VIVE DIEU, SAINT AMOUR

MALÉ OHLÉDNUTÍ

30. července 2007 v 9:18 |  Svět Knihy
Malé ohlednutí
První ročník veletrhu se konal v květnu 1995 zároveň s populární Interkamerou a podílel se
s ní o výstavní prostory Průmyslového paláce a Křižíkových pavilonů. Po celou dobu veletrhu
silně pršelo, a přesto za knížkami přicházely davy lidí. První Svět knihy měl jistě své růstové
bolesti, ale lidé, kteří se ujali jeho přípravy, zejména tehdejší předseda profesní organizace
pan Jan Kanzelsberger a jeho kolegové, odvedli obětavou práci, kterou prokázali opodstatnění
vzniku nového veletrhu a jeho prosazení na domácí i mezinárodní knižní scéně.
Druhý ročník veletrhu měl stále ještě
mnoho organizačních chyb, kterými jsi však musel projít, aby se naučil, co knižní veletrh a jeho vystavovatelé i návštěvníci
vyžadují. Díky podpoře ministra kultury, primátora hlavního města Prahy a spolupráci s českými nakladateli a knihkupci, se zahraničními
zastoupeními v České republice byl připraven doprovodný program s mezinárodním rozsahem, na veletrh přijeli početně
zastoupeni nakladatelé z Francie, Rakouska, Velké Británie i Německa. Přelomovým a nejúspěšnějším byl
třetí ročník veletrhu Svět knihy 1997, na němž byl poprvé představen program prezentace čestného hosta ze zahraničí, kterým se
tehdy stala Finská republika. Nemalou zásluhu na její účasti měla tehdejší kulturní atašé ČR ve Finsku, překladatelka a nakladatelka
paní Markéta Hejkalová. Od první chvíle byla znát spokojenost všech, kteří na veletrh přijeli, doprovodný program byl již poměrně
bohatý a celkově Svět knihy získal renomé s mezinárodní rezonancí.
V tomto roce byla také založena společnost Svět knihy, jež se nadále organizací veletrhu zabývá a svými dalšími aktivitami
usiluje o šíření povědomí o českém knižním trhu a literatuře doma i v zahraničí. Po Finsku následovala prezentace Státu Izrael
(1998), Francie (1999), Valonska - Bruselu (2000), Švýcarska (2001), zemí Visegrádu (2002), Afriky (2003). Rok od roku nabízí
veletrh bohatší program, podařilo se mu upevnit svou identitu vyvážeností komerční i kulturní programové nabídky. Svět knihy
patří již nedílně do světového kalendária knižních veletrhů, vystavuje na něm většina aktivních českých nakladatelství a každoročně
mají jeho návštěvníci příležitost seznámit se s knižní produkcí a tvorbou spisovatelů z více než 20 zemí světa. V neposlední řadě
plní veletrh Svět knihy důležitou a pozitivní úlohu - propaguje četbu a čtenářství.
Z Archívu Světa knihy
"Na otázku, co nás k pořádání veletrhu přivedlo, je jednoduchá odpověď.
Jednak se rozhodla profesní organizace Svaz knihkupců a nakladatelů.

Také rozhodl fakt, že řada z nás, by_ teprve po roce 1990 byla poprvé

v zahraničí, získala už řadu zkušeností na knižních veletrzích, které jsme
navštívili. A tak jsme se rozhodli, že si vyzkoušíme veletrh sami, že převezmeme
iniciativu do svých rukou. Je to záležitost prestižní, protože náš svaz
se cítí být rovnocenným všem evropským organizacím téhož druhu, proto
si myslíme, že nepotřebujeme, aby nám organizoval veletrh někdo jiný,
a navíc, tradice nakladatelská a knihkupecká v této zemi má dostatečně
hluboké kořeny, abychom měli na co navazovat a z čeho čerpat."
Odpověď Jana Kanzelsbergra, tehdejšího předsedy Svazu českých knihkupců
a nakladatelů, pro časopis Národní knihovna v roce 1995
Sláva na knižním veletrhu
Ve velkém paláci pražského Výstaviště - rozumějte ve Fučíkárně, se konal od 22.5. do 25.5.2003 knižní veletrh Svět knihy. Ve čtvrtek 23.5. se tam poprvé udělovaly Ceny akademie science fiction, fantasy a horroru.
Ta byla ustavena na loňské scifistické konferenci na Draconu v Brně. Po vzoru americké filmové akademie má udělovat každoročně cenu za nejlepší domácí knihu, zahraniční knihu atd. Až dosud existovala Cena Karla Čapka, která odměňovala vítěze čapkovské literární soutěže cenou Mlok. Ukázalo se, že tato soutěž poněkud ztrácí ten smysl, jaký mívala. Dříve bylo obtížné dostat se na trh, proto vznikla soutěž, která uměle vytvářela jakés takés literární prostředí, se soutěživostí, konkurencí a zpětnou vazbou.
V akademii je nyní cca 150 lidí, autorů, překladatelů, kritiků, redaktorů, šéfů klubů, výtvarníků. Akademie je součástí světové organizace World SF. Nicméně, podstatné jsou výsledky. Zde jsou:
Uděleno bylo celkem 10 Zlatých Mloků. Za nejlepší přeloženou knihu dostal Mloka Orson Scott Card za Mluvčího za mrtvé, Terry Pratchet za Zeměplochu v kategorii Cyklus, Jaroslav Velinský za nejlepší českou sci-fi za román Engerlingové. Ivan Adamovič dostal Mloka za Slovník, Jaroslav Mostecký v kategorie Povídka za Květen, stejně jako loni, paní Zdena Boušková jako nejlepší výtvarník, Honza Kantůrek za překlad, nakladatelství Polaris jako supernakladatelství, Ikarie jako nejlepší profesionální časopis a nakonec Josef Nesvadba byl Mlokem dekorován za celoživotní zásluhy.
Byly uděleny i speciální ceny, bez Mloka, leč s diplomem.
Překladovou povídkovou sbírku Bradbury: Mráz a oheň, antologii Na úsvitu zlatého věku, neangloamerický překlad A. Sapkowského Krev elfů, nejlepší obálku Zdeny Bouškové, nejlepšího editora Ivana Adamoviče, fanzin Iterkom, videopremiéru Indiana Jones a křížová výprava a film Vodní svět - toto vybrala akademická porota jako žeň roku 1995.
Sláva to byla náramná a nebyla by možná bez sponzorů: AF 167, AFSF, Altar, Blackfire Games, ČS fandom, Golem Ríša, Ikarie, Ivo Železný, Perseus, Polaris, Q film, R3, Talpres a Dataprint, toto jsou zasloužilci o ceny akademie.
Akce se děla pro potěchu médiím. Takový aspoň byl předpoklad, realizace dopadla jinak. Z novinářů se nedostavil nikdo, s výjimkou zástupce internetového deníku Neviditelný pes O. Neffa, který tam ovšem byl jen proto, že udílení moderoval. I z pozvaných firem se dostavil jen zástupce distribuční firmy Intersonic. Zato v hojném počtu přišli fanoušci, nejen z Prahy, ale z Bratislavy, Brna, Březové, Mladé Boleslavi, Olomouce, Plzně, Šumperka, Teplic a Ústí nad Labem.
Akademie se zatím nestává prestižní "českou Nebulou" a zůstává fanouškovskou záležitostí. K důležité změně však přece jen došlo. Ustavilo se odborné grémium, nejde tedy o nějakou nahodilou anketu, a hodnotí se realizovaná produkce, nikoli rukopisy, jak tomu je v Ceně Karla Čapka (která ovšem nadále zůstává v platnosti a chodu).
Nezájem médií je pozoruhodný ve srovnání s obdobnou cenou, vyhlašovanou za detektivky. Zájem médií by možná byl vyšší, kdyby akce nepadla do údobí voleb.
Co dodat? Zvláštního ocenění si zasloužil Richard Knot, majitel nakladatelství R3, které vydalo Adamovičův Slovník. Jednak vydal tuto knihu, což samo o sobě zaslouží mimořádného uznání. Obdivuhodná je také paní Boušková. Tato výtvarnice byla za minulého režimu dušená - v zásadě partají, která vytvářela pro dušení atmosféru, avšak konkrétně kolegy a veleduchy, kteří zasedali ve schvalovacích komisích a jejichž díla můžete vidět jako "umělecky hodnotné mozaiky" u vás na rohu v samoobsluze. Jejich vinou se taková paní Boušková musela živit jako kreslička v krátkém filmu a teprve po převratu se může věnovat fantasy kumštu a maluje svalnaté hrdiny a princezny a démony. Až dosud většinu cen shrábnul Martin Zhouf, nyní triumfovala paní Boušková.
Měl jsem to potěšení tuto slávu na vlastní oči shlédnout.

Úvaha gastronomická (psáno po knižním veletrhu, kde bývá hodně knih a málo jídla)
Pokud máte štěstí, je jídlo, největší radostí, která vám v životě zůstane. Pokusím se tedy přenést některé zkušenosti s jedním na druhé.
Dobrá kniha (obsahující jednodílný román) je jako hlavní jídlo, povídka dezert a short-shortstory bonbónek.
Antologie odpovídá švédskému stolu - totiž v nejlepším případě, průměrná je půlkilového balení různých druhů slaných pokrutin a v nejhorším případě jde o pytlík gumových zvířátek výrazné příchutě.
A cykly? Nenechte se svést povrchní analogií s jídlem o mnoha chodech, jejich výživnou hodnotu, chuťovou stránkou i důvod prodejního úspěchu ve většině případů plně vystihuje citát z Obchodníků s vesmírem: "Krachle ovšem vyvolaly svíravý pocit, který se dal zahnat jedině několika doušky Šumsi z automatu. A Šumsi vyvolala svíravý pocit, který zahnala jedině cigareta Superka, po níž člověk dostal chuť na Krachli…" Mnohem lepší podobenství je velké ekonomické balení nebo ještě spíš "family pack" tatranek atp.: hodně od toho samého často ve zbytečně malých balíčcích. Popřípadě plato jogurtů koupené v hypermarketu, které se musí dojíst, než se zkazí, chtěj nechtěj, aby už jednou vydané peníze nepřišly nazmar...
Knihkupectví je pak svým způsobem restaurace (někdy hospoda) ducha.
Původní kniha (čtená námi v autorově mateřštině) se zpravidla vyskytuje v jednom z následujících provedení:
1. nedělní oběd, když se povede, tak jako od maminky.
2. jídlo od experimentující manželky - jíst se to nedá, ale snaha tu byla.
3. od tchýně, pokoušející se o exotické recepty a konečně
4. knedlo-vepřo v hospodě nevalné úrovně, příklady raději nechám na čtenáři.
Překlady - obvykle v restauraci podávané jídlo z kvalitních zahraničních surovin (jen málokdy se vydává něco, co nemělo úspěch /ani/ doma).
Zde hodně záleží na kuchaři/překladateli. Kdo čte nedopečené knihy od Reitmayera, škodí nejen sobě, ale i SF.
A dostáváme se ke skutečné lahůdce srovnávací gastroliteratury…
Čemu asi tak odpovídá SF časopis? Kuchařská kniha to nebude, podle recenzí v Ikarii či Ramaxu by se nedala napsat ani anekdota. Běžný časopis reflektující vycházející produkci je něco na způsob jídelního lístku. Nedejte se zmást povídkami v nich vycházejícími. U McDonalda vám na tácek pod McBůček také natisknou celé menu. Ony ostatně i mnohé vydávané knihy jsou jen hamburgery s písmenky, všude stejné, se stejnou chutí (či lépe řečeno bez chuti). Mistrovství zde ale představují spíše knihy od Harlequina, SF šunt na to není dost profesionální.
Dnes u nás vychází cca pět časopisů:
Ramax - jídelní lístek pokoušející se občas zvýšit svou lákavost přiloženým dezertem. Je to časopis pro skutečné fanoušky-scifisty podle definice O. Neffa (fan ještě není ten, koho baví číst SF, ale ten, koho baví číst o SF). Aby obstál, měl by Ramax splňovat estetické nároky sběratelů jídelních lístků a jeho recenze by měly být čtení a uvažování o SF a ne (jen) převyprávění obsahu.
Ikarie - jídelníček širokých mas, nic proti tomu, pokud rádi jíte vlašák či šunku rovnou z papíru, dostanete za své peníze, co chcete (a co si zasloužíte).
Fantazie - živý doklad toho, že nadšením lze nahradit zahraniční suroviny a příjemným vzhledem a slušností k zákazníkům získá restaurace lepší renomé, než dovozem žraločích ploutví.
Dech draka je pro naše pojednání snad až příliš specifický a tak hned přejdeme k časopisu, o který nám jde nejvíce:
Interkom - skutečná šéfkuchařova specialita, časopis, který jde až na kostní dřeň. Berte, nebo nechte ležet, podává se bez barevného koření a s minimální ilustrační solí. Podobně jako v kuchyni mistra Sbirra se každý labužník může časem sám stát pokrmem.
Následkem malého počtu dostatečně vzdělaných čtenářů/labužníků je relativně nejdražší. Vyvažuje to svou dlouhou historií a nekonformní tradicí, snahou reagovat na změny doby, bez toho, že by slevil ze svých nároků a stanovisek. (Uznáme zálibu v lobotomii jako součást vaší kulturní identity, ale nikdy to nepřestaneme považovat za špatné).
Toto by mělo ukázat, co v nás (tím myslím i vás) je.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama