VIVE DIEU, SAINT AMOUR

JAK SE STÁT SPISOVATELEM

18. dubna 2007 v 10:58 | Mike |  Jak se stát..

JAK SE STÁT SPISOVATELEM

Spisovatelé jsou lidé, kteří získali v naší společnosti zvláštní postavení. Těší se všeobecné úctě, obyčejní smrtelníci je často oslovují Mistři, mívají bůhvíproč velkou autoritu, někdy jsou dokonce považováni za svědomí národa.
V čem je tajemství jejich společenského úspěchu? Většina lidí si myslí že spisovatel je člověk obdařený zvláštním talentem. Kdybyste se však zeptali, v čem ten talent spočívá, odpovědělo by vám rozpačité mlčení, nebo věta:,, no přece dovedu psát"!
,,Vy snad psát nedovedete?" překvapíte svého druha neočekávanou otázkou a tím ho vyvedete z míry.
Jak je to tedy se spisovatelskou prací doopravdy?
Především je to práce jako každá jiná. Někdo ji dělá lépe, jiný zase hůř! Nebo skoro žádnou.
Co tedy vede při ,,spisování" k úspěchu? Kdo se může stát spisovatelem? Podlé mého soudu a hlavně podle mých zkušeností každý člověk. Tak jako se i ten největší nešika může vyučit truhlářem, může se stát každý spisovatelem. I ty! Je tu ovšem pět základních podmínek:
1. Musíš dobře umět ten jazyk, ve kterém chceš psát. V našem případě je to většinou čeština.
2. Musíš mít jiným lidem co říct (i když je známo, že někteří spisovatelé, pokud se to dá tak nazvat, svým dílem neřeknou vůbec nic).
3. Musíš mít chuť svoje poznatky, zkušenosti, myšlenky a nápady sdělit druhým lidem.
4. Musíš zvládnout některé řemeslné dovednosti.
5. Musíš mít dostatek vytrvalosti
První podmínku snadno splní drtivá většina občanů ČR. Druhá podmínka je trochu obtížnější, ale také poměrně snadno splnitelná, i když jak už jsem se zmínil v popsaném bodě, ne každý člověk ho zvládne jak by mněl. Od okamžiku kdy se narodíme se zvědavě rozhlížíme po okolním světě a shromaždujeme v paměti zkušenosti. O mnohém z toho, co prožíváme a promýšlíme se dá napsat rozsáhlý deníkový zápis, pojednání, črta, povídka i rozsáhlejší skladby, například novela či román.
Třetí podmínka se zdá na první pohled jako velice snadný úkol, ale naopak přináší mnohá úskalí, na kterém ztroskotá devadesát devět lidí ze sta.
Čtvrtá podmínka je spojena s tím, zda je člověk pilný nebo líný. Tak jako se musí truhlář naučit zacházet s hoblíkem, musí se spisovatel naučit zacházet se slovy a větami. Cítit jednotlivá písmena či slova, hrát si s nimi, skládat je, vytvářet mozaiku svého vlastního příběhu.Slova či písmena jsou naším znakem, naší osobní kulturou,něco co nás dělá vyjímečným, co nás zvěční. Vy jste pánem, vy udáváte směr toho co vznikne z jednotlivých písmen, nebojte se jich, hýčkejte je, mazlete se s nimi. Jakmile poznáte a pochopíte jejich sílu, kouzlo a moc potom můžete psát o čem chcete a vy jste na dobré cestě stát se dobrým spisovatelem. Hoblování je ovšem jen elementární dovednost, která stačí nanejvýš na ohlazení surového prkna. Truhlář však zvládne spoustu dalších dovedností. Kouká zpravidla mistrovi pod ruku a všímá si, ,,jak to dělá". Kdo se chce stát spisovatelem, musí se taky dívat pod ruku zkušenějším mistrům.Nebojte se toho. Přečti si někdy povídku nebo román podruhé, potřetí a třeba i podesáté. Když už tě nezajímá děj, začni si všímat detailů, jak to autor dělá, jakým způsobem píše, o čem, proč,píše pro někoho. Jaký používá slovník, jak dlouhé nebo naopak krátké věty tvoří, jak míchá popisné odstavce s dialogy, co popíše podrobně, co jen letmo a co naopak vůbec vynechává, jak pracuje s časem přítomným, minulým a budoucím. Všímej si každého slova, každého odstavce, věty i to jak pojmenovává jednotlivé kapitoly, pokud se bude zrovna jednat o román. To už je dost náročné, asi tak jako když se truhlářský učedník snaží zjistit, jak mistr vyrobil krásnou židli nebo skříň. Z učedníků se nestane mistr za týden - to platí jak pro truhláře tak obzvlášť i pro spisovatele. Někdo se ovšem učí rychle, jiný pomalu. Ale nikdy nespěchejte, učte se pomalu, rozvíjejte své schopnosti a dovednosti, čtěte co nejvíc knih, zkoušejte psát malé povídky, básně i když třeba nebudou třeba na první pohled nejlepší,nevzdávejte se a pište, pište. Za pár let se třeba na ty vaše prvotiny pohlédnete a řeknete si, že zas tak strašné nebyly.
A dostali jsme se k poslední, páté podmínce. K nejtěžší, je úzce spojena s tou předcházející a bývá kamenem úrazu pro většinu lidí, kteří dovedou česky, mají druhým co říct a nechybí jim ani chut do psaní,ale.Ale chybí jim vytrvalost, síla a odhodlání a také trpělivost. Odradí je hned první neúspěch. Pátý bod je proto nejtěžší, jelikož je zároveň takovou zkouškou zda-li skutečně dovedete stát se dobrým spisovatelem,pátý bod je tudíž ten nejhlavnější, vlastně takovým i prvním bodem, zatěžkávací zkouškou vaší píle a dovednosti. Jakmile nemáte vytrvalost, sílu, energii a chuť pokračovat dál,raději spisovatelskou dráhu povězte na hřebík,nebyl vám zřejmě do vínku dán dar obohatit ostatní lidi svými myšlenkami.Je to asi dost hrubě řečeno, ale tak to je. Proto mějte tu sílu, bojujte s ní, nenecháte aby vás pohltila, nenecháte se odradit hned prvním neúspěchem, nedovolte svému podvědomí abyste to vzdali a hodili výsledek své tvůrčí práce jen tak do koše, který ho okamžitě pohltí jak krvelačná nenažraná obluda, ona čeká až vy uděláte ten osudný krok a vy si tak zničíte svou spisovatelskou dráhu, bud to neuděláte nebo najdete v sobě kousek síly a statečnosti a vrhnete se ctí statečného reka do hlubin krvelačné obludy a navrátíte své dílo opět světlu světa. A právě proto jsou spisovatelé poměrně vzácným druhem rodu Homo Sapiens.

STESK

Stoupal jsem na hory

Modré nebe. Stromy hučí.
Veverčák piští žalostně a sám.
Pahorek. Kamení. Mlha na kraj tluče.
Létají svižně dravci tam - sem, tam.
A bez rozdílu všude kamení padá,
Padá a vřeští, třeští a umírá.
Bez konce říčka neklidná,shrbená promlouvá,
Přitéká, burčí a pěje.
Podzimek temný bránu svou otevřel.
Já byl všude jen host, nikdy ne pán.
Na skálu měsíčnou vyjdu si opět sám,
Červánky zaplavily už celý kraj a měsíc bílý vyšel nad pahorky.
Bolest v lásce a bytí už bylo přeci dost,
Zmaten a smuten proto já jsem,
Za rozbřesku já ve tváři světlo našel, poprvé svou životní nit objevil
Poprvé v životě stesk v sobě cítím
A víno černé jsem navždy opustil.
Pocta TuFu
Podle Miloše Zapletala
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Apol Apol | Web | 1. srpna 2007 v 9:58 | Reagovat

Tohle je moc chytrej článek. Taky jsem měla chvíli ambice, abych se dala na psaní, nebo na žurnalistiku. Ale skončilo to kvůli tomu pátému bodu. :) Strašně moc mi chybí trpělivost. A co napíšu, to se mi vůbec nelíbí. No možná si zkusim teda prozkoumat ještě pár knížek. A uvidim, jak to pak dopadne. Díky za radu.

2 Rukr Rukr | 27. srpna 2007 v 20:41 | Reagovat

Moc pekny clanek. Od mala jsem psala basnicky a kratke povidky, ale nikdy jsem to nikomu neukazala. Ted zacinam premyslet, ze je na case prohloubit co jsem se naucila a ukazat sve dilka svetu. Vas clanek me dodal odvahu. Dekuju moc. P.S. Omluvam se ze nepouzivam diakritiku, ale momentalne ziji v Anglii a nemam Ceskou klavesnici.

3 Nataly Nataly | 4. března 2008 v 16:32 | Reagovat

Už dlouho je mým snem psát knihy. Po Vánocích jsem se konečně rozhodla začít ten sen realizovat. A ejhle...po dvou měsících se dostavila první krize, pochybnosti...jistě znáte :) A dnes jsem objevila tento článek. Moc, moc děkuji. Díííkyyy! :)

4 Kris Vaňková Kris Vaňková | Web | 9. května 2008 v 10:18 | Reagovat

Moje psaní na tom bylo lépe:-D Ono si mě našlo samo. Začalo to svrběním ruky, když jsem viděla prázdný blok. Pak se mi zdály sny v době, kdy jsem dělala novinařinu na Globe Games v Bánově. Zdály se mi sny o rodince, která se vymykala normálu. tak jsem začala psát.

  A nezůstalo to u jednoho příběhu, ale zatím jich je asi 13:-D Takže sjem možná jen dobře maskovaný grafoman a spisovatel ze mě nebude. Ale je to můj sen. A žádný můj sen nebyl silnější, než stát se spisovatelkou.

  A ruka už mě nesvrbí:-D

5 Jessika Jane Jessika Jane | 31. května 2008 v 13:27 | Reagovat

Už asi rok a něco se snažím psát povídky - romantické. Přesně , jak je napsáno v posledním bodě mi schází trpělivost. Myslela jsem si , že napíšu povídku a ona bude skvělá a ejhle ! Dnes , když si přečtu svojí první povídku , tak musím uznat, že je hrozná , ale myslím si že se každou další povídkou učím nové věci. Mým snem je stát se spisovatelkou a doufám , že se mi to vyplní.... S pozdravem Jessi

6 Roggy Roggy | 27. srpna 2008 v 14:58 | Reagovat

Nu, ač se to nezdá, tak první bod je v mnoha případech problémem nepřekonatelným a spousta mladých pisatelů už v prvním bodě napráská takových chyb, že k ostatním se už čtenář nedostane.

Kdo ví, jestli to je aktuální, ale kdo by chtěl zkusit něco psát a zapracovat na sobě - není to zase taková práce - ta ať koukne na tenhle odkaz. Nabízíme v Praze literární dílnu, zaměřenou na science fiction a fantasy, ale nevylučuji, že v okamžiku, kdy se systém uchytí, že se dostaneme i k jiným žánrům. Ale ve své podstatě, kdo chce psát, tak na žánru moc nezáleží, protože zákonitosti a řemeslo musí být všude.

Tady je ten odkaz:

http://neviditelnypes.lidovky.cz/mlp-mistri-pismen-ucni-slov-workshopy-v-mestske-knihovne-v-praze-p91-/p_scifi.asp?c=A080820_221954_p_scifi_hpe

7 Pa-či Pa-či | 27. října 2008 v 16:12 | Reagovat

Píšu už třetí povídku, ale ještě nevím, jaký úspěch má ta první (ještě nevyšla) pokud jde o tu vytrvalost tak tu určitě mám. Mám kamaráda, který je dizlektik, dizortografik...atd a je docela težké s ním přežít den aniž bych nebyla poškrábaná, nebo neměla modřiny.  Přeji všem jinak hodně štěstí

8 Nik Nik | 2. listopadu 2008 v 23:40 | Reagovat

Právě píši knihu a musím říct, že je to také hlavně o daru od přírody. Né každý dokáže psát knihy takovým způsobem, aby jeho knihy dokázaly čtenáře přímo pohltit. A to je to, co spisovatele dělá spisovatelem.

9 Eduard Nud Eduard Nud | E-mail | 2. dubna 2009 v 8:40 | Reagovat

Což o to. Mně nadšení a vytrvalost vydržely dlouho. Asi tak dvacet let. Horší to bylo s redaktory. Ti už mě po třetím rukopise pokaždé prosili, abych toho radši nechal. Ani se jim nedivím. Dneska. Stačí si přečíst pár povídek v Blovídkách, abyste si o mém psaní udělali přesnou představu.  Nakonec jsem je poslechl a zjistil, že to vlastně ani neumím. A že mě to koneckonců ani nebaví. Ale... pak jsem objevil Nový Internet...

10 Eduard Nud Eduard Nud | E-mail | Web | 15. června 2009 v 13:06 | Reagovat

[9]: P. S. (stejně jako se každý nešika může vyučit truhlářem) A pak že se o mě neví a že to jsou jen bludy. Jsem nešika a jsem vyučený truhlářem.

11 missis missis | 13. října 2009 v 13:19 | Reagovat

No jo.. splňovat těch pět podmínek zase takovej problém není. Já bych k nim přidala ještě šestou, tu, se kterou mám problém já. Musíš mít odvahu to dát někomu přečíst. Píšu už patnáct let, napsala jsem spoustu básniček i povídek, ale.. jsou prostě moje. Jenže když se podívám do budoucnosti, být spisovatelkou je to jediné, co by mě dokázalo opravdu naplnit a uspokojit. Takže mám jeden jediný cíl. Splnit i podmínku číslo šest:-)

12 Fifi Fifi | 16. listopadu 2009 v 20:34 | Reagovat

[10]: tááááák,to je super,a jak to jde,Eduarde,sleduješ svého mistra jak vlastně pracoval na té krásné židli,co máš doma?? a nebo,ty jeden lumpíku,že se ty kulišáku chlubíš cizím peřím,hi hi ,nic není problém,vždy a všude potřeba je ,vytrvalost,bez ní nejde opravdu nic

13 Simka Simka | 19. listopadu 2009 v 15:55 | Reagovat

A zabúda sa na to, že je potrebné ovládať gramatiku! xD Každého znechutí text bez diakritiky, čiarok a plný chýb.

14 wat-cookie wat-cookie | Web | 25. prosince 2009 v 19:09 | Reagovat

já mám taky blog a tam píšu povídky, hrozně mě to baví to psaní ale chyby se samozřejmě najde:-DAle píšu taky na náměty Herryho Pottera a nově taky Twilight, mno ale poslední dobou se spíš zajímám o vlastní tvorbu, kdyžtak se podívejte na můj web...děkuji:-)

15 Andy Andy | E-mail | 7. ledna 2010 v 14:24 | Reagovat

Vážně, moc povedený článek. Vždycky jsem se snažila něco napsat, ale v tom, když sem už měla pár stránek napsaných, mou pozornost odvedlo něco jiného, a tak jsem začala s něčím jiným, myslím tím s jinou povídkou. Mám takhle doma asi deset věcí rozepsaných, z oho tak tři oblíbené, ke kterým se vracím, občas od základů překopávám, což si stejně myslím, že je blbost a akorát mě to zdržuje, ale pokaždé, když si to čtu znovu, tak mě k tomu napadne něco nevého, jiného a já to tam musím, na vzdory mému přesvědčení, stejně dopsat. Mé osudné číslo je 60, což je počet stránek mých nejoblíbenějších věcí. Myslím, že je čas začít věci dopisovat. Vždycky když jsem s něčím začala, tak jsem to i dodělala, tak doufám, že v sobě najdu sílu a dodělám i tohle. Protože by to, podle mých kamarádek, které se mnou sdílý stejný smyšlený svět a pravidelně mi nadávají, že nemají pokračování, když už jsem jim to dala rozečíst, byla škoda.
Mnohokrát vám děkuji za váš článek.

16 Helča Helča | E-mail | 18. května 2010 v 14:43 | Reagovat

zkouším psát povídky,které jsou trošku drastické.Hlavním problémem neni vymyšlení příběhu ale spíše,jak tu větu zkombynovat,aby byl děj napsán v nějakém přirovnání.Potřebovala bych právě poradit,jak do krátke věty mám popsat všechen pocit který prožíva nejen obět chladnokrevného vraha,ale také jak se právě cítí onen vrah.

17 Terez Terez | 5. července 2010 v 9:18 | Reagovat

Mně snad chybí jen ta vytrvalost. Ne že by mě odradil nějaký neúspěch nebo něco. To je pro mě jen signál, že mám pokračovat, abych něco zlepšila, ale spíš mám problém s tím, vydržet u jednoho nápadu. Něco vymyslím, pěkne si to promyslím a potom to dám na papír. Za začátku jsem z toho nadšená, ale pak mě napadne něco jiného... A chytne mě ten druhý nápad, který se miz zdá vždycky lepší...
Já prostě nejsem schpná něco dopsat do konce, protože když se vracím ktěm nápadům, co už jsem zavrhla kvůli dalším a chci je dopsat, tak mě nebaví, protože chci pracovat na tom novémů který mě zajímá mnohem víc. Absolutně nevím, co s tím mám dělat.

18 Jenny Jenny | Web | 31. října 2010 v 19:14 | Reagovat

Být spisovatelkou je můj sen. Nebo aspoň novinářkou. Ale nevím, jestli na to mám. Píšu spoustu povídek ze své hlavy. Pokud někdo chce okomentovat, tak se podívejte na můj blog. Akorát mi chybí ta odvaha to dát někomu přečíst. Mám strach, že kdybych to někam poslala, tak by to hned odmítli:-)

19 K K | 21. listopadu 2010 v 16:10 | Reagovat

Moc zajímavý článek...
Myslím, že člověk, který touží stát se spisovatel potřebuje silnou vůli a trpělivost. Musí umět počkat. Rozdíly mezi prvním a stým článkem bývají často ohromné.

20 VERONIKA VERONIKA | E-mail | 22. prosince 2010 v 20:50 | Reagovat

DOBRÝ DEN. JSEM TÍMTO ČLÁNKEM NADŠENÁ. SAMA JSEM JIŽ NAPSALA PÁR KNIH, KTERÉ JSEM , ALE PŘEČETLA JEN VE SVÉ TŘÍDĚ. TEĎ PRACUJI NA NOVÉ KNIZE, KTEROU BYCH CHTĚLA DÁT DO NAKLADATELSTVÍ.PÍŠU UŽ OD TŘETÍ TŘÍDYA VE SPISOVATELSKÉ SOUTĚŽI JSEM VYHRÁLA PRVNÍ MÍSTO. MOC BYCH SE CHTĚLA STÁT SPISOVATELKOU, JEDNAK PROTOŽE MĚ TO BAVÍ A TAKY MILUJI SHAKESPERA- ROMEA A JULII.

21 Runa Runa | 26. února 2011 v 13:52 | Reagovat

Myslím, že napsat něco, znamená odhalit kousek sebe světu. A to je něco, čeho se nejvíc bojím. Lidé v okolí by pak pochopili co se uvnitř spisovatele děje. To mi brání se pořádně rozepsat..

22 Michal Michal | 28. února 2011 v 18:43 | Reagovat

Je to pěkný článek, který řekl spoustu pravdivých věcí, nesplňuje však bod č. 1.

23 Kuba Kuba | E-mail | Web | 16. března 2011 v 18:17 | Reagovat

je mi 12 a chci se zeptat od kolika můžu být spisovatelem, ataké co mám udělat s již hotovým člankem (kam ho poslat abych měl šanci že kniha vyjde v nějakém z nakladatelství)

Předem děkuji za odpověď KUBA

24 Anezka Anezka | E-mail | 19. srpna 2011 v 20:33 | Reagovat

Ahoj nevim jestli mi muzete poradi chci napsatr knihu o mem zivote co jsem vsechno prozila bych rada za radu jak to mam vic o tom napsat budu rada kdyz s emi nekdo ozve a poradu dekuji Anezka

25 michal michal | E-mail | 1. ledna 2012 v 14:23 | Reagovat

jemi 11 a napsal sem hru a menší knihu myslíte ze mam dobré pretpoklady stát se spisovatelem hrozmě mě to baví ale prekázka je český jazyk který mi moc nejde co myslíte dá se i pres tuto prekázku psát dobré knihy

26 michal michal | 1. ledna 2012 v 14:28 | Reagovat

[23]: skus se zeptat v knih kupectví

27 karisek karisek | 19. dubna 2012 v 12:42 | Reagovat

myslím, že to, co je popsáno výše, mi nechybí, ale strašně se bojím ukazovat povídky lidem, které znám. Asi mi chybí 2 věci, které by měl autor článku dopsat- sebedůvěra a odhodlání

28 kkt kkt | 28. května 2012 v 21:53 | Reagovat

Velice obsažený a srozumitelný článek , který mi pomohl se lépe zorientovat a dostat větší chuť k literatuře DÍKY ! :)

29 Minimoman Minimoman | 16. listopadu 2012 v 14:49 | Reagovat

Jedním z mích tří snů je stát se spisovatelem. Už když jsem bylo malé, toužilo jsem po tom napsat mnou vymyšlenou knížku. Již od mala píšu především fantasy. Lidé kolem mě mi říkají, že jsem kreativní a má fantazie je nekonečná, ale mou velkou vadou je to, že se bojím. Mám strach z neúspěchu a proto mé kapitoly vidí jen málokdo. Když se odvážím někomu dát přečíst pár stránek a on řekne, že se mu to líbí... já mu nevěřím. Jsem zřejmě příliš sebekritické a to mě ubíjí. Chtělo bych to ukázat někomu koho neznám, aby mi řekl pravdu a neutišoval mě svými přívětivými slovy...

30 Eduard Nud Eduard Nud | 15. února 2013 v 17:57 | Reagovat

Jakmile nemáte sílu a vytrvalost, nebylo vám zřejmě dáno do vínku obohatit lidstvo o své myšlenky. (Tak nějak.) Ano, dříve tomu tak skutečně bylo. Protože nebyl internet. Ten umožnil obohatit ostatní o autorovy myšlenky a nebýt přitom spisovatelem.

31 Lucas Michaelson Lucas Michaelson | E-mail | Web | 10. června 2013 v 4:05 | Reagovat

Nejdůležitější jsou nápady. Vymyslet poutavý příběh, při kterém čtenář napětím ani nedýchá. Sám píši fantasy. Osobně inkliminuji ke komiksu. Chtěl bych vydat opravdu ryze český sešitový komiks. Začít ovšem chci nejdřív s knihou. Lépe tak nadnesu své myšlenky. S autorem článku souhlasim v posledním bodě. Bez vytrvalosti se spisovatel nikam nedostane. Opravdu tím nejhorším, čím spisovatel může projít, je čekací doba, když odnese svoje dílo k vydavateli a čeká, jestli jeho knihu přijmou. Naděje se střídá s beznadějí. Nejlépe je nejdřív psát krátké povídky pro časopis. Tam začínající spisovatel zjistí, jak na tom ve skutečnosti je. Jestli má čtenářům opravdu co říct. Všem nám spisovatelům přeju hodně úspěchů v tvorbě.

32 Siska Siska | E-mail | Web | 20. srpna 2013 v 15:59 | Reagovat

Ahoj, chtěla bych Vás pozvat na svůj blog. Toto je adresa: http://www.siska.eblog.cz

Doufám, že se Vám bude líbit..... :-)

Jinak hezký článek. Taky bych se chtěla stát spisovatelkou :-) Snad mi to vyjde. Teď pracuji na jedné knize.....

33 Janka Janka | 5. října 2013 v 9:44 | Reagovat

Jak tady pročítám reakce na článek, musím bohužel konstatovat, že většina lidí nesplňuje ani bod č.1. A co je horší, většina z nich to o sobě ani neví. Nezlobte se, ale přečíst si prvních pár vět s hrubkama nebo překlepama, tak už se mi dál ani číst nechce, byť by byl příběh sebelepší. Ze začátku by to taky možná chtělo, než něco dáte někomu číst, přizvat si k sobě někoho, kdo ovládá gramatiku a kdo vám to zkontroluje.

34 Eduard Nud Eduard Nud | 30. června 2014 v 18:15 | Reagovat

[33]: Jinými slovy: Knihu může napsat opravdu kdokoliv. Ale musí to umět.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama