JAK SE STÁT SPISOVATELEM
Spisovatelé jsou lidé, kteří získali v naší společnosti zvláštní postavení. Těší se všeobecné úctě, obyčejní smrtelníci je často oslovují Mistři, mívají bůhvíproč velkou autoritu, někdy jsou dokonce považováni za svědomí národa.
V čem je tajemství jejich společenského úspěchu? Většina lidí si myslí že spisovatel je člověk obdařený zvláštním talentem. Kdybyste se však zeptali, v čem ten talent spočívá, odpovědělo by vám rozpačité mlčení, nebo věta:,, no přece dovedu psát"!
,,Vy snad psát nedovedete?" překvapíte svého druha neočekávanou otázkou a tím ho vyvedete z míry.
Jak je to tedy se spisovatelskou prací doopravdy?
Především je to práce jako každá jiná. Někdo ji dělá lépe, jiný zase hůř! Nebo skoro žádnou.
Co tedy vede při ,,spisování" k úspěchu? Kdo se může stát spisovatelem? Podlé mého soudu a hlavně podle mých zkušeností každý člověk. Tak jako se i ten největší nešika může vyučit truhlářem, může se stát každý spisovatelem. I ty! Je tu ovšem pět základních podmínek:
1. Musíš dobře umět ten jazyk, ve kterém chceš psát. V našem případě je to většinou čeština.
2. Musíš mít jiným lidem co říct (i když je známo, že někteří spisovatelé, pokud se to dá tak nazvat, svým dílem neřeknou vůbec nic).
3. Musíš mít chuť svoje poznatky, zkušenosti, myšlenky a nápady sdělit druhým lidem.
4. Musíš zvládnout některé řemeslné dovednosti.
5. Musíš mít dostatek vytrvalosti
První podmínku snadno splní drtivá většina občanů ČR. Druhá podmínka je trochu obtížnější, ale také poměrně snadno splnitelná, i když jak už jsem se zmínil v popsaném bodě, ne každý člověk ho zvládne jak by mněl. Od okamžiku kdy se narodíme se zvědavě rozhlížíme po okolním světě a shromaždujeme v paměti zkušenosti. O mnohém z toho, co prožíváme a promýšlíme se dá napsat rozsáhlý deníkový zápis, pojednání, črta, povídka i rozsáhlejší skladby, například novela či román.
Třetí podmínka se zdá na první pohled jako velice snadný úkol, ale naopak přináší mnohá úskalí, na kterém ztroskotá devadesát devět lidí ze sta.
Čtvrtá podmínka je spojena s tím, zda je člověk pilný nebo líný. Tak jako se musí truhlář naučit zacházet s hoblíkem, musí se spisovatel naučit zacházet se slovy a větami. Cítit jednotlivá písmena či slova, hrát si s nimi, skládat je, vytvářet mozaiku svého vlastního příběhu.Slova či písmena jsou naším znakem, naší osobní kulturou,něco co nás dělá vyjímečným, co nás zvěční. Vy jste pánem, vy udáváte směr toho co vznikne z jednotlivých písmen, nebojte se jich, hýčkejte je, mazlete se s nimi. Jakmile poznáte a pochopíte jejich sílu, kouzlo a moc potom můžete psát o čem chcete a vy jste na dobré cestě stát se dobrým spisovatelem. Hoblování je ovšem jen elementární dovednost, která stačí nanejvýš na ohlazení surového prkna. Truhlář však zvládne spoustu dalších dovedností. Kouká zpravidla mistrovi pod ruku a všímá si, ,,jak to dělá". Kdo se chce stát spisovatelem, musí se taky dívat pod ruku zkušenějším mistrům.Nebojte se toho. Přečti si někdy povídku nebo román podruhé, potřetí a třeba i podesáté. Když už tě nezajímá děj, začni si všímat detailů, jak to autor dělá, jakým způsobem píše, o čem, proč,píše pro někoho. Jaký používá slovník, jak dlouhé nebo naopak krátké věty tvoří, jak míchá popisné odstavce s dialogy, co popíše podrobně, co jen letmo a co naopak vůbec vynechává, jak pracuje s časem přítomným, minulým a budoucím. Všímej si každého slova, každého odstavce, věty i to jak pojmenovává jednotlivé kapitoly, pokud se bude zrovna jednat o román. To už je dost náročné, asi tak jako když se truhlářský učedník snaží zjistit, jak mistr vyrobil krásnou židli nebo skříň. Z učedníků se nestane mistr za týden - to platí jak pro truhláře tak obzvlášť i pro spisovatele. Někdo se ovšem učí rychle, jiný pomalu. Ale nikdy nespěchejte, učte se pomalu, rozvíjejte své schopnosti a dovednosti, čtěte co nejvíc knih, zkoušejte psát malé povídky, básně i když třeba nebudou třeba na první pohled nejlepší,nevzdávejte se a pište, pište. Za pár let se třeba na ty vaše prvotiny pohlédnete a řeknete si, že zas tak strašné nebyly.
A dostali jsme se k poslední, páté podmínce. K nejtěžší, je úzce spojena s tou předcházející a bývá kamenem úrazu pro většinu lidí, kteří dovedou česky, mají druhým co říct a nechybí jim ani chut do psaní,ale.Ale chybí jim vytrvalost, síla a odhodlání a také trpělivost. Odradí je hned první neúspěch. Pátý bod je proto nejtěžší, jelikož je zároveň takovou zkouškou zda-li skutečně dovedete stát se dobrým spisovatelem,pátý bod je tudíž ten nejhlavnější, vlastně takovým i prvním bodem, zatěžkávací zkouškou vaší píle a dovednosti. Jakmile nemáte vytrvalost, sílu, energii a chuť pokračovat dál,raději spisovatelskou dráhu povězte na hřebík,nebyl vám zřejmě do vínku dán dar obohatit ostatní lidi svými myšlenkami.Je to asi dost hrubě řečeno, ale tak to je. Proto mějte tu sílu, bojujte s ní, nenecháte aby vás pohltila, nenecháte se odradit hned prvním neúspěchem, nedovolte svému podvědomí abyste to vzdali a hodili výsledek své tvůrčí práce jen tak do koše, který ho okamžitě pohltí jak krvelačná nenažraná obluda, ona čeká až vy uděláte ten osudný krok a vy si tak zničíte svou spisovatelskou dráhu, bud to neuděláte nebo najdete v sobě kousek síly a statečnosti a vrhnete se ctí statečného reka do hlubin krvelačné obludy a navrátíte své dílo opět světlu světa. A právě proto jsou spisovatelé poměrně vzácným druhem rodu Homo Sapiens.
STESK
Stoupal jsem na hory
Modré nebe. Stromy hučí.
Veverčák piští žalostně a sám.
Pahorek. Kamení. Mlha na kraj tluče.
Létají svižně dravci tam - sem, tam.
A bez rozdílu všude kamení padá,
Padá a vřeští, třeští a umírá.
Bez konce říčka neklidná,shrbená promlouvá,
Přitéká, burčí a pěje.
Podzimek temný bránu svou otevřel.
Já byl všude jen host, nikdy ne pán.
Na skálu měsíčnou vyjdu si opět sám,
Červánky zaplavily už celý kraj a měsíc bílý vyšel nad pahorky.
Bolest v lásce a bytí už bylo přeci dost,
Zmaten a smuten proto já jsem,
Za rozbřesku já ve tváři světlo našel, poprvé svou životní nit objevil
Poprvé v životě stesk v sobě cítím
A víno černé jsem navždy opustil.
Pocta TuFu
Podle Miloše Zapletala
Rukr | 27. srpna 2007 v 20:41 | 
wat-cookie | 
Tohle je moc chytrej článek. Taky jsem měla chvíli ambice, abych se dala na psaní, nebo na žurnalistiku. Ale skončilo to kvůli tomu pátému bodu. :) Strašně moc mi chybí trpělivost. A co napíšu, to se mi vůbec nelíbí. No možná si zkusim teda prozkoumat ještě pár knížek. A uvidim, jak to pak dopadne. Díky za radu.