 1988 vracel z italského pobytu, dosáhla prodejnost Norského dřeva v Japonsku 3,5 milionu výtisků -ale i obsahem, který byl velice blízko modernímu čtenáři. Ano, pokud je nějaký autor, který dokáže výstižně zachytit proměny moderní kultury v posledních dvaceti letech minulého století a vliv této kultury na každodenní život, pak je to právě Haruki Marukami.
Na rozdíl od mnoha svých souputníků se Murakami nesnaží ve svých knihách pojmenovávat společenská zla, míchat se do politiky, objevovat zákoutí historie nebo řešit metafyzické záhady světa. Jeho romány se téměř všechny věnují odvěkému tématu milostných vztahů - anebo spíše jejich absenci. Jakkoli se toto téma může zdát otřepané či vyčerpané, Murakami znovu a znovu dokazuje, že příběh zamilování a ztráty milované bytosti může být pokaždé podán nově a s neuvěřitelným smyslem pro humor navzdory tomu, že nejedna z jeho postav končí tragicky/například Norské dřevo je doslova takovým kruhem sebevrahů/.Právě zajímavá kombinace tragického a komického je na tomto autorovi nejpřitažlivější. Ostatně není divu, že kromě amerických autorů dvacátého století, které sám překládal /Carver, Salinger/ je jeho velkým vzorem Kafka.
Jak to ale všechno začalo? Harci Murakami se narodil v roce 1949 v Kyótu. Jeho vzdělaní rodiče jej nutili číst hodně japonské literatury, které však mladému géniovi nic neříkala, a z mladistvého odporu se zrodila jeho láska k americké literatuře. Murakami vlastně patřil do generace, která začala překonávat poválečný odpor Japonců ke všemu americkému a naopak začala pozitivně Američany vnímat a přijímat. V roce 1978 se Murakami začal věnovat psaní - údajně jej to napadlo na baseballovém zápase, tak si koupil pero, papír, šel domů a začal psát, zprvu inspirovaný Vonnegutem a Brautiganem. Hned jeho první román dostal prestižní literární cenu a o budocnoust bývalého majitele hudebního klubu bylo rozhodnuto - Harci Murakami se stane nejslavnějším japonským spisovatelem přelomu století.
Jako správný Japonec si ovšem Murakami stanovil velmi přísnou disciplínu. Začal vstávat před pátou, zdravě jíst, běhat a jako relaxaci večer nadále překládal americké autory. Obrovský vliv na něj měly dvě cesty do zahraničí. V roce 1984 odjel do Spojených států, kde se setkal se svým velkým literárním idolem Raymondem Carverem a nějaký čas u něj dokonce strávil. V roce 1988, když pracoval na už zmínění knize Norské dřevo, odjel s manželkou do Itálie, chvíli žil v Palermu, posléze v Římě.
Sám Murakami zůstává přes všechnu popularitu nad věcí a ke své tvorbě je značně sebekritický:,,Pokud chcete skutečnou literaturu, musíte číst staré Řeky. Aby totiž mohlo existovat opravdové umění, potřebuje otroctví. Tak to bylo v Řecku: zatímco otroci dřeli na polích, připravovali jídla a veslovali na lodích, občané Řecka se povalovali na středozemním slunci, oddávali se básnickým soutěžím nebo se zabývali matematikou. Takhle se to má s uměním. Obyčejní smrtelníci, kteří ve tři ráno prolézají ledničkou, aby našli něco k jídlu, mohou vytvořit literaturu, která bude odrazem téhle situace.A to se týká i mne."
Převzato z časopisu Hype Magazíne
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Čtete knihy Haruki Murakamiho?

Ano, mám ho velmi rád/a 72.7% (24)
Ne, nelíbí se mi! 18.2% (6)
Neznám jeho knihy?! 9.1% (3)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama