VIVE DIEU, SAINT AMOUR

ZÁHADA BÝČÍ SKÁLY

25. ledna 2007 v 23:46 |  Záhady
ZÁHADA BÝČÍ SKÁLY
•
Morava představovala v pravěku neobyčejně rušné území, neboť díky své zeměpisné poloze na rozhraní mezi Českým masívem a Karpaty tvořily její úvaly přirozený průchod mezi jihem a severem Evropy. Na druhé straně se zde objevovaly skupiny lidí, kteří přicházely od východu podél karpatského oblouku či od západu Polabím a pak Boskovickou brázdou nebo průlomovým údolím Moravské Sázavy. Noví příchozí se střetávali s domácím obyvatelstvem, někdy docházelo ke vzájemným bojům, jindy, jak se zdá, dokázali žít vedle sebe v míru a přátelství. Cizinci přinášeli nové zvyky, neznámé kovy, podivná náboženství. To vše způsobilo, že Morava je i v celoevropském měřítku velmi bohatá na archeologické památky. Mezi nimi vyniká jedna, nad kterou si specialisté i amatéři lámou hlavy již více než sto let. Je to jeskyně Býčí skála u Adamova ve střední části Moravského krasu, ve které objevil v roce 1872 otec moravské archeologie MUDr. Jindřich Wankel podivný nález. V jeskyni nalezl pochází ze starší doby železné, zhruba z 5.stol. př.n.l. Přítomnost bronzových, železných a zlatých předmětů z celého tehdy známého světa působí dojmem, jako by Býčí skála představovala v určitém smyslu jakési centrum pro velkou část halštatské civilizace. Ale vraťme se zpět do roku 1872 a podívejme se co vlastně Jindřich Wankel v Býčí skále zjistil.
Všechno to začalo v roce 1869, kdy tu dva studenti našli sošku bronzového býčka. Wankel se o tom dozvěděl ale až po třech letech a zahájil v jeskyni podrobný průzkum. U severní stěny odkryl dvě ohniště, z okraje menšího pocházel již zmíněný býček, na větším byly zbytky části vozu a kosterní pozůstatky jednoho nebo dvou lidí.
Na okraji zejména většího ohniště bylo velké množství bronzových a železných předmětů, skleněných a jantarových perel, rozsypaného zuhelnatělého obilí, smotaných vlněných látek, stočené příze, rákosových pletiv naplněných zemědělskými produkty. Na ploše mezi ohništěm jižní stěnou jeskyně pak nalezl ve všech možných polohách čtyřicet koster lidí, některým chyběla hlava nebo končetiny. Mezi mrtvými byly pohozeny kostry dvou koní, opět bez hlav a nohou. Mezi nimi se zdvihaly malé hromádky zuhelnatělého obilí,, ve kterých bylo obvykle ozdobné předměty:bronzové náramky, jantarové nebo skleněné perly, zlaté
prsteny, náramky a spony do vlasů.
Objevitel také nalezl proti ohništi konstrukci ze tří kamenů, kterou interpretoval jako oltář - na něm ležely dvě useklé ženské ruce zdobené náramky a polovina lidské lebky. Toto je jen stručný popis hlavní části Wanklova nálezu, nemluvě o tom, že další desítky předmětů byly nalezeny v Býčí skále ještě po jeho výzkumech. Každopádně objev vzbudil obrovskou pozornost nejen v českých zemích, ale i v zahraničí. Krátce po objevu začala rozsáhlá diskuse o tom, co se vlastně v Býčí skále v době halštatské odehrávalo. Wankel si představoval že byl v jeskyni pochován významný halštatský náčelník, kterého museli do záhrobí následovat kromě množství darů a zvířat také otroci nebo jeho ženy.
Za Wanklova života se objevily názory, které jeho nález v Býčí skále vysvětlovaly jinak. Poněvadž se objevitel domníval, že v době halštatské u nás již žili Slované, u některých badatelů vyvolala nevoli představa že by Slované měli tak ukrutné zvyky a zavraždili čtyřicet lidí jako doprovod mocného náčelníka do jeho hrobu. Proto se uvažovalo o rodové mstě nebo o přepadení a pobití kupecké výpravy.
Znovu se stal nález z Býčí skály středem pozornosti v r. 1969, kdy v Brně a v Praze proběhla výstava "Hallstatt a Býčí skála", Wankel totiž svoje sbírky prodal na konci života do Vídně a tak byly pro naši veřejnost prakticky nepřístupné. Během výstavy bylo možné zhlédnout nejen unikátní exponáty z Býčí skály ale i z pohřebiště od městečka Hallstatt v rakouských Alpách, podle něhož dostala starší doba železná své jméno. Protože byli v Býčí skále nalezeny zbraně jen v malém počtu, vyvstala v souvislosti s výstavou představa, že se nejednalo o pohřeb náčelníka, ale o pohřeb náboženské osobnosti - kněžky. Konečně asi před deseti lety se uvažovalo o katastrofické záhubě lidí z Býčí skály - měli zemřít při pádu jeskynního stropu, když se ve sluji ukrývali se svými zásobami a majetkem. Tato představa vůbec nerespektovala nálezcův popis a vycházela v podstatě je ze spekulací, proto ji můžeme jednoznačně odmítnout.
V posledních letech byly do výzkumu některých předmětů z Býčí skály zapojeny i přírodovědné metody a ty prokázaly, že v jeskyni nedošlo ani k pádu jeskynního stropu, ani k zavalování ohniště vápencovými balvany, ale ohniště a část nálezů byly překryty polohou vápnitého sintru (CaCO3 vysrážený z vody stékající ze stěn). Zbytek prostory zanesl svými sedimenty Jedovnický potok, který při povodních vstupní částí jeskyně protéká. Rozbor nálezové situace, studium nejstarších písemných zpráv o Býčí skále, přítomnost unikátních předmětů kultovního charakteru - to vše svědčí pro představu, že Býčí skála představovala v době halštatské významné kultovní místo s velkým dosahem, kde byli mimo jiné obětováni lidé.
Převzato z knihy K. Absolona Moravský kras
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama