VIVE DIEU, SAINT AMOUR

ZA DÁVNÝCH ČASŮ, V DOBÁCH STATEČNÝCH RYTÍŘŮ

10. dubna 2007 v 18:03 |  Rytířské bitvy a osudy
Za dávnýchčasů, v dobách statečných rytířů
musel být nádherný pohled na jezdce oděného v brnění, projíždějícího temnými lesy s blýskavou
zbrojí, štítem, kopím a vlajícím chocholem, sedícího na ušlechtilém oři, který musel být silný, aby
unesl takové zatížení, a plný ohne, aby dokázal zaútočit na nepřítele. Blízko něj cválal na mezku
mladík - pomocník a společník, který se jednou také stane rytířem. Za nimi houfec zbrojnošů, vese-
lých bojovníku, připravených následovat svého pána třeba do pekel. Byli to udatní rekové zašlých
času, kteří bojovali pro svou zemi a vybojovali mnoho slavných vítězství, oddáni svým rytířům.

Rozmach rytířské kultury k nám přišel z Francie v souvislosti s křížovými výpravami za posledních Přemyslovců. Šlechta se zabývala jen vojenskou službou, jedině tu považovala za důstojnou. Účastnila se bitev a válek, v čase míru klání a rytířských turnajů, zvaných též kolby či sedání.
Zvláště třinácté století by se mohlo nazývat dobou rytířů. Neklidná doba křižáckých výprav a stále hrozícího nebezpečí z východu, zejména mongolských Tatarů, patřila právě rytířskému stavu. Rytíř se stal zárukou bezpečí, lidé v něm viděli odvážného muže, bojovníka proti zlu.
Předpokladem pro udělení rytířské hodnosti byl šlechtický původ. Čekatel musel předem prokázat svoji statečnost, pevnost v křesťanské víře, bezúhonnost. Pokud tyto podmínky splnil, uslyšel pak při obřadu pasování známou formuli:
"Ve jménu Boha, svatého Michala a svatého Jiří, pasuji tě na rytíře!"
Za provinění proti rytířské cti a za zbabělost byl stejně obřadně z rytířského stavu vyloučen. Kdo se protivil panovníkovi, musel být potupen, v horších případech popraven.
Opravdový rytíř tělem i duší vyjížděl do kraje, aby mohl prokázat dobrý skutek každému, kdo to potřeboval, zejména ženám nebo dětem v nouzi. Tomu kdo takto jednal a konal dobré skutky, se říkalo potulný rytíř. Muži z jeho družiny byli také ochotni podat pomocnou ruku potřebným.
Panoš nosil pánovi část zbroje a směl ho doprovázet i do bitev. Vyznamenal-li se statečností, byl v jednadvaceti letech slavnostně pasován na rytíře.
Rytířství a rytířský řád založil v Anglii před 1500 lety král Artuš. Žil po smrti svého otce, krále Uthera Pendragona, se svým strýcem. Nikdo nevěděl, kdo se stane novým králem. On sám netušil, že je synem zemřelého panovníka. Jednou našli na hřbitově velký balvan, ve kterém byl zaražený meč. Na kameni stálo napsáno:
"Kdo vytáhne tento meč z kamene, je právoplatným králem celé Anglie."
Všichni urození páni se o to pokoušeli, ale žádný z nich jim ani nepohnul. Toho dne se pořádal turnaj, na kterém měl bojovat Artušův bratranec. Ten však zjistil, že zapomněl svůj meč doma a poslal Artuše, aby mu ho přinesl. Artuš ho nemohl najít, když tu si vzpomněl na meč v balvanu a vydal se pro něj.
Vytáhl jej jako nic a donesl ho bratranci. Po turnaji ho zasunul zpátky. Po Artušovi se snažili dostat meč z balvanu všichni muži, ale nedokázali to. Když se o to Artuš znovu pokusil, vytáhl ho úplně lehce. Proto ho prohlásili za krále. Artuš kolem sebe shromáždil skupinu rytířů a sedával s nimi kolem velkého kulatého stolu. Proto se jim říkalo "rytíři kulatého stolu".
Za patrona měli svatého Jiří, protože byl mezi všemi svatými jediný jezdec, odvážný voják a bojovník, který se přihlásil ke křesťanství, přes mučení se nevzdal své víry a zemřel pro ni. Podle pověsti zabil draka a tím zachránil královskou dceru a další oběti.
Zachoval se tak, jak by se měl zachovat každý rytíř, potírat zlo, které drak v legendě symbolicky ztělesňuje. Proto si ho Artušova družina zvolila za patrona.

Jak vznikaly erby

Své erby měli panovníci, šlechtici, rytíři, někdy i církevní hodnostáři. Jedině tito erbovníci mohli udílet vyznamenání, pocty, řády či povýšení za vykonání významné služby pro ně nebo záslužný čin pro stát. Erby mohl měnit pouze panovník.
Vznikaly původně z důvodu rozeznání rytířů v brnění, Rytíři se museli držet těchto zásad:denně se účastnit mše svaté, bojovat za víru a katolickou církev, postupovat vždy čestně, nasadit život za právo a za slabšího, chránit sirotky a vdovy, poslouchat papeže, císaře, krále a jinou vrchnost.
Z těchto zásad se dají odvodit činy, za něž mohl být polepšen erb, kromě úspěchů ve válkách a turnajích.Základní heraldická pravidlatvorby erbů, která panovník při přidělování dodržoval, určují, jaké znamení čili figury erb obsahuje.
Heroldská- dělení na pole aobecná- postavy lidí,věcí,zvířata,rostliny,mystické bytosti. Erb může býtneúplný- pouze štít neboúplný- štít,přilba,přikrývka,točenice či koruna a klenot.
Erb mohl někdo získat třeba při povýšení do šlechtického stavu nebo také v souvislosti s udělením rytířských řádů. Šlechtictví se nedalo koupit, bylo nutno prokázat zásluhy o vlast či panovníka na poli válečném, diplomatickém,finančním,uměleckém, vědeckém nebo později ve Velké Británii dokonce sportovním. Ne vždy musel nutně být erbovník(držitel erbu) šlechticem.
Stalo-li se, že potomek byl slavnější než jeho předchůdci, mohlo dojít k polepšení rodového erbu a to několika způsoby, třeba změnou barev, úpravou figury,přidáním přilby, klenotů, koruny nebo znaků či poli panovníkova erbu na znamení jeho vděčnosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Miri Nikolaj Miri Nikolaj | Web | 19. ledna 2009 v 17:08 | Reagovat

Díkys moc za to, je to nádherné, moc mi to pomohlo při tvoření referátu do školy :-).

2 pidalin pidalin | E-mail | 30. října 2014 v 23:33 | Reagovat

Rytířství v Anglii založil král Artuš. :-/  Ten Artuš o kterym nikdo nedokáže říct jestli existoval nebo ne? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama