VIVE DIEU, SAINT AMOUR

MÝCH 1001 NEJLEPŠÍCH FILMŮ - ČÁST 1

28. ledna 2007 v 22:27 |  1001 Filmů
MÝCH ,,1001" NEJLEPŠÍCH FILMŮ
METROPOLIS /1926/
Původně více než dvouhodinový film Fritéze Langa Metropolis je prvním snímkem žánru science-fiction. Používá monumentální scény, tisíce statistů, zvláštní efekty na technické úrovni tehdejší doby, je v něm spousta sexu i násilí, velkého herectví - prostě všeho co vědeckofantastického filmu patří.
Film financovalo velké německé studio UFA a byl na svou dobu natolik kontroverzní, že skončil finanční katastrofou, která studio téměř zničila.
Zápletka je natolik prostá, že se téměř blíží pohádce, Freder Fredersen /Gustav Frohlich/, hýčkaný syn vládce Metropole /Alfred Abel/, se dozví o bídném životě masy dělníků, kteří udržují zářící město v chodu, Freder pochopí, jak se věci mají, s pomocí zbožné Marie /Brigitte Helmová/, pacifistky, která s neúnavně angažuje v urovnávání sporů v diskusi a zároveň potají pracuje ve strašných desetihodinových směnách u jednoho z mlecích strojů. Vládce se poradí s šíleným vědcem Rotwangem /Rudolf Klein-Rogge/, který sestrojí robota, jemuž dá podobu Marie se zlou povahou, a vypustí ho do města. Poté, co umělá Marie odchází z nočního podniku, kde tančila nahá, vyprovokuje ničivou rebelií, která Langovi umožňuje co nejvíce zhodnotit obrovské stavby továren, které vyhodí do povětří a nechá zaplavit, ale Feder se skutečnou Marii situaci zvládnou, když před povodní zachrání děti z města. Společnost se usmíří, když Marie vyhlásí, že srdce /Freder/ musí spojovat mozek /vládce/ a ruce /dělníci/.
Brzy po premiéře byl film stažen z distribuce, ale byl proti Langově vůli nově sestříhán. Teprve v jednadvacátém století došlo k částečné restauraci s citlivým vložením spojovacích mezititulků namísto scén, které se nenávratně ztratily, čímž vznikl snímek, jenž se ve větší míře přibližuje původní Langově představě. V této verzi jsou nejen přidány scény, které celé desetiletí nikdo neviděl, ale také je zde zachován její původní sled a vloženy správné mezititulky.
MOST PŘES ŘEKU KWAI /1957/
THE BRIDGE ON THE RIVER KWAI
Mezi zloději možná nic takového jako čest neexistuje, ale válečný nepřítel, to je něco úplně jiného. Tato přesvědčení alespoň sdílí ve snímku Most přes řeku Kazi britský důstojník Nicolson v podání Aleca Ginnesse, který trvá na tom, aby japonští dozorci ve vedrem zužovaném barmském zajateckém táboře zacházeli s jeho muži i s ním slušně. Ale když tento dokonalý velitel a vzor anglického pragmatismu řídí stavbu nepřátelského železničního mostu, oddíl Američanů pod vedením uprchlého válečného zajatce majora Shearse /William Holden/ se ho zatím chystá vyhodit do vzduchu.
Režisér David Lean rozehrává mistrně konflikt s maximální ironií a staví Guinesse do role tragického protějšku Holdenova nesentimentálního Američana. Lean jako obvykle zatěžuje svůj film spoustu detailů, plní širokoúhlý obraz propracovaným dějem a bezchybně konstruovanými stavbami. Ale velkofilm o druhé světové válce drží pohromadě především kvůli hereckým výkonům tří kultovních herců v hlavních rolí, urputného a tradičního Guinesse, cynického Holena aSessua Hajakawy jako japonského velitele, který se octne uprostřed bitvy vedené přes Atlantik. Zatímco závěrečné scény destrukce mostu jsou právem vychvalované pro kaskadérské výkony, choreografii a střih, jedním z nejpamátnějších okamžiků Mostu přes řeku Kazi zůstává rozmarně pohvizdovaný , The Kolonel Bobry March" Malcolma Arnolda.
SPARTACUS /1960/
SPARTACUS
První režisér tohoto velkofilmu Antony Mann byl vyhozen hereckou hvězdou Kirkem Douglasem záhy po začátku natáčení, i když některé scény, které natočil v poušti, zůstaly v konečné podobě filmu zachovány. Přivést k životu na plátně román Howarda Fasta o povstání otroků v antickém Římě připadlo tak Stanleymu Kubrickovi z éry před filmem 2001: Vesmírná odysea. Zhostil se tohoto úkolu brilantně propojením scén z boje o moc v senátu a těch, které zobrazují bratrskou vzájemnost mezi otroky.
Spartakus /Souhlas/ je otrokem v centru dění, který inspiruje mnohé sobě podobné k povstání proti utlačovatelům, včetně mladého Antonia /Tony Curtis/, oblíbence Římana Marka Crassa /Laurince Olivier/, jenž neoplývá nadšením, když mu jeho pohledný mladík znenadání zmizí. Když byl film tři desítky let po svém vzniku restaurován, vstřihli do něj zpátky scénu v lázni, která lépe vysvětluje vztah mezi pánem a otrokem, a Antony Hopkána nadaboval ztracený zvukový záznam zesnulého Oliviera.
Kubrick skvěle inscenuje scény povstání otroků i bitev, ale největším překvapením od režiséra, který si nepotrpěl na obrazy apelující na city, je způsob, jakým filmuje závěrečné srdcervoucí okamžiky, kdy Spartakova láska Varinia /Jean Simmonsová/ k němu zvedá dítě, aby je viděl při umírání, ukřižovaný spolu s muži, kteří ho následovali.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama