VIVE DIEU, SAINT AMOUR

ve jménu svatého Jíří

22. ledna 2007 v 23:06 | Mike |  Rytířské bitvy a osudy
VE JMÉNU SVATÉHO JIŘÍ
PRVNÍM KRÁLEM RYTÍŘŮ U NÁS BYL VÁCLAV I. VLÁDL V LETECH 1230 AŽ 1253

Čas rytířů

Když k nám přišli ve třináctém století první rytíři, byla pro ně zdvořilost zákonem. Skutečnost, že byli rytíři, byla pro ně důležitější než skutečnost, že byli třeba Němci, Francouzi nebo Češi. To sice českému rytíři nijak nebránilo v tom, useknout v rytířském souboji francouzskému rytíři hlavu, ale učinil tak co nejzdvořileji.
Ostatně když soupeř souboj přežil, choval se k němu vítěz vybraně. Ošetřil mu rány. Ponechal mu zbraně i koně, protože to byly symboly rytířství. Obou se kdysi nějaký jiný rytíř dotkl plochou stranou meče a pronesl slavné zaříkadlo: ,,Ve jménu Boha, svatého Michala a svatého Jiří pasuji tě na rytíře."
Cesta k té hodnosti bývala dlouhá. Už v sedmi letech poslali budoucího rytíře na knížecí dvůr nebo k nějakému jinému rytíři, aby sloužil jako páže a cvičil se ve zbrani. Ve čtrnácti letech dostal meč a doprovázel svého pána do bitev a na turnaje. V jedenadvaceti letech mohl pak být pasován na rytíře.

Romantický král

Václav I., který u nás zavedl rytířské mravy, měl zvláštní záliby. Rád se toulal sám v lesích. Někdy prý dal přednost smečce svých loveckých psů před smečkou svých věrných dvořanů a spal sám někde v divočině. Měl rád hrad Křivoklát, protože byl utopený v lesích, a také hrad Zvíkov, protože se pod ním potkávaly dvě nespoutané řeky.
Měl rád ticho. Takové to šumavské ticho, které zvoní, a snad proto nesnášel zvony. ,,Kamkoli přišel, nesmělo se zvoniti, neboť zvonění zvonů králi působilo velikou nelibost," napsal jeden z kronikářů jeho vlády.
Především byl však králem turnajů. Bývala to honosná podívaná, při které proti sobě vyjížděli rytíři na koních a snažili se dlouhými dřevci vyhodit protivníka ze sedla. Brali tu hru smrtelně vážně. Zprávy o turnajích putovaly od hradu k hradu a minesengři o nich zpívali hrdinské písně.

Když válka nebyla jen hrou

Obrázek od českého malíře Gustava Kruma, který jsem vybral pro toto vypravování je spíše z opravdového válečného tažení. Snad je z bitvy, kterou Václav I. Vedl s Mongoly, snad z tažení proti rakouskému vévodovi Friedrichovi Babenberskému. To já nevím.
O bitvách té doby Palacký trochu jedovatě poznamenal: ,,Až příliš staráno jest o skvostné brnění, přilbice, pancíř a štíty a i do kruté bitvy brávali pánové čeští oděvy aksamitové, zlatem prošívané, a čabraky hedvábné, na nichž viděti bylo erby jejich v perlách jakoby rozseté…"
Dřív prý vojáci byli připraveni vytáhnout do boje za tři dny, ale v rytířských časech - když bylo najednou tak důležité, jak se do války co nejelegantněji obléct - by jim snad nestačily ani tři měsíce.
Podle Otty Janka
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama