VIVE DIEU, SAINT AMOUR

Rozhovor se šermířskou skupinou Lucius ČÁST 2

22. ledna 2007 v 22:42 | Mike |  Rozhovor se šermířskou skupinou LUCIUS
Mike:Jak často jezdíte na bitvy?
Kožich: Zpravidla tak na tři bitvy za rok!
Mike: Existují i větší bitvy, kde se sjede několik skupin z různých koutů republiky? Jako je třeba ve Slavkově ,,Bitva tří císařů", jestli se i něco podobného děje u příznivců gotiky, středověkého období?
Kožich: Ano, takový je třeba Libušín, u Kladna, Okoř. Velké bitvy se už dneska začíná pomalu vytrácet. Spíš se pořádají menší, komorní bitvy. Důvodem je, že na těch velkých akcích se stávalo, že se kradly zbraně a takový věci. A proto spousta lidí od toho ustupuje.
Mike:Bývají na bitvách zranění?
Kožich: Zranění na bitvách se bohužel stávají. Je to většinou kvůli vlastní blbosti a nepozornosti. Začnou se dělat kraviny, člověk se začne špatně bránit nebo vleze kam nemá (např. před dělo) a úraz je na světě. Nejčastěji bývají zraněné ruce a potom bohužel hlava. Většinou tržné a sečné rány. Setkáváme se s tím skoro na každé akci. Dokonce jsem slyšel, že borci na bitvě předváděli popravu oběšením a bohužel toho kluka skutečně oběsili. Nebo jsou takový případy, že brácha zabil bráchu. Byla to barokní bitva, podklouzla mu noha a kord mu prošel hlavou. Naštěstí se to nestává moc často!
Mike:A měl jsi ty sám někdy nějaké zranění při bitvě?
Kožich: Samozřejmě že jsem měl úraz. Dokonce i na tréninku. Ale to jsou takový…
Já jsem měl docela málo úrazů, akorát jednou vymknutý kotník a to že jsem špatně šlápnul. Ale to se nestalo při bitvě, ale před bitvou - a když jsem potom šel do bitvy, tak ten kotník úplně přestal bolet.Asi zapůsobil adrenalin.
Samozřejmě potom, tak asi hodinu jsem se bolestí málem ,,počůral". Ale znám kluky, kteří na tom byli hůř. Rozdrcený prsty, rozbitý hlavy, zase v tom hrála roli nepozornost.
Karolína:Stává se někdy, že se při vystoupení zraní i některý z diváků?
Kožich: Stává se, ale stává se to většinou když se zbraň zlomí a vletí do diváků(nešťastná náhoda). Nebo se stává že vyletí meč z ruky, to jsem přímo zažil při vystoupení, že kolegovi vyletěla dýka z ruky a vletěla k divákům. Ale naštěstí to jen dostala holka do hlavy hlavicí("byla jenom praštěná").
Mike:Jaké zbraně používáte?
Kožich: Hlavní jsou meče, ale i sekery, štíty,palice, luky,hákovnici, píšťaly a do budoucna bude možná i dělo.
Karolína:Proč ses ty zrovna rozhodl pro meč či pro zbraň kterou používáš?
Kožich: Já jsem se rozhodl pro meč. Začínal jsem vlastně s holemi a potom jsem přešel na meče, zkoušel jsem i kordy, takže i to baroko trošku znám. Ale meč to je zbraň rytíře, proto meč!
Mike:Vystupujete pro určité publikum či pro kohokoliv kdo si vás objedná?
Kožich: Většinou pro malé děti ale i pro dospělé. Záleží na tom kdo si nás objedná. Když si nás objednají dospělí tak se podle toho udělá scénář a když si nás objednají pro děcka, tak nemá smysl abychom tam hráli nějakou tragédii, protože by to děcka nepochopili.
Mike:Kolik peněz musí člověk vynaložit ,k tomu, aby si mohl objednat šermířskou historickou skupinu?
Kožich: Záleží na tom o jakou skupinu se jedná. Naše taxa je zpravidla okolo těch 3000,- a víc. Ale děláme i vyjímky, to už záleží na domluvě. Například různý charitativní akce, tam je to samozřejmě zadarmo, protože na nich nemíníme vydělávat.
Mike:Víte něco o historii historického šermu v ČR? Jak to tady začalo?
Kožich: Samozřejmě. Tradice je to mnoholetá, ale myslím, že po sametové revoluci došlo k daleko větším možnostem a rozvoji. Bohužel ti, co tenkrát začínali už tady většinou mezi námi nejsou. Odcházejí sami, když zjistí, že už na to fyzicky nemají. Třeba taková Bábi Albrechtová (šermířská babička) už nešermuje hodně let, ale ještě třeba před 2 roky vydávala Šermířský listy. A dodnes chodí na plesy. Ale už je to taky paní které je okolo sedmdesáti. Ale pořád se na plesy jezdí dívat na nováčky.
Mike:Existují i periodika určené právě pro tuto komunitu lidí - tedy šermíře?
Kožich: Ano jak jsem říkal vydávají se Šermířský listy a Herold - vychází čtvrtletně a informace jsou i na internetových stránkách.
Mike:Teď otázka na tebe Kalife, na kronikáře Lucia. Vím že si vedete kroniku, dáváte ji na své webové stránky. Existuje i ručně vedená kronika či ji máte pouze v elektronické podobě?
Kalif: Ručně psaná kronika ještě není, není čas ji psát. Ale mám ji v digitální podobě a mám ji dokonce vytisknutou na papíře.
Karolína:Je to celé na tobě nebo se na tom radíte celá skupina, co tam napíšete?
Kalif: No, já tam nejsem od toho abych tu kroniku psal, já jsem tam od toho aby ta kronika byla v pořádku. Ale vzhledem k tomu že vím, že za mnou nikdo nepřijde se zápisem - ,,na tady máš zápis z tý akce, můžeš to tam dát"!.. Tak to bohužel není. Takže většinou to napíšu já, jako hodně mi pomáhá Doupina. Když jsem třeba nebyl na nějaký akci, nebo se někdo dobrovolně přihlásil nebo to někdo dostane za odměnu aby to prostě napsal. Nebo tady od Kožicha, od něho mám taky příspěvek! A pak to většinou bývá že si to pár lidí přečte a pozmění se případné věci, co někomu nesedí. Je to pouze subjektivní náhled na tu akci, proto já taky píši v ichformě, je to můj názor, můj náhled.
- Díky za rozhovor a někdy na viděnou při vašem vystoupení.
DALŠÍ FOTO:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama