VIVE DIEU, SAINT AMOUR

COMPUTER MANIE - RETRO

13. srpna 2007 v 8:47 |  Hry
COMPUTER RETRO MANIE
ZX SPECTRUM, COMMODORE 64, AMIGA, ATARI - PRIMITIVNÍ POČÍTAČOVÉ HRY JSOU NEPŘEHLEDNUTELNÝM FENOMÉNEM OSMDESÁTÝCH LET. DNES SE OPĚT DOSTÁVAJÍ KE SLOVU.
Když napíšete do vyhledavače Google ,,retro games", vyjede vám naprosto neuvěřitelný seznam odkazů - na některých si můžete stáhnout emulátory kdysi slavných her/Sabotér, Dan Dare nebo dokonce úplně starý Pong/ na jiných vás čekají diskusní fóra, kde si můžete staromilsky zavzpomínat, jak to v těch starých dobrých vitacitových a alphavillovských osmdesátých letech bylo ještě všechno v pohodě, protože vývoj her nestál milióny dolarů a celé to bylo mnohem uvolněnější a svobodnější, anebo si můžete zabrouzdat na jednu z nesčetných burz, kde si lze koupit některou ze starých her, případně starý stroj. Ano, ač je to k nevíře, tak v době, kdy se zejména japonští producenti herních konzolí snaží vyrobit čím dál výkonnější mašiny, které by hráčům poskytly maximální iluzi reality, na světové síti pátrají skupinky nadšenců po krámech, které většina z nás odložila pod postel nebo na půdu:ZX Spektrum,Amiga, Komodore 64, první modely Atari, anebo dokonce skříňové automaty, které kdysi vozili po našich krajích kolotočáři -to vše lze s příslušenstvím i koupit.
V čem měly ty první hry kouzlo? Tak předně tehdy byly něčím naprosto převratným. Byly předznamenáním světlé budoucnosti. Předně je třeba rozdělit herní zařízení na typicky herní konzole /typu Sony Playstation/ a na počítače, které umožňovaly hrát hry /to je dnes v podstatě klasické PC/ - přitom je třeba mít na paměti, že první počítače typu ZX Spektrum nebo Comodere vzhledem ke své poměrné omezené paměti šlo jen stěží použít pro něco víc než hry.První konzole se začaly prodávat v sedmdesátých letech a byly to takové obrovité krabice, které jste připojili k televizi, a odměnou vám byla poněkud primitivní, ovšem zcela rozhodně interaktivní grafika. Hry se nedaly přenášet, ale byly přímo zabudovány do konzole. Dlužno dodat, že ve velké většině šlo o variace na první a patrně nejslavnější video hru jménem Pong. Ta jej přitom ještě o dvacet let starší. V dřevních padesátých letech se zrodily video hry jako hry používající rastrové video:tj. televizor.Počítače byly tehdy jednak nákladné, jednak postavené na technologii, která jejich využití ve hrách neumožňovaly. Rach Baer přišel s nápadem počítačové hry sice už v roce 1951, ale teprve v roce 1966 jej mohl uskutečnit. Tato hra se později stala základem všech prvních konzolových her a v sedmdesátých letech se myšlenky chopily společnosti Magnavox a Atari. V Evropě se první video hry objevily v roce 1974. O rok později pak učinily obrovský vývojový krok, když na trh nastoupily cartridge - ty totiž umožňovaly na jednom přístroji hrát několik her. V roce 1977 se na trhu objevilo legendární Atari VCS a jen ve Spojených Státech měla herní konzole v té době na deset milionů uživatelů.
Na trhu se najednou vyrojila spousta konkurentů:Spectravideo, Colecovision, Intellivision… a ti všichni chtěli přenést zážitky z hracích automatů do obývacích pokojů. Na počátku osmdesátých let nastal první velký krach - Atari vydalo na cartridgi hru PacMan, kterou však mnozí dokonce reklamovali. V polovině osmdesátých let pak drahé konzole načas ustoupily levnějším počítačům typu ZX Spektrum a Commodore. Odveta konzol přišla o pár let později, když Nintendo uvedlo na americký trh Nintendo Entertainment Systém a vedle konzole i hry slušné kvality.Na sklonku osmdesátých let dobře zavedené Nintendo koketovalo se firmou Sony, že vyrobí pro konzole CD-ROM mechaniku. Nakonec se však rozhodlo zůstat u cartridgí. Odvržená Sony využila příležitosti a výsledkem bylo Playstation. Zbytek už je známá historie. PlayStation postupně začalo vytlačovat z trhu ostatní konzole a se svým hlavním konkurentem Nintendem prakticky ovládlo scénu video her. Vývoj těch nejlepších video her, jako jsou třeba Final Fantasy nebo Metal Gear Solid, stojí milióny dolarů, hry se přiblížily filmovému průmyslu a na hony se vzdálily svým počátkům, kdy je vymýšleli osamocení vývojáři prakticky na koleně.
Možná i proto v posledních letech mnozí opět zatoužili po starších hrách. Hráče zmlsané nádhernou grafikou a úžasným zvukem současné hry prostě přestaly bavit a střevíce lidí začalo propadat nostalgii po starých titulech, které sice nevypadaly tak hezky, ale zase měly úžasnou ,,hratelnost", jak to ,,pařani" nazývají. Jejich přání vyšly vstříc i distributoři a začali nabízet staré hry v novém balení.Nutno dodat, že ne s příliš dobrým výsledkem. Remaky těch původních her ještě jdou, ale hrát primitivní černobílou hru na PlayStation, které zvládá DVD a BluRay formát.To je přece k smíchu.A tak ti skuteční milovníci retro zábavy musejí sáhnout hluboko do kapsy a vydat se na burzy. Ostatně, kdo říkal, že nostalgie je levná? Každá nostalgie něco stojí a většinou bývá nepraktická.Odměnou je potěšení, kterou nám čas vzal.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik Lidí navštívilo můj blog?

Klikni, kolikátý jsi návštěvník! 100% (1101)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama