VIVE DIEU, SAINT AMOUR

Rozhovor se šermířskou skupinou Lucius

22. ledna 2007 v 22:34 | Mike |  Rozhovor se šermířskou skupinou LUCIUS

Text: Mike, Karolína Korektury: Doupina foto: Archív autora

NÁVŠTĚVA U RYTÍŘŮ
část 1
Máte rádi dobrodružství a vzrušení?
Vydejte se s námi za jednou z mnoha skupin historického šermu. Ten má u nás takovou
tradici, jako snad v žádné jiné zemi na světě.
Skupina historického šermu "LUCIUS" sdružuje nadšence různých profesí a věkových skupin. Ti mají kromě jiného společného jedno: smysl pro romantiku a rytířskou čest.
A proto jsme se jednoho dne setkali v jedné nejmenované hospůdce se dvěma členy této brněnské skupiny (šéfem skupiny Mirkem zvaným Kožich a Tomášem alias Kalifem - kronikářem skupiny) a podrobili je nemilosrdné smrští otázek.
Mike: Kolik času zabere tvůj koníček?
Kožich: Můj koníček zabírá veškerý čas co mám!
Mike:Jak to máte vyřešené se zbraněmi a kostýmy? Jestli si je půjčujete, kupujete či sami vyrábíte?
Kožich: Většinu zbraní si kupujeme, ale ne všechny. Třeba takový luky - věci co se dají vyrobit,si vyrábíme sami. Kostýmy zpravidla, má každý svůj. Že si ho nechá ušít nebo si ho ušije sám.
Mike:Snažíte se držet přesně historické skutečnosti. Například co se týče už zmiňovaných kostýmů?
Kožich: Tak zhruba ano. Protože tam kde bychom začali míchat historická různá období, tam by to už bylo horší. Vypadalo by pěkně blbě, aby jeden byl v gotickým, druhý v barokním a třetí v renesančním.
Mike:Na čem ve skupině nejvíce záleží?
Kožich: …Záleží na spoustě věcí. Hodně na tom, jak kdo umí šermovat. Protože my neděláme jen divadlo, ale jezdíme i po bitvách. Takže ten člověk musí umět šermovat a chodit, aby si nezlomil nohu nebo aby někoho nechtěně nepropíchl. Nezabil ho!
Další věc je práce pro naší skupinu - všichni dělají maximum co můžou. Například jeden udělá webové stránky, jeden zase sežene levnější zbraně, další viděl třeba v obchodě levnější samet…
Mike:Jaký je váš program?
Kožich: No děláme předhusitské, husitské období a okolo gotiky se pohybujeme.
Mike:Jaké vlastnosti musí mít člen skupiny historického šermu?
Kožich: Hlavně tam musí být ten správný zápal pro věc. Určitě je důležitá odvaha, fyzická kondice, pohybové schopnosti a zájem o historii. Taky trochu nadání. Někteří to mají, jak se říká od Boha. Ti ostatní si to těžce odedřou. Ale to se nedá nic dělat.
Mike:Co musí člověk zvládnout, aby se mohl zúčastnit bitvy?
Kožich: Samozřejmé jsou základy šermu. Musí se dobře nejen bránit ale i útočit. A taky kostým je důležitý. Když je správně vyrobený, minimalizuje riziko úrazu.
Mike:Kdyby některý z našich čtenářů projevil zájem o historický šerm, co by jsi mu doporučil?
Kožich: My teď momentálně další členy nepřijímáme,ale případný zájemce může kontaktovat i jiné šermířské skupiny.
Mike:Jak jsi se ty sám dostal k historickému šermu?
Kožich: Jak já jsem se dostal k historickému šermu?.. Jak si vzpomínám, tak už ve třech letech jsem jezdíval na hrad Helfštýn, kde jsem vždy byl uchvácen vystoupením historických skupin. Poté se k tomu dostala sestra (nějak přes kamarádku) a přes ní a švagra jsem se dostal k šermu. A potom jsem pokračoval dál, až jsem se dostal sem do Brna na ten nejvyšší post - na šéfa!
Mike:U jakých skupin jsi začínal?
Kožich: Začínal jsem u skupin Omen, potom jsem přešel k Remember a od nich jsem odešel k Sarrasům. A v roce 2000 jsem si založil vlastní skupinu Lucius.
Mike:Prozraď našim čtenářům stručnou historii vaší skupiny?
Kožich: Tak to bych nechal radši tady na kronikářovi, který je tady dneska se mnou!
Kalif: Začali jsme v roce 2000 jak už říkal Kožich - A jak to začalo?.. Začalo to tím, že se Kožich v roce 99 přestěhoval do Brna a jeho partnerka Doupina znala hodně lidí. Takže přes Doupinu jsme se dostali ke Kožichovi, který nás pak vzal dvakrát na šermířský ples. Potom Kožich navrhl ať s ním jedeme na Kartouzku(bitva),kterou pořádala jeho tehdejší skupina SARRAS. Tak nás tam pár jelo, zalíbilo se nám to a při cestě vlakem domů, jsme se rozhodli založit skupinu.
Karolína:Jak jste přišli na svůj název skupiny "Lucius"?
Kalif: Hledali jsme si svůj vlastní název. Dost dlouho. Lítali tam takový názvy jako Kuličky z Brna, Kóžovy Kuličky apod. Protože 90% tehdejšího Lucia mělo mírnou nadváhu, takže takový oplácanější postavičky. Ale potom Doupina přišla s návrhem, že se jí líbí název ,,Lucius" - no Světlonoš se jí ve skutečnosti líbil. Ale my jsme si to tehdy blbě přeložili do latiny a došli jsme k Luciu.
Mike: Kde sídlí vaše skupina a kam se můžou případní zájemci na vás podívat?
Kožich: Sídlíme na Přemyslově náměstí 18, Brno - Slatina. Tam jsou tréninky. Kontaktní sídlo je Tilhonova 1a, Brno-Slatina. Nebo lepší by bylo na webových stránkách www.lucius.its.cz

Mike: Kolik je ve vaší skupině holek a kolik kluků? A děláte rozdíly mezi nimi, či je to na stejné úrovni?
Kožich: Teď momentálně máme 6 holek a 14 kluků. Rozdíly mezi klukama a holkama neděláme, protože se to nevyplácí. Jdeme všichni za sebou!
Karolína:Jak takový trénink u vás probíhá?
Kožich: Trénink probíhá tak, že se přijde na sál a každý se převlékne do sportovního. Ze začátku se jedou kroky, střehy. A potom se jede celé vystoupení nebo souboje. Zbytek tréninku se dělají různé posilovací cviky,ale i cviky vyžadující pozornost.
Mike:Jsou ve skupinách historického šermu věkové hranice? Odkdy můžu začít chodit do historického šermu?
Kožich: Je to zákonná hranice 15 let. Vždycky je lepší, když člověk začíná v mladším věku. Je dobré, když se rodiče alespoň ze začátku přijedou podívat na trénink. Sami totiž většinou chtějí vědět kam jejich dítě chodí a také mají za ně zodpovědnost. Potom od 18ti tohle zaniká a člen si nese za sebe zodpovědnost sám. Takže od těch 18 let, ale není problém od 15.
Mike: Co osobně pro tebe znamená tento koníček? A proč ho děláš a co tě k tomu vede?
Kožich: Pro mě co znamená šerm?..Pro mě šerm znamená celý život. Ať jsem naštvaný na skupinu nebo ne, bez toho šermu nemůžu být. Je to daný tím, že už to dělám strašně dlouho. A je to pro mě taková ,,droga"! Jako když je někdo do toho celým srdcem zapálený!
Mike:Co považujete za svůj největší úspěch?
Kožich: Náš největší úspěch? Úspěchem je každé vystoupení které dokončíme v původním počtu!(ha, ha)
Mike: A ten pro vás největší, nejdůležitější?
Kožich: Třeba minulý rok, když jsme navštívili Rakousko. Tak to bylo taky jedno z přání a další bylo třeba být v televizi. Sice tam nebyla celá skupina, ale pár lidí tam bylo. Tak to se nám splnilo taky!
Mike:Rád bych se vrátil k vašemu vystoupení v Rakousku. Jak se vám tam líbilo? A jestli je nějaký rozdíl vystupovat tady u nás v Čechách a vystupovat v zahraničí?
Kožich: Je rozdíl mezi tím vystupovat v Rakousku(nebo jinde v zahraničí) a tady. Když jsme šli na hrad v Rakousku jenom v průvodě (ještě jsme si ani neťukli), tak nám lidé jen tak spontánně začali tleskat. Což u nás nebývá zvykem. Tady prostě lidi chtějí první vidět šerm a pak možná zatleskají. To je takový největší rozdíl. Když jsme byli v Rakousku, tak tam byl nešťastně zvolený povrch pro vystoupení. Byla to jakási skála, takže tam bylo hodně kamenů. Kluky, kteří neměli na sobě ani prošívanice(pozn.,prošívaná vesta vycpaná molitanem) a byli jen ve varkočích (pozn.,látkový přehoz) a košilích, ty to celkem solidně bolelo. Ale neděláme šerm proto, aby nás to bolelo nebo nebolelo. A co se týče místa vystupování, povrch si stejně vybírat nemůžeme. Ve válce si tenkrát taky nevybírali, kde budou bojovat. A trocha bolesti k šermu přece jenom patří!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pa-či Pa-či | 27. října 2008 v 12:49 | Reagovat

Mám kamaráda, který hrozně rád šermuje (s klacky). Máte nějakou techniku jak se to naučit? Chce totiž mít sobě rovného soupeře a tak se chci taky naučit šermovat. Předem děkuji za odpověd´.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama