VIVE DIEU, SAINT AMOUR

MÝCH 1001 NEJLEPŠÍCH FILMŮ - ČÁST 2

30. července 2007 v 11:32 |  1001 Filmů
HODNÝ, ZLÝ A OŠKLIVÝ/ IL BUONO, IL BRUTTO, IL CATTIVO/
V polovině šedesátých let se už Hollywood unavil žánrem westernu, na který se ve vzrůstající míře začalo pohlížet jako na těžko stravitelný a sentimentální relikt jiné doby. Tyto filmy dozajista byly nadále považovány za součást filmové historie, ale časy se měnily a westerny byly nadále považovány za součást filmové historie, ale časy se měnily a westerny pomalu ztrácely své pevné místo v populární kultuře. Sergio Leone si však myslel něco jiného. Italský režisér vycítil, že skomírající žánr je zralý pro nové nápady, a přetrvájící vliv jeho tzv. ,,spaghetti westernů" /přezdívka vznikla kvůli italským exteriérům a i potokům prolévané krve/ dokazuje, že se nemýlil.
Leone pracoval na několika filmech, než pozval do Itálie tehdy relativně neznámého Clinta Eastwooda k natáčení remaku snímku Akiry Kurosawy Tělesná stráž /1961/ vytvořeného podle románu Dashiella Hammetta Rudá žeň, aby tak vznikl první z jeho ironických westernů o ,,bezejmenném muži", Pro Pár dolarů/1964/. Stylový, novátorský film natočený za ubohý rozpočet zaznamenal nevídaný úspěch a Leone vzápětí natočil další snímek Pro pár dolarů navíc/1965/, ve kterém rovněž vystupuje Eastwood v roli jiného málomluvného, bezejmenného hrdiny.
Avšak teprve třetí část jaho trilogie o ,,bezejmenném muži", snímek Hodný, zlý a ošklivý, definitvně potvrdila Leoneho pověst filmové legendy. Děj se odehrává během války Severu proti Jihu a sleduje tři lotry, kteří - třebaže je lze snadno ztotožnit s jednotlivými kategoriemi z názvu - stírají mezi sebou hranici. Eastwood se varcí tentokrát jako nepoctivý lovec zločinců, který opakovaně bere do zajetí desperáta Eliho Wallacha/ošklivý/, aby vyhnal do výše odměnu vypsanou na jeho hlavu. Po sadisticky krutém rozchodu se někdejší partneři znovu sejdou při hledání zpronevěřeného jižanského zlata, ale jejich úkol komplikuje bezzásadový, amorální Lee Van Cleef /zlý/.
Leone se nějak zvlášt nezajímá o zápletku - Hodný, zlý a ošklivý využívá čistě filmařské tvůrčí prostředky. Režisér pečlivě komponuje každý širokoúhlý záběr, jako by maloval obrovské krajinné plátno, přičemž se často pouští do extrémních detailů, většinou přitom vidíme jen o málo víc než oči dané postavy. Leone postrkuje příběh kupředu výraznou střihovou technikou, často v rytmu vynikající hudby Enrica Morriconeho, v níž se zvláštní instrumentace a zvuk elektrických kytar prolínají s tradičnější orchestrací. Z každého záběru filmu odkapává styl jako kapky potu z tváří jeho protagonistů.
Hodný, zlý a ošklivý doslova splývá s tvářemi Eastwooda, Wallacha a Van Clena jako vzájemných soupeřů v duelu všech proti všem na starém hřbitově. Tato scéna byla od doby svého vzniku ve filmové historii nesčetněkrát imitována a parodována. Fascinující Morriconeho hudba zesiluje se zrychlujícími střihy z jedné tváře na druhou, které zachycují každé hnutí očí, každou ruku sahající po revolveru. Banální, kýčovitý a zcela okouzlující snímek je dílem, jež mistrně přepsalo pravidla westernového žánru tak, aby vyhovovala jedinečné představě režiséra Leoneho.
FRAJER LUKE/COOL HAND LUKE/1967
Existují hvězdy a pak jsou hvězdy jako Paul Newman, jehož pouhá přítomnost a pronikavé modré oči pravidelně pozvedají i tu nejlepší předlohu, na níž pracuje. Okázale domýšlivá poloha Frajera Luka možná občas trochu kulhá, ale Newmanova přitažlivá osobnost propůjčuje filmu váhu, kterou se relativně prostinký příběh snaží ze všech sil podpořit. Snímek Sparta Rosenberga, úžasně natočený na širokoúhlý formát Conradem Hallem ctižádostivě kolísá mezi přímočarým antiautoritářským vyprávěním a machistickou nabubřelostí a nevyhnutelně končí jako poněkud nezvyklá a neúplná alegorie na příběh Krista.
Nikoho by nemělopřekvapit, že snímek neohrabaně zapadá někam mezi tyto dvě polohy, ale Frajer Luke přesto zůstává dokonale podmanivý. Newman/ve své nejlepší roli, jakou kdy ztvárnil/hraje kouzelně vzdorovitého všedního muže Lucase ,,Frajera" Jacksona, uvrženého do vězení za vzpurně odřezaná měřidla z parkovacích automatů. Nepřekvapí, že se ve vězení bouří ještě proti tupějšímu systému pravidel, a jak narůstá rozkladná tvrdohlavost jeho záměrného regmatismu,udělované tresty jsou stále tvrdší. Frajer Luke je plný zlidovělých citátů a nezapomenutelných scén a přetrvává jako zásadní nenapodobitelné dílo, klamně prosté co do závažnosti, ale rozhodně plné kulturních významů.
Několik vět z filmu skutečně vstoupilo do filmového lexikonu /jen jeden příklad za všechny, zdrženlivá výhrůžka:,, Máme tady co do činění se selháním komunikace"/, zatímco scény jako sázka o pojídání vajec a pěstní souboj na vězeňském dvoře představují materiál pro filmovou legendu. Velký díl zvláštního kouzla Frajera Luka pramení z rázovitého obsazení vedlejších rolí, kontingentu pozoruhodných tváří, mezi nimiž najdeme například mladého Dennise Hoppera, Harryho Dena Dantona nebo Georgie Kennedyho, ztělesňujícího Newmanova protivníka, který se promění v muže na pravém místě.
Kennedy si za ztvárnění postavy naprosto naivního drsnáka Draglina odnesl Cenu Akademie pro nejlepší herce ve vedlejší roli. Ale srdcem filmu je Newmanův mlčenlivý charismatický herecký výkon, který ho představuje ve vynikající umělecké formě a vynesl ho k vrcholu popularity. Ve srovnání s hereckým výkonem Jacka Nicholsona bořícím kulisy ve zvláštně podobné roli v Přeletu nad kukaččím hnízdem rozdává Newman ve Frajeru Lukovi kolem sebe samé vědoucí úsměvy a září sebedůvěrou. Newmanův Luke toho příliš mnoho nenamluví a naznačuje každý svůj krok, natož aby objasňoval své motivy. Působí dojmem, že si vězení přímo vyhledal jako svémocnou výzvu a vyvolává konflikt se systémem jen kvůli tomu, aby zjistil, zda v něm může zvítězit. Vlastně až teprve v samotném závěru filmu začíná být jasnější, jakou daň si uvěznění od svobodomyslného Luka vybralo. Na rozdíl od ostatních vězňů Luke vytrvale odmítá konformitu s institucí, kterou vězení s sebou přináší, a jeho nespolupracující postoj nevyhnutelně vede k tragédii. Pokud je tématem Frajera Luka částečně mapování toho, jak daleko může jedinec pohnout systémem, pak ale zároven zobrazuje, co se stane, když se tento systém pohne zpět.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aný Aný | Web | 30. července 2007 v 18:56 | Reagovat

Ahoj,moc dík za jkomentář.Bohužel jsem te´d na prázdninách,kde nemám moc přístup k internetu.Tak zatím ahoj

2 andrae andrae | E-mail | Web | 29. září 2008 v 19:02 | Reagovat

když sem slyšela,že paul newman už "není mezi námi",hned sem si vybavila frajera lukea a scénu s polykáním vajec...to jen tak mmchdm...jo a proč sem na tomhle blogu: nemůžu si vzpomenout,jak byla v originále (v indiánštině?))) )ta věta ten,co tančí s vlky,tak kdyby mi mohl někdo pomoct,byla bych fakt moc ráda)))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama