VIVE DIEU, SAINT AMOUR

KRONIKA RYTÍŘSTVA - ČÁST 1

30. července 2007 v 23:03 |  Rytířské bitvy a osudy
KDO BYL RYTÍŘ?
Kdo to vlastně byl ten rytíř? Slovníkova definice nám říká, že příslušník vládnoucí třídy, u nějž tvoří výzbroj kůň a vznešené zbraně, zejména pak meč,přičemž představují i symbol stavu a dávájí mu společenskou prestiž. Což je pravda, která tvoří jen zlomek pravdy.
Kdy se objevil? Historikové přesně nevědí, shodují se ale, že kolem roku 1000 se začíná latinskými prameny šířit výraz miles peditesque. Značil bojovníka na koni, kterého povolával vládce určitého území za jistých podmínek a v případě potřeby do války, čímž rozšiřoval svoji stálou družinu ve větší či menší vojsko. Přibližně v roce 1030 však už slovo miles peditesque znamená příslušníka určité elitní společenské vrstvy jež má vyhraněný charakter, zvyklosti a zásady. Užití tohoto slova souvisí i s jinými středověkými pojmy, s celým feudálním systémem, se vznikem panství, tedy územního celku ovládaného skrze hradního pána, jež na tomto území reprezentuje svrchovanost, mír a spravedlnost. Ve Francii, která představuje kolébku této vrstvy, se jí říká chevalerie, ve Svaté říši římské Ritterstand, což oboje značí rytířstvo.
Čím se tato nová vrstva odlišovala, čím byla vyjímečná? Pochopitelně, specifickou výzbrojí a jezdeckým způsobem boje. Postupně se ale vytvářelo i cosi jiného, mravní kodex. Systém hodnot, sdílených rytíři, lze shrnout do tří slov: prouesse, statečnost/tedy schopnost dokázat fyzickou sílu a završit vojenský skutek/, loyaulté, loajalita či věrnost a largesse, štědrost/neboť rytíř hodný tohoto jména opovrhuje bohatstvím, odmítá je hromadit a naopak jím po libosti plýtvá/. Koncem XII. A počátkem XIII. Století se vžila ještě čtvrtá hodnota, courtoisie, kurtoazie, zdvořilost. Výraz vznikl od slova cour, dvůr, a značil původně jistý způsob ohledů dvorsky vychovaného rytíře vůči ženám, které jej odlišovaly od osob prostých, tedy z lidu. Pozdější pojednání obsahují ještě pojem Francoise, přímost a upřímnost, ten však je do značné míry obsažen už v prouesse a loyaulté. Všechny tyto hodnoty, jež tvoří základní normy rytířské etikiy, objímá a prolíná pojem honneur, čest, jenž zprvu úzce souvisel s rolí feudálního pána. Čest, to byl závazek a úkol, který mu jeho postavení ukládalo vůči poddaným i těm, jimž byl poddán ve feudální hierarchii on.
Jsou dva způsoby, jak lze na pojem rytířstvo pohlížet, přičemž čeština a mnohé jazyky, např. francouzština, mají pro obojí jediné slovo. Lépe je na tom němčina, která rozlišuje Ritterschaft a Ritterstand, či angličtina s pojmy Knighthood a Chivalry. Jedno značí sociální skupinu, vrstvu feudální společnosti, tedy rytířský stav, druhé společenstvo, prpojené určitými společenskými normami a ideály, tedy kodexem cti s klíčovými pojmy statečnost, věrnost a štědrost.
Stojí za zdůraznění, že dosud nepadlo slovo urozenost. Záměrně, neboť v počátcích rytířských dob nebylo nejpodstatnější. Sama urozenost tvořila v oněch časech věc velice proměnlivou a zdaleka ne všichni rytíři patřili po předcích mezi urozence. Kvality se nedokazovaly rodokmenem, ale schopnostmi, přičemž nákladná výstroj sama o sobě činila z rytíře elitního bojovníka. V XI. Století se urozenost dala dobýt a dobývala, ne získávala pouhým narozením. Až koncem XII. Století si začne každý urozenec říkat rytíř, aniž se o to sám přičinil!. Teprve tehdy se začalo rozlišovat mezi urozenými rytíři a takřka stejně vyzbrojenými i zručnými sergeants či serjants, seržanty, neurozenými vojáky, byt bojujícími v sedle, s kopím i mečem.
Bitevní kun, zbroj a zbran stály malé jmění, kolem roku 1100 měly hodnotu pětadvaceti volů, ve XIII. Století dvojnásobek a v XV. Století dokonce pětinásobek. Takovou výbavu si nemohl pořídit leckdo a nejeden začínající rytířský adept si ji musel získat na někom jiném, ve válce či v turnaji.
Koncem XII. Století se začal pod vlivem církve a literatury proměnovat i rytířský ideál. Katolická církev si zvolna a systematicky rytířstvo podřídila tak, že k původní trojici zásad přibyla čtvrtá, religion, víra, pochopitelně ta pravá. Rytířský román, jehož rozkvět tehdy nastává, už plně akceptuje rytíře jako miles Christi, vojáka Kristova a služebníka Božího.
,,Tedy vězte, že rytíř musí být pán a voják Boží. Neboť musí ochranovat, bránit a podporovat církev svatou, tj. kněžstvo, ty kteří spravují kostely, dále vdovy, sirotky, jakož i odvádět desátky a poskytovat almužny, jež jsou církví zavedeny," říká jeden z rytířských románů nejproslulejších, Lancelot z Jezera.
V souvislosti s rytířstvím se nutně objevuje i termín adoubement, pasování, tj. přijetí do onoho rytířského společenstva. Původně se jednalo o prosté předání výstroje a zbraní muži, kterého si feudál najímal, později i mladíku, který dozrál a byl schopen jimi vládnout. Samo slovo adoubs, výstroj, to jasně říká. Teprve ve XII. Století se z adoubement stává obřad a rituál, jenž postupně nabývá pevnějších i složitějších pravidel.
Tolik teorie, zdaleka ne úplná, jen její základ, jak jej pojímají renomovaní historikové raného středověku a specialisté na slovo vzatí: Georges Duby, Patrik Boucharon, Jean Flori, Pierre Contamine či Maurice Keen.
Vše výše řečené platí teoreticky pro raný středověk, tj. pro dobu zhruba do konce XIII. Století. Jenže už Rothe napsal, že šedivá je teorie, však žití strom se zelená. Jak všechny výše uvedené pojmy, zásady, závazky a mravní normy vyhlížely v praxi? Jaký vůbec byl život rytířů, jejich způsoby boje, osudy a cesty, které je najednou vedly do rozporu s ideály i kodexy? Jak vypadala v proměnách času i okolnosti rytířská bitva? Na to nám nemůže odpovědět nic jiného než historie, složená z historek. Pouze skrze ně můžeme získat barvitější představu o době, osobách, událostech.
Hledejme odpověd v konkrétních událostech a životech, dobových svědectvích a kronikách, v zrcadle událostí i skutcích těch nejpovolanějších. Budou k nám mluvit bez příkras, skrze svoje činy, zkušenosti i povahy a nejednou nám dají srozumitelnější odpověd než učená pojednání. Vždyt už na první otázku, kterou jsme si položili, nám jeden z nich jasně, stručně a přitom květnatě říká:
,,Jak se zbraněmi zachází se?
Jak s hrncem? S kávou? Kaší v míse?
Ach ne! To mnohem tužší práce je.
Co rytířstvem se tedy zve?
Ta věc je tvrdá, odvážná
A k naučení nesnadná,
Že ničema v ní neuspěje.
A kdo se ctí svou vychlubuje,
Ten musí napřed doložit,
Že se v tom stihl vyučit…"
Může být jasnější odpověd na otázku, co je rytířstvo, než tyto verše, které složil v životopise Guillauma le Maréchala, ,,nejlepšího rytíře na světě", truvér Jean, jeho panoš?
Chci Vám ukázat raný středověk, čas meče, dobu zrození rytířstva, i kříže, v jehož jméně rytíři vyjížděli do nejedněch bojů a táhli jako dobyvatelé i obránci daleko od svých hradů. Budeme sledovat rytířské bitvy Hastingsem počínaje a takřka vzorovou bitvou u Bouvines konče, tažení i životní osudy těch, kteří by mohli naši představu o rytíři a rytířských válkách oživit, upřesnit a nejednou zbavit i toho pozlátka. Kdo nám může být lepším průvodcem než hluboce věřící Godefroy z Bouillonu, jak Odysseus lstivý a statečný Bohemund z Tarenta, turnajový borec Guillaume le Maréchal, divoký truvér Bertrand de Born či obávaný a přesto obdivovaný protivník křižáckých válečníků, sultán Saladin?
Od ted Vás proto budu provázet po rytířských osudech a bitvách…
Sestaveno a upraveno podle knihy Meč a Kříž/Rytířské bitvy a osudy 1. 1066-1214/;Jiří Kovařík;Mladá Fronta 2005
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 filip filip | 8. března 2008 v 17:37 | Reagovat

Taky me zajima stredovek a našel jsem tady zajímavý informace.

2 Groon Groon | 6. května 2008 v 21:43 | Reagovat

vyborne, toto si vytisknu a prinesu to do skoly

3 Dolec a luke Dolec a luke | 8. prosince 2008 v 9:10 | Reagovat

parada

4 lucka lucka | E-mail | 26. února 2009 v 20:16 | Reagovat

suuuuuper mám to dobrý na vlastivědu!!!!

5 agama agama | 3. ledna 2010 v 12:55 | Reagovat

Super ze jsi to prepsal( vytvoril) - je tam par moc hezkejch vet do seminarky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama