VIVE DIEU, SAINT AMOUR

Co četli naši pradědečkové

24. ledna 2007 v 0:40 | Mike |  Časopisy a knihy
KDY TO VŠECHNO ZAČALO
CO ČETLI NAŠI PRADĚDEČKOVÉ

Ztroskotání korábu Pacific

Na toulkách Brnem jsem v jedné zastrčené uličce objevil malý antikvariát.
Byl plný dobrodružné literatury. Bloudil jsem očima po lesklých hřbetech starších i novějších dobrodružných románů, povídek i cestopisů, až jsem dole v regále skoro u země objevil něco zvláštního. Byla to stará zežloutlá kniha s odřeným červeným hřbetem a barvotiskovým obrázkem nalepeným na tuhých deskách:
"Bremský kormidelník
Miloslav Vlnovský aneb ztroskotání korábu Pacific." Vyšla v roce 1846, neuvěřitelné..copak už tenkrát u nás vycházely takovéto knihy? Podle všeho asi ano, ale…
Zalistoval jsem ve slovníku literárních děl: Robinsona Crusoe, který v Anglii vyšel poprvé už v roce 1719, mohlo podle všeho čeští čtenáři znát. A další "dnešní" klasiky? Američanovi Jamesovi Fenimoru Cooperovi bylo v polovině minulého století šestapadesát, v té době psal už své indiánské romány ostošest, i když v Evropě zatím moc známý nebyl. Natož u nás a ještě v českém překladu. Francouzovi Julesu Verneovi bylo v roce 1846 osmnáct, Němci Karlu Mayovi čtyři - oba tedy vypadávali ze hry.
Lov hadu v Guayane
Co to tedy vlastně ti naši pradědečkové v našem věku četli? Své pátrání jsem začal u svého strýce který vlastní velkou sbírku dětské literatury z minulého století. Strýc mi ukázal své poklady a já mohl strávit na pár hodin v říši dávných dobrodružství. Našel jsem - mezi spoustou milého literárního "braku" a mezi spoustou jiných knížek - i známá jména klasiků dobrodružství:Cooper, Defoe, Marryat ze sedmdesátých let minulého století, z přelomu století pak May a Verne a další jména. Ohmatané výtisky dokazovaly, kolika rukama barvotiskové obrázky, pro nás dost naivní, byly pro tehdejší mládež jistě zárukou dobrého počtení a znamenitých zážitků. Jen ta čeština byla pro nás poněkud už nezvyklá.
Capka bavil Robinson
Přemýšlel jsem, které tituly z toho množství knih byly tenkrát největšími favority? Které byly nejvíc žádané a nejvíc čtené? Nezbývalo než se ponořit do vyprávění dnes již nežijících pamětníků,do vzpomínek na jejích dětství. Bylo to někdy docela překvapující čtení…
Vzpomíná malíř a spisovatel Josef Čapek (1887-1945): "Moje dětská četba? S odporem a nenávisti jsem četl povídačky o hodném Fridolínkovi, ba i Třebízského tak zvanou ušlechtilou dětskou literaturu. Líbil se mi K.May, velmi J.Verne, vůbec dobrodružné a cestopisné věci.
Spisovatel Jaromír John (1882-1952): "Má dětská četba je obsažena hlavně v těchto jménech: Robinson Crusoe, pak Vlnovský, později Šmilovský."
Spisovatel Jiří Mahen (1882-1939): "Moje četba - to jsou asi knížky: Kapitán Vlnovský,Robinson, indiánka Plovoucí ostrov, pak ročník Květů s novelou o mexickém chlapci, který hledal vzácný květ v korunách palmy."
Jak je vidět, zájem o dobrodružnou literaturu byl na konci minulého století velký. Knížky byly ale tenkrát pro většinu rodin přepychem, málokterý se mohl pochlubit, že jeho knihovnička je plná dobrodružné literatury. Mnohá nakladatelství řešila tenhle problém vydáváním příběhů v laciných sešitech na pokračování.
Mohl za to Malý Ctenár
Také ve školních knihovnách nebyly - až na vyjímky - dobrodružné knížky, po kterých studenti prahly. Spisovatel A. Wenig, který pocházel z učitelské rodiny, vzpomíná: "Měl jsem doma k dispozici školní knihovnu. Zalezl jsem si rád do třídy v prvním poschodí, kde byla skříň s knihami, a tam jsem pilně pročítal všechno. Pamatuji si, že dvě knížky na mne působily trvalejším dojmem: první byla Miloslav Vlnovský, brémský kormidelník, a pak malá knížka Princ Mazlík.."
Asi neprohádáme. Když řekneme, že dobrodružná knížka byla tehdy vytouženým a skoro nedosažitelným vánočním dárkem.
Významný krok ke zpřístupnění dobrodružné literatury udělal v roce 1881 nakladatel J. R. Vilímek - začal vydávat časopis pro mládež Malý čtenář. Byl cenově dostupný i těm chudším a nabízel snad všechno, po čem tehdejší mládež toužila: romantiku, dobrodružství, napětí i trochu poučení. Ale to byl už skoro konec století; v tom dalším, dvacátém, si k dobrodružství prošlapávalo cestu ke čtenáři mnohem rychleji.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama